nezávislost-energie-styl
stránky o zdravém životním stylu pro mladé i ‚věčně mladé‘
© 2012-2017 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Jak přijmout rozchod?

Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi, Elixír lásky XII.
 
 
V minulém článku Elixíru lásky jsme rozebírali, jak oznámit rozchod svému dosavadnímu partnerovi. Důvody mohou být rozličné, ale zásady pro férový rozchod jsou jasné, snad jsme je popsali srozumitelně.
Co když jsme ale na té druhé straně - co když jsme to právě my, kdo se nenadále dozvěděl, že vztah končí. Jak to přijmout? Jak se s tím vyrovnat?

 
Na rozchod vždy musí být dva - jeden, který je o kousek napřed a ví, že láska nenávratně mizí, a ten druhý, který v lásku ještě doufá. Slyšet od svého partnera, že se vztah vyčerpal a že on odchází, je těžká situace, ale zažil ji snad každý z nás. Ale ne každý se zachová férově a ne každý dokáže rozchod důstojně přijmout. Výsledkem jsou pak těžké tahanice, které ubližují oběma.
Zopakujme si základní pravdu: Láska je dar existence, který je nám dán podle vyšších záměrů - a stejně tak nám může být podle vyšších záměrů zase odebrán. Láska není nic, k čemu bychom se mohli přinutit svou vůlí a odhodláním, a už vůbec ne na prosby druhých. Láska je spletená z citu a z pocitů, není řízená rozumem. Není to ani jeden z obou partnerů, kdo by záměrně rozhodl, že láska skončila. Je to vždy výslednice událostí, které se prostě stanou a v jejichž důsledku už necítíme to, co jsme cítili dřív. Takže když nám partner řekne, že končí, jen málokdy je to pro nás „blesk z čistého nebe“, nějaké náznaky jsme už museli zachytit, jen jsme je nejspíš ignorovali. Následně si tedy klademe otázku „proč“ a usilovně přemýšlíme o tom, proč se to stalo.
Náš partner, který rozchod oznamuje, je už mnohem dál. Nachází se v situaci, kdy už se mu propojily všechny události z dřívějška i ze současnosti. Vyhodnotil různá zakolísání a nepřízně osudu, které se na našem vztahu podepsaly – a nemusí jít ani o žádná dramata. Jsou to situace, které jsme kdysi mlčky přešli, dávno zapomenuté věty, které se náhle vynořují a spojují se v určitý pocit nepohodlí, který vyplývá z pouhé partnerovy přítomnosti. Pokud se tato tichá introspekce děje ve vztahu, který je strnulý v určitém stereotypu, pak stačí, aby do toho všeho připlula nějaká nová přitažlivá myšlenka, nová inspirace v podobě zajímavého člověka, který se vyskytne v okolí, nebo nastala situace, která náhle umožní podívat se na věci jinýma očima a najednou je jasno. Musí nastat změna. Jenže pokud nejsme v roli těch, kdo rozchod iniciují, nemáme to vše srovnané a v danou chvíli nemusíme vůbec ničemu rozumět.
 
Nuže dobrá, nyní už je to venku, partner to řekl na plná ústa. Co s tím?
Nejdůležitější je počkat s reakcí - okamžitá reakce je téměř vždy špatná. Zaplaví nás emoce, které zakalí rozum. Nejlepší je proto říct „OK, počkej chvíli, já si to v hlavě srovnám“ a jít někam do ústraní. Tam nemá smysl přemýšlet nad tím, jak partnera do vztahu vrátit nebo dokonce jak se mu pomstít. Místo toho je třeba věcně zvážit, co všechno se tím mění a jak se podle toho musím zachovat. Je to velmi těžké, protože ze všeho nejdřív je potřeba překlenout první velký nával emocí. Proto si raději dejme na čas a jednejme až tehdy, když se sebereme k racionálnímu uvažování. Jakmile dojde k odplavení rozrušení a jsme schopni promyslet základní věci, pak bychom se měli duševně usebrat a vzchopit se natolik, že předstoupíme před partnera, oznámíme mu, že rozchod přijímáme (nic jiného nám stejně nezbývá) a po jednotlivých bodech s ním probereme, co vše náš rozchod obnáší a jak se k tomu postavíme.
Musíme ale počítat i s tím, že partner s námi nebude chtít příliš spolupracovat, protože už se vidí úplně jinde a řešení starých záležitosti (do kterých počítá i nás) už ho jaksi obtěžuje. Tím pádem si budeme muset některé věci vyřešit sami. Tak to chodí, s tím nic nenaděláme. Nakonec – když se na některé okolnosti člověk dívá zpětně, tak je lepší, když je rozchod v naší režii, když si své věci zařídíme pokud možno sami. Spoléhat se na expartnera, který se od nás vzdaluje mílovými kroky, může být frustrující, a krom toho se může stát, že některé věci nedopadnou podle našeho očekávání.
 
Důvěřujme tedy onomu božskému záměru, který nám lásku odebral. Nestalo se to jen tak bez účelu, nýbrž proto, aby nás to posunulo někam dál. Každý vztah - i ten nejkratší - nám byl seslán, aby nám něco přinesl. Aby nás posunul z bodu A do bodu B. Také já jsem si prošel svými vztahy a rozchody a s odstupem vidím, že každý z nich byl důležitý a že měl svůj přesný význam. Že kdyby kterýkoliv z nich chyběl, tak dnes nejsem tak, kde jsem. Mám skvělou ženu, společně máme čtyři skvělé kluky a žijeme krásný život podle svých představ. Ale vím, že bez těch předchozích etap (které nebyly vždy snadné a příjemné) bychom to neměli - anebo bychom si toho dostatečně nevážili.
 
Uvědomme si věčnou pravdu, že každý konec je ve skutečnosti zakuklený nový začátek. Jaký nový prostor se nám otevírá? Jaké z toho vyplývají příležitosti?
To je ten směr, kterým by se měla naše mysl ubírat, ne se utápět ve světabolu. Pak z rozchodu vyjdeme posílení a plní energie vstoupit do toho krásného, co nás čeká. Dveře se před námi právě otevřely...
  Komentáře

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste. Pokud u nás zatím nemáte účet, můžete se zaregistrovat zde.
  Neměli byste vynechat

Je možné přátelství mezi mužem a ženou?

Zdeněk Breitenbacher, Elixír lásky III.
Mnoho lidí se mě ptá, jestli věřím na přátelství mezi mužem a ženou. Přátelství, ve kterém není láska ani zamilovanost. Ti lidé jsou často konfrontováni s vlastní zkušeností, kdy jsou v nějakém neurčitém vztahu, který se nevyvíjí k hlubšímu spojení, a oni tomu nerozumí. Co ke mně ten druhý cítí? Čeká něco víc? Nebo mu to takhle stačí? A co já, neudržuji nějaký kontakt jen proto, že doufám, že někdy přece jen dojde k většímu sblížení? Prostoru pro zmatky a nepochopení je tu víc než dost. Je nanejvýš nutné pochopit, jak se věci doopravdy mají, a umět to rozpoznávat.

Pět úrovní osobní hygieny

Zdeněk Breitenbacher
Co se vám vybaví, když se řekne „Osobní hygiena“? Většina z nás si představí pár základních zásad, jako čistit si zuby dvakrát denně, mýt si ruce před každým jídlem a po každé návštěvě toalety, občas se vykoupat nebo osprchovat. Muži přidají pravidelné holení, ženy pak nezapomenou na nalíčení. Tím jsme v podstatě osobní hygienu vyčerpali. Ve skutečnosti má hygiena mnohem více úrovní a to, co většina lidí pod pojem hygiena zahrnuje, patří jen mezi jednu z nich. Podívejme se na všechny úrovně popořádku.

Elixír mládí - to je cesta za nezávislostí. Když přijdeme na svět, jsme absolutně závislí. Tak jak člověk roste a dospívá, postupně se zbavuje svých přirozených závislostí, ale zpravidla výměnou za závislosti jiné, méně přirozené. Jsme tak závislí na prostředí, ve kterém žijeme a které nás spoluvytváří - často ke svému vlastnímu prospěchu a bez ohledu na důsledky pro nás.
Cesta podle Elixíru mládí - to je trvalé úsilí o nezávislost - na čemkoliv, co by nám mohlo škodit a na komkoliv, kdo by to s námi nemusel myslet dobře.

nezávislost-energie-styl
stránky o zdravém životním stylu pro mladé i ‚věčně mladé‘
© 2012-2017 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi