nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Jak hovořit se svým podvědomím? (2)

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Je všeobecně známo, že člověk svojí vůlí dokáže ovládat jen určité skupiny svalů a nad jinými nemá moc. Běžně ovládáme například svaly končetin - když chceme ruku zvednout, tak ona se opravdu zvedne. Ale se srdcem, které je také sval, je to jiné. To si tluče podle vlastních pravidel a možností a poručit mu nemůžeme. Stejně tak existují svaly hlubokého stabilizačního systému kolem páteře, které nedokážeme vědomě ani zapnout ani uvolnit.
Je ale známo, že jogíni dokážou i takové svaly ovládat. Dokonce dokážou i zpomalit srdce či ho utišit tak, že tep není hmatatelný. Jak to dělají? A dokázali bychom to také, kdybychom věděli, jak na to?

Titulek našeho článku napovídá, kudy ta cesta vede. Ano, je to prostřednictvím podvědomí. To dosáhne mnohem dále než naše vědomí, takže když se s podvědomím dokážeme domluvit, může se nám podařit to, co by za normálních okolností nebylo možné.
A jak se tedy s naším podvědomím domluvíme? No přece skrce emoce - jak jsme už nakousli v našem minulém článku.
 
Chtělo by to asi nějaký příklad, že?
 
Kdo cvičí hathajógu, ten to bude znát: Chcete-li zaujmout nějakou jógovou pozici (ásanu), měli byste si ji nejprve představit ve své mysli, a to v její dokonalé podobě (bez ohledu na to, jestli je to ve vašich možnostech). Pak postupně zaujmete konečnou polohu - až kam vám tělo dovolí. Ta konečná pozice je daná pružností vašich svalů, kloubů a šlach a také tím, jaké svalové skupiny dokážete k zaujmutí pozice použít. A teď přijde ta finta:
Uvědomíte si nějaký záměr, nějakou vzrušující touhu - něčeho se dotknout, něco spatřit, něco získat. Něco, co je až za aktuální hranicí vašich pohybových možností. Ta touha se projeví skrze vaše podvědomí a to zařídí, že se zapojí další svalstvo, do tohoto okamžiku nečinné a neovladatelné. Zapojí se drobné svaly stabilizačního systému podél páteře a vy se najednou dostanete ještě o znatelný kousek dále.
 
Ukáži vám to na popisu jednoduchého cviku - kobry.
"Vychází se z polohy vleže na břiše. V závislosti na naší flexibilitě položíme dlaně před ramena, pod ramena nebo až vedle prsou. Roztáhneme prsty, prostředníčky míří dopředu. Nohy natáhneme přímo dozadu, nárty jsou opřené o zem a prsty nohou směřují dozadu. Ruce vpředu a nárty vzadu jsou naše opora.
V myšlenkách si představíme celou ásanu, včetně pohybu, kterým do ásany vstoupíme. Uvědomíme si potřebný směr pohybu a dáme mu vhodný záměr. Pro hada to může být natahování hlavy za kořistí, ale protože obvyklé hadí úlovky nás lidi příliš neoslovují, zvolíme třeba jablko, to se k hadovi hodí také . Tím oslovíme podvědomí a to nám pomůže aktivovat i ty svaly, které jinak vědomě nejsme schopni ovládat.
S představou jablka, za kterým se natahujeme, začneme pohyb. Zvedáme se nejdříve zádovými svaly. Až už to nejde výše, silně zatoužíme po tom pomyslném jablku před námi a tím se ještě o kousek zvedneme. Pak teprve zapojíme paže a zvedneme trup, kam to až půjde, přičemž stydká kost má zůstat na zemi. Ásana je pevná a je nám v ní příjemně. Jakmile si tělo řekne, ásanu opustíme a relaxujeme. Vnímáme pocity z těla i mysli."
 
Vyzkoušejte si to. Kobra je jednoduchá pozice, to vám určitě půjde. Stejné principy můžete použít při jakékoliv jiné činnosti. Kdykoliv chcete něčeho dosáhnout, něčeho, co je zdánlivě za hranicí vašich možností, použijte nějakou emoci, nějakou silnou, opravdu silnou touhu. Podvědomí vám najednou přinese možnosti, které jsou mimo dosah vašeho vědomí. Přijde nečekaná inspirace, vzpomenete si na něco, co jste dávno zapomněli, najdete užitečné souvislosti tam, kde byste je nehledali.
 
  Komentáře
  Neměli byste vynechat
Reklama na ticho od Pavola Habery a jeho Teamu je skvělou a nadčasovou písničkou. Vyšla v roce 1988 a její autoři asi ani netušili, jak aktuální téma to bude. Hluk všecho druhu nás pronásleduje čím dál tím víc, my se stáváme stále otupělejší a už ani pořádně nevnímáme, co kde hlučí a co je nám všechno sdělováno.
Možností, jak se bránit a neupadnout do ještě větší obranné otupělosti, není mnoho. Pokud si chceme zachovat trvalou pohodu (a to je jedna z nejdůležitějších ingrediencí elixíru mládí), když před hlukem nemůžeme utéci (třeba na zahradu), musíme se naučit před hlukem bránit.

Vztah motivace a vůle

Zdeněk Breitenbacher
Vy, kdo si pamatujete starší články, či vy, kdo jste na ně narazili při náhodném procházení našich stránek, víte, že elixír mládí se míchá ze tří základních ingrediencí - z pohody, aktivity a životosprávy. Také víte, že solí, bez které fungující elixír mládí nikdy neuvaříte, je motivace.
V ideálním případě bychom snad s těmito komponentami mohli vystačit. Nyní se ale podívejme na další komponentu, která na první pohled není nezbytná, ale přinese nám mnoho dalších možností. Je to naše silná vůle.

Fazolová pomazánka s lístky tymiánu

Jolana a Zdeněk Breitenbacherovi
Oblíbeným pohoštěním pro návštěvu jsou pomazánky všeho druhu. Ty se totiž dají namazat na chleba nebo jiné pečivo, anebo když nechcete tolik jíst, tak také nabírat na tortilové trojhránky. Tímto způsobem snadno pohostíte jak vyhládlé hosty, tak i ty, kteří tolik jíst nechtějí.
Mezi nejoblíbenější u nás patří pomazánka česneková a rybičková (ze sardinek). Tvarůžková už není pro každého, ale třeba takovou fazolovou pomazánkou návštěvu příjemně překvapíte. Zkuste ji spolu s námi...

nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi