nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Jak hovořit se svým podvědomím? (2)

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Je všeobecně známo, že člověk svojí vůlí dokáže ovládat jen určité skupiny svalů a nad jinými nemá moc. Běžně ovládáme například svaly končetin - když chceme ruku zvednout, tak ona se opravdu zvedne. Ale se srdcem, které je také sval, je to jiné. To si tluče podle vlastních pravidel a možností a poručit mu nemůžeme. Stejně tak existují svaly hlubokého stabilizačního systému kolem páteře, které nedokážeme vědomě ani zapnout ani uvolnit.
Je ale známo, že jogíni dokážou i takové svaly ovládat. Dokonce dokážou i zpomalit srdce či ho utišit tak, že tep není hmatatelný. Jak to dělají? A dokázali bychom to také, kdybychom věděli, jak na to?

Titulek našeho článku napovídá, kudy ta cesta vede. Ano, je to prostřednictvím podvědomí. To dosáhne mnohem dále než naše vědomí, takže když se s podvědomím dokážeme domluvit, může se nám podařit to, co by za normálních okolností nebylo možné.
A jak se tedy s naším podvědomím domluvíme? No přece skrce emoce - jak jsme už nakousli v našem minulém článku.
 
Chtělo by to asi nějaký příklad, že?
 
Kdo cvičí hathajógu, ten to bude znát: Chcete-li zaujmout nějakou jógovou pozici (ásanu), měli byste si ji nejprve představit ve své mysli, a to v její dokonalé podobě (bez ohledu na to, jestli je to ve vašich možnostech). Pak postupně zaujmete konečnou polohu - až kam vám tělo dovolí. Ta konečná pozice je daná pružností vašich svalů, kloubů a šlach a také tím, jaké svalové skupiny dokážete k zaujmutí pozice použít. A teď přijde ta finta:
Uvědomíte si nějaký záměr, nějakou vzrušující touhu - něčeho se dotknout, něco spatřit, něco získat. Něco, co je až za aktuální hranicí vašich pohybových možností. Ta touha se projeví skrze vaše podvědomí a to zařídí, že se zapojí další svalstvo, do tohoto okamžiku nečinné a neovladatelné. Zapojí se drobné svaly stabilizačního systému podél páteře a vy se najednou dostanete ještě o znatelný kousek dále.
 
Ukáži vám to na popisu jednoduchého cviku - kobry.
"Vychází se z polohy vleže na břiše. V závislosti na naší flexibilitě položíme dlaně před ramena, pod ramena nebo až vedle prsou. Roztáhneme prsty, prostředníčky míří dopředu. Nohy natáhneme přímo dozadu, nárty jsou opřené o zem a prsty nohou směřují dozadu. Ruce vpředu a nárty vzadu jsou naše opora.
V myšlenkách si představíme celou ásanu, včetně pohybu, kterým do ásany vstoupíme. Uvědomíme si potřebný směr pohybu a dáme mu vhodný záměr. Pro hada to může být natahování hlavy za kořistí, ale protože obvyklé hadí úlovky nás lidi příliš neoslovují, zvolíme třeba jablko, to se k hadovi hodí také . Tím oslovíme podvědomí a to nám pomůže aktivovat i ty svaly, které jinak vědomě nejsme schopni ovládat.
S představou jablka, za kterým se natahujeme, začneme pohyb. Zvedáme se nejdříve zádovými svaly. Až už to nejde výše, silně zatoužíme po tom pomyslném jablku před námi a tím se ještě o kousek zvedneme. Pak teprve zapojíme paže a zvedneme trup, kam to až půjde, přičemž stydká kost má zůstat na zemi. Ásana je pevná a je nám v ní příjemně. Jakmile si tělo řekne, ásanu opustíme a relaxujeme. Vnímáme pocity z těla i mysli."
 
Vyzkoušejte si to. Kobra je jednoduchá pozice, to vám určitě půjde. Stejné principy můžete použít při jakékoliv jiné činnosti. Kdykoliv chcete něčeho dosáhnout, něčeho, co je zdánlivě za hranicí vašich možností, použijte nějakou emoci, nějakou silnou, opravdu silnou touhu. Podvědomí vám najednou přinese možnosti, které jsou mimo dosah vašeho vědomí. Přijde nečekaná inspirace, vzpomenete si na něco, co jste dávno zapomněli, najdete užitečné souvislosti tam, kde byste je nehledali.
 
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Nechcete pít? Jeďte autem!

Zdeněk Breitenbacher
Nyní se vrátíme k životosprávě, jedné z velmi důležitých komponent našeho elixíru mládí. Nebude ovšem řeč o stravování, nýbrž o vztahu k alkoholu. Jakkoliv rádi v žertu citujeme klasická díla a slova o tom, že alkohol podávaný v malých dávkách neškodí v jakémkoliv množství, přece jenom si musíme jeho množství hlídat. Že náročnou oslavu zaplatíme ztrátou nemalého množství mozkových buněk, to už asi víme, a že se to našemu zdraví nelíbí, taky nějak (i když neradi) tušíme. Přesto se občas dostaneme do společenské situace, kdy odmítat alkohol je velmi obtížné. Co s tím?

Vztah motivace a vůle

Zdeněk Breitenbacher
Vy, kdo si pamatujete starší články, či vy, kdo jste na ně narazili při náhodném procházení našich stránek, víte, že elixír mládí se míchá ze tří základních ingrediencí - z pohody, aktivity a životosprávy. Také víte, že solí, bez které fungující elixír mládí nikdy neuvaříte, je motivace.
V ideálním případě bychom snad s těmito komponentami mohli vystačit. Nyní se ale podívejme na další komponentu, která na první pohled není nezbytná, ale přinese nám mnoho dalších možností. Je to naše silná vůle.

Saruman hraje metal

Zdeněk Breitenbacher
Christopher Lee, plným jménem Sir Christopher Frank Carandini Lee, je znám především jako představitel proradného čaroděje Sarumana z filmové trilogie Pán prstenů. Roli Sarumana si zopakoval v krátké epizodě v Hobitovi, ovšem skvěle zahraných zloduchů má na svém kontě mnohem více.
Mohli jste ho vidět jako Frankensteina (1957), hraběte Drákulu (v sérii z let 1965 až 1973), Bondova protivníka ve filmu Muž se zlatou zbraní (1974), anebo jako Dartha Tyranuse v Hvězdných válkách (2002 a 2005). Narodil se 27. května 1922 a na svůj věk 91 let je docela vitální. Role padouchů mu velice sedí, věřili byste ale, že letos vydal jako zpěvák metalové album?

nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi