nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Jak to ty želvy dělaj'?

Zdeněk Breitenbacher
1 komentář
 
Země je deska, kterou nesou čtyři sloni, a ti stojí na obrovské želvě, která pluje v nekonečném moři vesmíru. Tak to bylo od počátku věků až do doby, kdy se objevili první heliocentristé a celá ta krásná a romantická představa vzala zasvé.
Želvy tak přišly o své výsadní postavení, které jim přitom po právu patří. Jsou to živočichové, kteří se dožívají bezkonkurenčně nejvyššího věku, a jen pár zástupců říše rostlinné se může pyšnit podobnou dlouhověkostí. Nejstarší spolehlivě doložená želva se dožila v zoo 265 let a je dost možné, že v nenarušené přírodě jsou někteří jedinci ještě starší. Jak to ty želvy dělají, že se dožívají takového vysokého věku? Chcete to vědět? Tak já vám to povím:

Želvy NESPĚCHAJÍ. Želvy mají na všechno čas, nikam se nehrnou, a než něco podniknou, tak si všechno dobře rozmyslí. Vůbec se dá říci, že ty želvy žijí velice úsporným životem, většina ostatních tvorů by si z nich mohla vzít příklad. Chcete-li inspiraci pro váš elixír mládí, pořiďte si želvu. Nebo raději dvě, tak jak jsme to udělali i my – jsou to společenští tvorové a mají rádi skupinku kamarádů. Dívejte se na ně a vezměte si z nich poučení. Mají rády svůj vyhřátý kámen nebo chladnější místo na spaní za ním, a do protějšího rohu místnosti se vydávají maximálně tak dvakrát týdně.
S želvou vstoupí do vašeho domova klid a rozvážnost. Želví život z 98% znamená odpočinek, a jediný okamžik, kdy želva zrychlí, je, když se na obvyklém místě objeví čerstvý salát. Ale i tak ten úprk, který znamená překonat půlku kuchyně od vyhřátého kamene k salátu, trvá minutu nebo dvě. Želva prostě nespěchá. Ona ví, že je všechno v pořádku, a když náhodou není (například salát je už snězený a nový ještě nikdo nedodal), tak se vyplatí chvíli počkat, však se nic neděje.
Želva má stálou a ničím nenarušitelnou pohodu. A pokud vy ji zrovna nemáte, jděte se kouknout se na své želvičky, doplňte jim salátek – a tu pohodu od nich snadno nasajete. A stejně jako ony – nespěchejte. Naplánujte si své aktivity tak, abyste nikam spěchat nemuseli. Pokud někam jdete nebo jedete, vyrazte s dostatečnou rezervou, abyste tam byli včas – i kdybyste pak měli před dveřmi chvíli počkat.
Pokud jedete autem, je spěch o to nebezpečnější. Spěchající řidič na jednom kilometru vyrobí čtyři nebezpečné situace a vy jako slušný řidič máte co dělat, abyste mu uhnuli. Nejenom že si může svůj život náhle zkrátit o desítky let, které měl ještě před sebou, ale může s sebou vzít na nebesa i někoho, kdo je na případné nehodě zcela bez viny.
Když někam jedu po dálnici a provoz to dovolí, nastavím si tempomat na 115 km/hod. a cestu si v pohodě užívám. Když jedeme na dovolenou k moři, vezmeme si nocleh v půli cesty, takže s dostatečnou rezervou, beze spěchu a únavy bezpečně dorazíme do cíle.
Stejně jako ty želvy – nespěcháme.
  Komentáře
  Zdeněk B. 
Když se tak na ty želvy koukám, tak si myslím, že ty želvy meditují. Taková želva si klidně zaleze do rožku a tři dny tam kouká do zdi. Co tam ta želva celou to dobu dělá? No asi medituje. Však už jsme to tu psali, že v meditaci se nestárne. Želvy to prostě dělají právě takhle.
  Neměli byste vynechat

Jak správně odpočívat?

Zdeněk Breitenbacher
To je přece jednoduché - někam sebou praštím a nic nedělám, ne?
No - ne že by to vůbec nefungovalo, ale můžeme to udělat lépe. Především, nicneděláním se nám nepodaří vypnout mysl. Ta si pořád točí ten svůj mlýnek, pořád řeší naše (většinou zbytečné) starosti, pořád nás něčím zaměstnává. Tělo si možná nějak odpočine, ale vyčerpaní jsme pořád.
Takže jak na to? Jak správně odpočívat?

Aktivita ducha

Zdeněk Breitenbacher
Bude řeč o trvalém vzdělávání. Dlouho se tradovalo, že mozkové buňky se neobnovují a že nanejvýš můžeme ovlivnit, jestli nám odumírají rychleji a ve velkém, nebo pomaleji a po troškách. Tak nyní vás určitě příjemně překvapím: Poslední výzkumy totiž prokázaly, že to není pravda a že se i v mozku savců skutečně vytvářejí nové neurony. A není to jen výsada pokusných hlodavců, ale platí to i pro člověka. Má to ale jeden háček:

Makro- nebo mikro-biotika?

Zdeněk Breitenbacher
V receptech, které upřednostňujeme, je poměrně málo komponent. Je to zcela záměrně. Známé makrobiotické stravování vám bude radit spíš opak – v každém jídle by měly být všechny chutě a všechny barvy. Na první pohled to vypadá rozumně, jenže až si takovou makrobiotickou stravu budete dělat častěji, zjistíte, že vlastně každý den jíte to samé – stejné chutě, stejné barvy...

nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi