nezávislost-energie-styl
stránky o zdravém životním stylu pro mladé i ‚věčně mladé‘
© 2012-2017 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Jak oznámit rozchod?

Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi, Elixír lásky XI.
 
 
Jak jsme zde už několikrát napsali, láska je dar od existence (Boha, osudu, jak chcete) a nelze ji ovládat naší vůlí či snahou. Láska přichází, když se jí zachce, a odchází zrovna tak. A tak jsme někdy konfrontováni se situací, kdy to, co se zdálo věčné, najednou končí. Vztah se vyčerpal, láska odešla a zůstali tu dva lidé, kteří se s tím musejí nějak srovnat. To je těžké, velmi těžké.
Je to těžké pro toho, kdo dříve než ten druhý pochopil, že láska již odešla, a stejně tak je to těžké pro toho druhého, který ještě v lásku věří. Pokud jsme tím, kdo si už uvědomuje nepřítomnost lásky, jak to máme říci tomu druhému?

V jednom z prvních článků Elixíru lásky jsme si napsali o tom, co je to láska a jaké jsou další typy vztahů, které často s láskou zaměňujeme. Zopakujme si to, protože z toho musíme vycházet.
Zamilovanost
Je založená především na fyzické touze. Ryzí zamilovanost nechce dávat, chce brát co nejvíce a hned - sex, vzrušení, zábavu. Pokud se zamilovanost nerozvine v něco hlubšího, rozchod nastává brzy a lidé hledají vzrušení zase někde jinde.
Vděčnost
Jsme tomu druhému vděční za to, že je s námi a že nám poskytuje to, co od života chceme. Sex, finance, starost o děti a domácnost. Podobně jako u zamilovanosti je podstatou tohoto vztahu čerpání nějakého prospěchu: Ty mi budeš dávat tohle a já ti budu dávat támhleto. Pokud jeden přestane dávat, vztah končí.
Láska
Láska chce dávat - bez ohledu na to, jestli za to dostaneme něco na oplátku. Láska není sobecká a dovede dát tomu druhému svobodu rozhodnutí, jestli o to stojí či nikoliv. Ale v opravdové lásce, v lásce, která není vedena osobním prospěchem, k rozchodu dochází jen vzácně.
 
Když už opravdu poznáme, že vztah končí, je férové to tomu druhému na rovinu říci, a to co nejdříve. Měl by co nejdříve vědět, na čem je, a mít možnost se podle toho zařídit. Bohužel, taková upřímnost je vzácností. Ze zbabělosti, strachu z konfliktu nebo z lákavé vidiny přetrvávajícího prospěchu tomu druhému nic neřekneme a čekáme, jak to dopadne. Je známkou nejvyššího sobectví a parazitizmu, jestliže muž (žena) má milenku (milence), pro kterou (kterého) si rezervuje své bezstarostné chvíle, po kterých se ale vrací domů k legitimnímu partnerovi a očekává od něj full-servis.
 
Znovu opakuji: Pokud víme, že už toho druhého nemilujeme a nechceme s ním dále být, je férové mu to co nejdříve říci a probrat s ním kroky, které budou následovat. Určitě však není fér, když oznámíme konec našeho vztahu a čekáme, že ten, s kým se právě rozcházíme, se o ten rozchod se vším všudy postará. Jestliže se chceme s někým opravdu rozejít, tak musíme mít představu o tom, co by mělo následovat. Je dobré mít po ruce vždy dva plány:
Plán A počítá s tím, že lidé, kteří se spolu rozcházejí, se nacházejí v situaci, která jim dovolí probrat všechny věci v klidu a spravedlivě rozdělit vše, co bylo společné. Ten, kdo se chce rozejít, by měl mít připravený svůj vlastní návrh, jak by chtěl situaci řešit a co by si chtěl ponechat ze společného majetku.
Plán B je záložní a sahá se k němu až v případě, že s partnerem není žádná rozumná řeč. Někdy se může situace vyhrotit natolik, že další setrvání ve vztahu a zejména ve společných prostorách není prostě možné. V každém případě je dobré mít opravdu vždy předem promyšleno, co budu dělat, když narazím na odpor partnera, a to i v případě, že žádný odpor nečekám. Rozchod je stresová situace, kdy dochází ke ztrátě dosavadních jistot jak v oblasti materiální, tak i společenské - a to může ve vašem partnerovi probudit temné proudy, o kterých jste doposud ani jeden ani druhý, nic netušili. Není dobré malovat čerta na zeď, ale je dobré být připraven na skutečnost, že se tam ten čert přece jen objeví.
 
  K rozchodu potřebujeme jistotu sami v sobě. Opravdu už ten vztah skončil? Nebo stále trvá, jen je zastíněn nějakou vzrušující zamilovaností? Je důležité uvědomit si, v jakém vztahu jsme vlastně byli. Pokud to byla vděčnost, pak nejspíš vztah opravdu skončil - kvůli čerstvé zamilovanosti rádi oželíme výhody existence předchozího vztahu.

Pokud ale tím původním vztahem byla láska, je to jiné. Zamilovanost může být silná, ale pokud dojde k sexuálnímu uspokojení, rázem je to vyčerpané a není nic víc, proč bychom měli s tím novým partnerem být. A s tím starým nás stále pojí tolik krásných věcí!

Než věci dojdou tak daleko, zamysleme se velmi důkladně, o jaký vztah a s kým vlastně stojíme. Opouštět lásku kvůli zamilovanosti je chybou, kterou si možná budeme navěky vyčítat.
 
Velkou komplikací jsou pochopitelně děti. To je velmi vážný důvod, pro který je dobré opravdu se důkladně zamyslet, jestli ten vztah vážně chceme ukončit či jestli jej v nějaké smysluplné podobě potáhneme dál.
Předpokládejme nyní, že původní vztah opravdu skončil a nechceme ho dále udržovat. Oznámit to tomu druhému bude těžké, ale udělat to musíme - čím dříve, tím lépe. Čím déle bychom to odkládali, tím podivnější ten vztah bude. Náš partner vycítí, že něco není v pořádku, bude hledat vysvětlení - a od nás ho nedostane. Tohle není fér a neměli bychom to natahovat.
 
Musíme dodržet následující pravidla:
  1. Buďme zcela otevření a jednoznační. Nedovolme, aby si náš protějšek něco vysvětloval jinak, než jak to myslíme - především aby si nedělal nějaké plané naděje.
     
  2. Buďme maximálně citliví. Zdržme se jakýchkoliv výčitek nebo dokonce přenášení viny na toho druhého. To nastává často - především proto, abychom odvedli pozornost od našeho vlastního „selhání“ a přehodili zodpovědnost na toho druhého.
    Dokonce i tehdy, když je opravdu vina na tom druhém, nemá smysl cokoliv vyčítat - ten druhý by to stejně nepřijal. Prostě „Odcházím“ a hotovo. Třeba se jednou dovtípí, ale nám už to bude jedno.
     
  3. Nepřipusťme žádné vydírání. To lze očekávat především tam, kde existoval vztah na základě vděčnosti a vzájemně poskytovaných služeb.

    Zoufalí lidé dělají zoufalé věci, takže se stává, že bývalý partner či partnerka vyhrožuje majetkovou likvidací, citově vydírá, nebo dokonce vyhrožuje sebevraždou. Ale chtěli byste setrvávat v ukončeném vztahu jen proto, abyste neztratili majetek? Začít znovu z nuly je opravdu drsné. Ale na druhou stranu, žít ve vztahu s člověkem, který vás deptá tím, že mu není zatěžko vás sprostě obrat, je zhola nepřijatelné. Jediné správné řešení je odejít za každou cenu, s vědomím, že to přijmete, i když byste náhodou opravdu o vše přišli. Další život vám totiž může ukázat, že jste nic důležitého neztratili, protože peníze je možné znovu vydělat, na rozdíl od nešťastně promarněného života, který vám už nikdo nevrátí. A to nejsou jen plané řeči, ale osobní zkušenost .

    A jak se zachovat, když dojde na nejhorší možné citové vydírání - vydírání sebevraždou? Na to je jediná odpověď: „Já jsem ti život nedal a já ti jej nemohu vzít. Pokud se k něčemu takovému rozhodneš, bude to tvoje hlava, která to vymyslí, a tvoje ruka, která to udělá. Já s tím nic společného nemám.“ Příkladem budiž dávno zapomenutá historka z mého mládí, kdy jedna dívka, kterou jsem znala, vydírala svého bývalého chlapce tím, že skočí pod tramvaj. A on na to jen: „Jak chceš.“ Dívka samozřejmě nikam neskočila a o pár let později se provdala za jiného. Pokud byste však měli pocit, že máte co do činění s labilním člověkem, který se chová opravdu nesvéprávně, měli byste informovat někoho důvěryhodného z jeho blízkého okolí a zkusit dotyčného přesvědčit, aby navštívil psychiatra. Pokud se to nepodaří, není to vaše chyba a není to ani důvod, abyste se v takovém vztahu jakkoli dál angažovali.
     
  4. Pokud je třeba vyřešit rozdělení nějakého společného majetku, buďme raději velkorysí a nesnažme se urvat pro sebe maximum. Hodně nám to usnadní budoucí vztahy, zvlášť, když jsou zde děti a my budeme muset spolu i v budoucnu občas komunikovat.
     
  5. Může se stát, že partner nebude tak férový a korektní jak my, a to je dalším důvodem to zbytečně nenatahovat. Pokud dojde k nějakým podrazům či naschválům, nikdy se nenechme vyprovokovat k nějakým citově zabarveným projevům nebo hádkám. Je nutné uchovat si chladnou hlavu a maximální citový odstup. Čím emotivněji protějšek vystupuje, tím chladněji bychom měli jednat my. Velmi se vyplácí neosobní, až úřednická mluva. Jako kdybychom to nemluvili my, ale právník, který nás zastupuje.
 
  Když jsem začal psát tento článek, tak se mě žena ptala, o čem to bude. Říkám: „Píšu, jak oznámit rozchod.“ Zaslechl to náš Michálek, který si rád zažertuje, a tak hned zahlásil: „Tak řeknu ‚sorry, už nechoď‘, a je to, ne?“ Já na to: „A co když už bydlíte spolu? A co když máte děti?“ „Aha“, zasmál se: „tak v tom případě ‚všechno je moje, děcka si nech‘.“

Myslel to jako vtip a povedlo se mu to - opravdu jsme se zasmáli. Ale ve skutečnosti, jak dobře víme, je to častý příběh ze života...
  Komentáře

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste. Pokud u nás zatím nemáte účet, můžete se zaregistrovat zde.
  Neměli byste vynechat

Jak přijmout rozchod?

Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi, Elixír lásky XII.
V minulém článku Elixíru lásky jsme rozebírali, jak oznámit rozchod svému dosavadnímu partnerovi. Důvody mohou být rozličné, ale zásady pro férový rozchod jsou jasné, snad jsme je popsali srozumitelně.
Co když jsme ale na té druhé straně - co když jsme to právě my, kdo se nenadále dozvěděl, že vztah končí. Jak to přijmout? Jak se s tím vyrovnat?

K moři nebo na moře?

Zdeněk Breitenbacher
Moře k dovoleným patří jak k velbloudovi hrby. Toto není jen parafráze ke slovům z povídky pánů Šimka a Grossmanna, to je konstatování faktu, který jasně potvrzují kolony aut na hranicích směrem k Jadranu. Někdo jezdí k moři každý rok, někdo jen občas, někdo si cestu k moři teprve plánuje, ale nevím o nikom, kdo by nechtěl aspoň jednu dovolenou v životě strávit u moře. Dovolená u moře, to je příležitost k nekončící pohodě, příjemné aktivitě i změně v životosprávě.
Já vám nyní představím moře trošku z jiného pohledu: Nejezděte k moři, nýbrž na moře...

Tatranský medvědí elixír

Zdeněk Breitenbacher
V nastávajících zimních plískanicích možná oceníte prostředek, který vás rychle zahřeje a dodá vám dostatek energie. Podělím se s vámi o recept na Tatranský medvědí elixír, což je unikátní medicína, která vás postaví na nohy v každé situaci.
Jako mnoho jiných zde popsaných receptů, Tatranský medvědí elixír vzniknul zcela náhodou, víceméně v nouzi a ze skromných dostupných surovin. To jsme jednou byli na podzim v Nízkých Tatrách, v obci Bystrá, v příjemném hotelu Biela medvedica. Následující den jsme měli v plánu vylézt na Chopok a Ďumbier, dvě dvoutisícovky - nejvyšší hory pohoří. Počasí ale nepřálo, obě hory byly v mlze a samozřejmě plné sněhu.

nezávislost-energie-styl
stránky o zdravém životním stylu pro mladé i ‚věčně mladé‘
© 2012-2017 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi