nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Jáhlové karbanátky

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Proč zrovna jáhlové? Hned z několika důvodů – za prvé jáhly na rozdíl od pšenice a pšeničné mouky neobsahují lepek, na který jsou někteří lidé citliví. Za druhé, jáhly jen minimálně sají olej, takže spotřebujeme méně oleje než na klasické karbanátky. No a za třetí, je to vítaná změna...

To, co si dnes představíme, bude takové základní provedení, hodící se spíš jako příloha. Ale jakmile si karbanátky vyzkoušíte, můžete je příště podle vlastní fantazie obohatit – třeba o houby, zelí, brokolici... a pak vám poslouží i jako hlavní jídlo. Takže co budeme potřebovat:
- Především ty jáhly. Na běžnou rodinnou porci tak 3/4 hrnku.
- Kukuřičnou mouku, opět tak 3/4 hrnku (nemám váhu, měřím na hrnky).
- Olej (volte samozřejmě za studena lisovaný)
- Sojovou omáčku (jen přírodně fermentovanou, nejlépe Tamari)
- Koření (dle vaší chuti)
Nejdříve jáhly naprudko a nasucho opražíme na pánvi. Tuhle fintu málokdo zná – dělá se to proto, aby jejich slupka popraskala a po uvaření byly jáhly měkčí. Pak je teprve dáme vařit – v hrnci je zalijeme vřící vodou a pak přibližně 20 až 30 minut vaříme – až úplně změknou.
Jáhly hlídejte, mají snahu kypět a docela nabudou na objemu, tak budete možná muset během vaření doplnit vodu. Pozor, doplňujte vřící vodou, ne studenou nebo vlažnou, jinak zase ztvrdnou. Po uvaření slijeme zbylou vodu a přesypeme jáhly do mísy, ve které z nich nyní uděláme těsto.
Přisypeme kukuřičnou mouku a rozmícháme. Přidáme přiměřené množství sojové omáčky – ale opatrně, ze začátku raději dejte omáčky jen trochu a těsto ochutnejte, abyste jí nedali příliš. Pokud je těsto příliš suché, doplňte vlažnou vodou. Přidáme koření. Já mám rád orientální, tak používám směs Garam masala, ale volbu koření nechám na vás, klasikou je majoránka a černý pepř...
Dál už to znáte: Udělat z těsta malé placičky a osmažit po obou stranách na pánvi. Nechte si chutnat...
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Tak co, ogaři, jíte pohanku?

Zdeněk Breitenbacher
V Beskydech, kousek pod Radhošťem, je v malebné vesničce ukryt snad poslední mlýn na pohanku v českých a moravských zemích. Jestli stejně jako my patříte k obdivovatelům starých řemesel a mistrů, kteří si své umění předávají po celé generace až do nynějších časů, určitě se tam vypravte. Budete-li mít štěstí, pak vás mlýnem provede sám pan Zdeněk Šmajstrla, čtvrtý v generaci mlynářské rodiny. Uvítá vás slovy „Tak co, ogaři, jíte pohanku?“ a povypráví vám o pohance tak krásně, že si v jeho podání pohanku prostě musíte zamilovat...

O trpělivosti

Zdeněk Breitenbacher
Mnoho věcí z těch, o kterých si píšeme, se neprojeví ze dne na den. Pokud například začnete posilovat, nečekejte, že budete do tří měsíců vypadat jako druhý Rambo. To nejde, všechno má svůj čas, a to, co jsme celý život zanedbávali – v tomto případě fyzickou zdatnost – nemůžeme dohnat za tak krátký čas.

Rišikéšský pozdrav slunci

Zdeněk Breitenbacher, Minijóga V.
Jestli jste z předchozích článků o józe měli pocit, že jste si jógu vlastně ještě pořádně ani nezkusili, tak dneska to napravíme. Předcházející úvod měl svůj význam, ale chápu, že už byste chtěli něco pořádného...
Rišikéšský pozdrav slunci vás zcela jistě uspokojí. Je to velmi tradiční cvičení a v józe se často zařazuje na začátek hodiny jako optimální úvod k náročnějšímu cvičení.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi