nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Jak očistit prostředí, ve kterém žijeme

Zdeněk Breitenbacher
2 komentáře
 
V článku o pěti úrovních osobní hygieny jsme si popsali, že mezi neopominutelné součásti hygieny patří i hygiena prostředí, ve kterém žijeme a ve kterém se pohybujeme. Příjemné a krásné prostředí nás nabíjí pozitivní energií a vždy se do něj rádi vracíme. Naopak prostředí plné chaosu a nepořádku podporuje chaos i v naší osobnosti, jsme roztěkaní, nic se nám pořádně nedaří a nic nedotáhneme do konce. Podívejme se nyní detailněji na to, co rozumíme naším osobním prostředím a jak jej lze účinně očistit a udržovat.

 
Naším osobním životním prostředím je především náš domov. V něm trávíme nejvíce času, navíc s lidmi, kteří jsou nám nejbližší. Domov si proto zaslouží naši největší péči. Určitě je dobré seznámit se s čínským učením Feng-Shui, které se velmi detailně věnuje úpravě domova tak, aby v něm co nejvíce proudila pozitivní energie. Učení pečlivě kombinuje elementární prvky do harmonických celků a odstraňuje vše, co zamýšlenou harmonii narušuje. Jistě se z nás přes noc nestanou mistři Feng-Shui, ale na většinu zásad přijdeme i zdravým selským rozumem.
Hlavní zásadou je, že v našem domově je třeba stále udržovat pořádek. Tím ani tak nemyslím pravidelné vysávání a utírání prachu, ale starost o to, aby se nám v bytě či domku nehromadily zbytečné věci, které už ničemu neslouží. V našem domově by tak měly mít místo jen ty věci, které se bezprostředně podílejí na funkčnosti prostředí nebo na jeho estetickém provedení. Všechno ostatní brání proudění pozitivní energie a stahuje na sebe různou mentální nečistotu (vzpomínky, závazky, nedořešené vztahy apod.).
Věci, které už ničemu neslouží, je třeba nekompromisně vyházet. Ideální příležitostí je stěhování: Místo dvou stěhovacích aut přistavíte jeden velký kontejner na odpad a na zbytek vám bude stačit jedna větší dodávka. Zní to trochu nadsazeně, ale myslím to zcela vážně. Člověk se zpravidla stěhuje za dosti pohnutých okolností - rozpad rodiny, cesta za zaměstnáním nebo nějaká jiná významná událost - to je většinou dobré odříznout se od starých vzpomínek a od všech věcí, které nám tu minulost připomínají.
Pokud od posledního stěhování uplynula už pěkná řádka let, tak zpravidla máme doma spoustu věcí nejrůznějšího původu, které jsme kdysi potřebovali nebo dostali (a třeba vůbec ani nepotřebovali). Jsou to různé vázy, sošky či jiná umělecká díla, různé dekorativní obaly, hrníčky, staré hodiny, plyšáci apod. Zabírají místo na poličkách, ve skříních či v kredenci, ale my jsme ještě nedostali odvahu je vyházet. Nuže, udělejme to nyní...
 
Z vlastní zkušenosti vím, že to nejde naráz, ale budete si muset projít několika etapami. V té první opravdu vyházíte ty nejzjevnější zbytečnosti, ke kterým nemáte žádný vztah a které zabírají nejvíc místa. Teprve poté, s jistým časovým odstupem (tak půl roku), si v místnostech všimnete pár dalších věcí, které byste také eventuelně mohli postrádat. A po dalším půlroce najdete zase další věci, jejichž čas se naplnil.
Zbudou věci, u nichž nám něco brání je vyhodit. Které to jsou?
 
Dárky. S dárky je to těžké. Byly jistě dobře míněny a měly nám udělat radost. Těžko se pak vysvětluje, proč už tam ta soška není, když tam byla celých pět let. Jak na to? Ideální je, když se vám podaří takovouto věc zakomponovat do estetického záměru, aby se stala nedílnou architektonickou součástí pokoje. Ale toto se podaří jen málokdy. Myslím, že nejférovější je poslat dárek dál - aby udělal radost zase někomu dalšímu - třeba nějakému dítěti. To je vysvětlení, které původní dárce může akceptovat. Někdy ale budete muset být drsní - prostě se soška nějakou nešťastnou náhodou rozbije, plyšák se ztratí v čistírně, vyšívanou dečku neopatrné dítě polije borůvkovou šťávou. Chytrému napověz, hloupého trkni...
Knihy. Jsou knihy, ke kterým se celý život vracíme, ale jsou i knihy, které si přečteme jedenkrát a víme, že podruhé je už číst nebudeme. Co s nimi? Vyhodit knihu, to se nedělá. Můžeme knihu zapůjčit a doufat, že osoba, které knihu zapůjčíme, nám ji zapomene vrátit. To je spolehlivá metoda, já sám jsem takto přišel o řadu knih - i o takové, o které jsem rozhodně přijít nechtěl. My jsme ale s ženou našli mnohem lepší způsob - pravidelně obdarováváme obecní knihovnu ve Snovídkách. To je malinká dědina, kde máme chalupu. Obecní rozpočet mají velmi skromný a pořídit něco nového do obecní knihovny se jim daří jen vzácně. Hned první zásilkou jsme jim počet knih v knihovně téměř zdvojnásobili; později jsme jim předali knihy i od našich známých, kteří také řešili stejný problém...
Hračky. Staré hračky našich rostoucích dětí jsou také citlivou záležitostí. S dnešními hračkami, většinou původem z Číny a s životností v řádu maximálně několika týdnů takový problém řešíme málokdy, ale někdy přece jen hračka přežije všechny předpoklady a i po pěti letech je vcelku a funkční. Taková dřevěná stavebnice přežije leccos, ale je jasné, že dvanáctiletý kluk si s ní už hrát nebude. Ovšem vztah k ní pořád má. Nejlepším řešením je opět posunout ji dál - nějaké rodině s menšími dětmi. Když původní vlastník spatří, jak taková hračka někomu menšímu dělá radost, tak se s ní rozloučí mnohem snadněji, než kdyby měla skončit v popelnici.
 
Až se vám podaří byt či dům očistit od všech těchto starých a nepotřebných věcí, budete překvapeni, kolik nové energie se v tom prostředí a ve vás samotných objeví. Najednou budete plní života a nových nápadů. To je pořád ale jen začátek. Podívejte se do nějakých knih o Feng-Shui, ty vás povedou dál...
 
  Komentáře
  Igor 
A co třeba různé předměty pro štěstí? Talismany, šupiny z vánočního kapra apod.? Jak s nimi naložit? Nepřijdeme o štěstí, když je vyhodíme?
  Zdeněk B. 
Pane Igore, s takovými věcmi je to na první pohled obtížné rozhodování, ale jen zdánlivě. Všechny tyto předměty účinkují jen tak dobře, jak silně v ně věříme. Pokud někdo silně věří ve svůj talisman (nebo v šupinu s kapra), pak mu vůbec ani nepřijde na mysl, že by se jej měl zbavit. Pokud vám ale taková věc překáží, práší se na ni a vy ji nechcete vyhodit jen proto, že si říkáte „co kdyby přece jen...“, pak je vaše víra natolik slabá, že předmět stejně nefunguje. Klidně ho vyhoďte, vůbec nic se nestane.
  Neměli byste vynechat
Minule jsme si provedli očistu domova. Ve kterém dalším prostředí - mimo domov - trávíme nejvíce času? Ano, je to naše práce. To může být kancelář, dílna, případně sedadlo za volantem. Zde už nemáme tak úplně volnou ruku jako doma, ale stále je to místo, které můžeme nějak ovlivnit a očistit ve svůj prospěch. Běžně trávíme v práci osm i více hodin, takže rozhodně stojí za to si naše pracoviště trochu zkultivovat. Podívejme se, jak na to.

Svěťte neděli

Zdeněk Breitenbacher
Víkend znamená odpočinek, relaxaci, sport a zábavu. Neděle je sváteční den už od stvoření světa a volnou sobotu jsme si vybojovali v minulém století, abychom si odpočali po náročném pracovním týdnu. Bohužel, namísto odpočinku pro řadu z nás víkend znamená dohánění v domácnosti, na zahradě, na chalupě (nedej bože v práci!) všeho, co jsme za celý týden nestihli.
Takže nakonec ze dvou dnů, určených na odpočinek, máme jen dva dny další práce a jakýkoliv odpočinek je v nedohlednu. V pondělí se utahaní vracíme do práce a doufáme, že si malinko odpočineme tam, ale jako obvykle, hned na pondělní ranní poradě nás šéf vyvede z omylu. Neodpočatí, bez energie a s kruhy pod očima pak opravdu nepůsobíme mladistvým dojmem. Asi cítíte spolu se mnou, že tady je něco špatně.

Mám za sebou jednadvacetidenní očistnou hladovku. V minulých článcích si můžete přečíst, jak přesně probíhala i jak se mi měnily základní tělesné parametry. Hladovkou samotnou ale celý očistný proces nekončí, následuje návratová fáze, která trvá stejnou dobu jako hladovka samotná. Během návratové fáze je třeba velmi opatrně nastartovat zažívací ústrojí, neboť to je během hladovky v klidu, aby mohly probíhat očistné procesy. Zatímco hladovku můžeme přirovnat k řízení letadla v horizontálním letu, návratová fáze je daleko náročnější - jako když jdete na přistání. Podívejte se se mnou, jak jsem takové přistání zvládl.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi