nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Jak hovořit se svým podvědomím? (1)

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Občas se ocitneme v situaci, kdy máme udělat nějaké důležité rozhodnutí - a nevíme si rady. Zvažujeme věci ze všech stran, už známe výhody i nevýhody jednotlivých variant, ale stále se nemůžeme rozhodnout.
Naše bytost ovšem není obdařena jen vědomím, které vše zvažuje a hodnotí, nýbrž také podvědomím, které sahá mnohem hlouběji a má jemné spojení s celým universem. A tak na podvědomé úrovni je rozhodnutí dávno provedeno, jen ještě nevybublalo až do vědomí. Jak se můžeme do svého podvědomí podívat? Jak v něm číst? Jak dostat na povrch informace, které potřebujeme?

Cesta do podvědomí a zpátky existuje - a ani k tomu nebudeme potřebovat pana Sigmunda Freuda. Podvědomí se projevuje skrze emoce, a toho je třeba využít. Uvedu vám příklad:
 
Už delší dobu jsem uvažoval o tom, že bych po dlouhé přestávce zase začal chodit na pravidelné cvičení jógy. Pořád jsem se k tomu nějak nemohl rozhoupat a ten správný impuls nepřicházel. Nedávno jsme ale byli s ženou na úžasném víkendu s jógou. Víkend vedla paní Míla Sávitrí Mrnuštíková, skvělá učitelka jógy, která strávila významný čas v Indii u mistra svámího Gítánandy. Znám se s ní už dlouho, a tak jsem si říkal, že to by mohla být dobrá příležitost konečně začít.
I když jsme s paní Mílou sedávali v jídelně u stejného stolu, i když jsme si krásně popovídali o všem možném, pořád mi to nějak nešlo a o přijetí na cvičení jsem nepožádal. Blížil se poslední společný oběd, a tak jsem si řekl: „Počkám na nějaké znamení. Když se mi ukáže nějaké znamení, tak paní Míle řeknu, že bych chtěl u ní cvičit.“ Oběd uplynul, žádné znamení nepřicházelo, pomalu se všichni zvedli, nasedli do aut a odjeli. Paní Míla se s námi rozloučila a to bylo vše.
No a představte si, já jsem si uvědomil, že jsem zklamaný! Uvědomil jsem si, že jsem se těšil, že nějaké znamení přijde!
To se projevilo podvědomí. Emoce vyplavala na povrch a já najednou věděl, že opravdu chci začít cvičit. Konec si už určitě domyslíte: Paní Míle jsem napsal a začal jsem k ní chodit.
 
Chcete-li číst ve svém podvědomí, prostě použijete nějaký trik, jak hledanou informaci přeměnit na emoci. Nejsnadněji to provedete třeba jednoduchou hrou. Když chcete provést nějaké rozhodnutí, které ne a ne přijít, vezmete si minci a řeknete si, že se rozhodnete podle ní. Když padne panna, uděláte variantu A; když padne lev, uděláte variantu B. Vžijete se do nutnosti konat podle mince a hodíte si. A teď pozorně sledujte své emoce. Například padla panna. Zaradovali jste? Pak je správná varianta A. Nebo jste se zarmoutili? V tom případě je správná varianta B (a vy teď naštěstí smíte minci vzít a otočit na tu správnou stranu).
Jste-li hraví, můžete použít vykládací karty - ty jsou také spolehlivou cestou do podvědomí. Vůbec nejde o to, že by se vám karty samy schválně poskládaly tak, aby vám něco konkrétního řekly. Funguje to tak, že jejich obrázky a symbolika (ať už se poskládají jakkoliv) probudí vaše emoce a intuici, a vy najednou víte, co je správně. Velmi vhodný je například Crowleyho tarot, jehož obrázky jsou natolik komplikované a mnohoznačné, že to správné řešení tam najdete vždycky, bez ohledu na to, které konkrétní karty vám zrovna ve výkladu vyšly.
 
Pro začátek si to vyzkoušejte s tou mincí - opravdu to funguje .
 
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Co se světelným smogem?

Zdeněk Breitenbacher
Že je kolem nás příliš mnoho hluku, to už si docela uvědomujeme. Mnohem méně si uvědomujeme, že je kolem nás i jiná zátěž - světelná. Chceme-li například ve větším městě ukázat dětem na obloze Velký vůz, tak máme docela problém. Všude samý reflektor, reklamy, billboardy. Kdo tráví večery doma u televize, ten to ani nevnímá, ale to není náš případ.
Rádi si s ženou večer sedneme na balkón a popovídáme si, nebo jen tak koukáme na město. Máme hezký výhled a vidíme Brno jako na dlani, tak to bylo vždycky příjemné posezení. Do okamžiku, než nám hned pod balkónem postavili veliký osvětlený billboard...

Domácí chléb z kvasnic

Zdeněk Breitenbacher
Následující recept zasáhne nejenom naše stravování, ale přinese nám i hodně sváteční pohody a také nás naplní správnou aktivitou. Upečeme si chleba!
Chléb je odjakživa symbolem domácí pohody a měl by být i pro vás. A skutečně, představte si tu pohodu, když muž v sobotu večer vlastníma rukama uhněte a upeče chléb pro celou rodinu – a v neděli ráno jej s láskou podává k snídani – jako posvátný symbol hojnosti, lásky a soudržnosti...

Nedávno jsem se zamýšlel nad tím, proč vlastně - z pohledu božského záměru - by měl být člověk na světě déle, než je obvyklé. Prvních pětadvacet let našeho života je určeno pro nás a pro náš rozvoj. Dalších pětadvacet je určeno pro naše děti. To je náš největší úkol a máme práce, že nevíme odkud kam. Ale když jsou děti odrostlé, zakládají vlastní domácnost a my máme takříkajíce „splněno“, jaký je náš úkol potom? Proč nás tady příroda či Bůh ponechává dalších pětadvacet let a někoho i déle?

nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi