nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Jak hovořit se svým podvědomím? (1)

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Občas se ocitneme v situaci, kdy máme udělat nějaké důležité rozhodnutí - a nevíme si rady. Zvažujeme věci ze všech stran, už známe výhody i nevýhody jednotlivých variant, ale stále se nemůžeme rozhodnout.
Naše bytost ovšem není obdařena jen vědomím, které vše zvažuje a hodnotí, nýbrž také podvědomím, které sahá mnohem hlouběji a má jemné spojení s celým universem. A tak na podvědomé úrovni je rozhodnutí dávno provedeno, jen ještě nevybublalo až do vědomí. Jak se můžeme do svého podvědomí podívat? Jak v něm číst? Jak dostat na povrch informace, které potřebujeme?

Cesta do podvědomí a zpátky existuje - a ani k tomu nebudeme potřebovat pana Sigmunda Freuda. Podvědomí se projevuje skrze emoce, a toho je třeba využít. Uvedu vám příklad:
 
Už delší dobu jsem uvažoval o tom, že bych po dlouhé přestávce zase začal chodit na pravidelné cvičení jógy. Pořád jsem se k tomu nějak nemohl rozhoupat a ten správný impuls nepřicházel. Nedávno jsme ale byli s ženou na úžasném víkendu s jógou. Víkend vedla paní Míla Sávitrí Mrnuštíková, skvělá učitelka jógy, která strávila významný čas v Indii u mistra svámího Gítánandy. Znám se s ní už dlouho, a tak jsem si říkal, že to by mohla být dobrá příležitost konečně začít.
I když jsme s paní Mílou sedávali v jídelně u stejného stolu, i když jsme si krásně popovídali o všem možném, pořád mi to nějak nešlo a o přijetí na cvičení jsem nepožádal. Blížil se poslední společný oběd, a tak jsem si řekl: „Počkám na nějaké znamení. Když se mi ukáže nějaké znamení, tak paní Míle řeknu, že bych chtěl u ní cvičit.“ Oběd uplynul, žádné znamení nepřicházelo, pomalu se všichni zvedli, nasedli do aut a odjeli. Paní Míla se s námi rozloučila a to bylo vše.
No a představte si, já jsem si uvědomil, že jsem zklamaný! Uvědomil jsem si, že jsem se těšil, že nějaké znamení přijde!
To se projevilo podvědomí. Emoce vyplavala na povrch a já najednou věděl, že opravdu chci začít cvičit. Konec si už určitě domyslíte: Paní Míle jsem napsal a začal jsem k ní chodit.
 
Chcete-li číst ve svém podvědomí, prostě použijete nějaký trik, jak hledanou informaci přeměnit na emoci. Nejsnadněji to provedete třeba jednoduchou hrou. Když chcete provést nějaké rozhodnutí, které ne a ne přijít, vezmete si minci a řeknete si, že se rozhodnete podle ní. Když padne panna, uděláte variantu A; když padne lev, uděláte variantu B. Vžijete se do nutnosti konat podle mince a hodíte si. A teď pozorně sledujte své emoce. Například padla panna. Zaradovali jste? Pak je správná varianta A. Nebo jste se zarmoutili? V tom případě je správná varianta B (a vy teď naštěstí smíte minci vzít a otočit na tu správnou stranu).
Jste-li hraví, můžete použít vykládací karty - ty jsou také spolehlivou cestou do podvědomí. Vůbec nejde o to, že by se vám karty samy schválně poskládaly tak, aby vám něco konkrétního řekly. Funguje to tak, že jejich obrázky a symbolika (ať už se poskládají jakkoliv) probudí vaše emoce a intuici, a vy najednou víte, co je správně. Velmi vhodný je například Crowleyho tarot, jehož obrázky jsou natolik komplikované a mnohoznačné, že to správné řešení tam najdete vždycky, bez ohledu na to, které konkrétní karty vám zrovna ve výkladu vyšly.
 
Pro začátek si to vyzkoušejte s tou mincí - opravdu to funguje .
 
  Komentáře
  Neměli byste vynechat
Reklama na ticho od Pavola Habery a jeho Teamu je skvělou a nadčasovou písničkou. Vyšla v roce 1988 a její autoři asi ani netušili, jak aktuální téma to bude. Hluk všecho druhu nás pronásleduje čím dál tím víc, my se stáváme stále otupělejší a už ani pořádně nevnímáme, co kde hlučí a co je nám všechno sdělováno.
Možností, jak se bránit a neupadnout do ještě větší obranné otupělosti, není mnoho. Pokud si chceme zachovat trvalou pohodu (a to je jedna z nejdůležitějších ingrediencí elixíru mládí), když před hlukem nemůžeme utéci (třeba na zahradu), musíme se naučit před hlukem bránit.

Vita-auriánská domácí šunka

Zdeněk Breitenbacher
Jestli si dobře pamatujete, vita-auriánstvím jsme nazvali nový směr ve stravování, který se v rámci dostupných poznatků snaží o maximální zachování zářivé energie potravin, tedy toho, co se jinak nazývá aurou. Uvedli jsme si, že rostlinná strava ztrácí svou auru vařením, ale maso si svou zářivou energii zachovává i po uvaření. Na rozdíl od jiných radikálních směrů, jako je vegetariánství, veganství či vitariánství náš směr tedy nezakazuje maso. Snažíme se ovšem o maximálně šetrnou úpravu a samozřejmě se zcela vyhýbáme chemickým látkám, jako jsou konzervanty a glutamáty.
Tím jsou nám zapovězeny běžné uzenářské výrobky, s výjimkou těch, které si vyrobíme sami. Dnes si napíšeme, jak lze vyrobit delikatesní domácí šunku, která vyhoví i těm nejpřísnějším vita-auriánským kritériím.

Bez velkého ohlašování jsem se rozhodl vykonat další, tentokráte čtrnáctidenní očistnou hladovku. Od skončení předchozí, sedmidenní hladovky uplynuly skoro tři měsíce a já jsem v těle cítil, že je potřeba v očistě pokračovat. Ale dva týdny jen o vodě - to už je přece jen trochu jiná liga než pouhých sedm dní, a tak se s vámi podělím o své nové pocity i o nějaká měření, kterých jsem se před a po hladovce účastnil.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi