nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Hrajte mladé role a stanete se mladými

Zdeněk Breitenbacher
4 komentáře
 
V tomto článku bych vám rád představil pár typických situací, kde často kvůli zažitým návykům a vlastní pohodlnosti rezignujeme na kvalitní život. A pokusím se přidat pár nápadů, jak tyto návyky či zlozvyky překonávat. Ať už si to uvědomujeme nebo ne, vstupujeme ve svém životě do určitých rolí a podle jejich scénáře se chováme. Teď mám na mysli nejen vztahy mezi manželi a partnery, ale i mezi kolegy, přáteli – kdekoliv, kde se setkáváme s jinými lidmi. Jen málokdo dokáže být tomu druhému skutečným rovnoprávným a rovnocenným partnerem nebo kamarádem. Uvědomili jste si někdy, že i to, jak vůči druhým vystupujeme a jak se k nim chováme, nás může činit mladšími nebo staršími?

Většina rolí, které přijímáme, nás totiž automaticky staví do pozice staršího vůči mladšímu nebo naopak. Pokud se v jakémkoliv kolektivu trvale chováme jako šéf (bez ohledu na to, jestli jím jsme nebo ne), jsme najednou vůči nim „starší“ – oni nás prostě začnou za staršího považovat. Zkusme si ukázat několik typických rolí, které nás činí staršími nebo mladšími:
VELKÝ ŠÉF
Všechno ví, všechno zná (možná nezná, ale tváří se tak). Snaží se rozhodovat, s kolegy se radí jen vyjímečně. Když se vás někdo zeptá, kolik byste mu hádali roků, nevědomky mu pár roků přidáte...
STARŠÍ BRÁCHA
Velmi podobné, jako Velký šéf, jen trochu více kamarádský. Radí, co byste měli dělat, co byste neměli dělat, všude je první. I jemu pár roků v odhadu přidáte...
MATKA POUČOVATELKA
Nejsmutnější příklad. Partnerka, která se ujme vlády ve vztahu a poučuje manžela, co by měl dělat, jak by se měl chovat, kde kdy udělal jakou chybu a co všechno dělá špatně. Už není partnerkou, nýbrž matkou. Aniž by si to uvědomila, má rázem o deset roků víc, než ve skutečnosti.
Velkou tragédií pro ně pak je, že posunem své role k matce uvolní své místo partnerky jiným ženám, zvlášť takovým, které například zvládají následující roli:
NAIVKA
Typicky ženská role, partnerka, která obdivně vzhlíží k partnerovi, obdivuje cokoliv, co partner udělá, řekne, vyrobí atd. atd. Docela to ubírá na věku, ale vyvážený vztah to rozhodně není. Příliš nedoporučuji...
STUDENT
Toto je podle mě optimální role: Stále se učíte něco nového a o všechno se živě zajímáte. Udivujete ostatní novými znalostmi, aniž byste se povyšovali, protože dobře víte, že teprve studujete a že ještě spoustu věcí nevíte... Najednou máte nejméně o pět roků méně...
 
Podobných rolí najdete desítky a zaručeně se v některé z nich najdete. Zkuste si uvědomit, jaký je potenciál nebo nebezpečí té vaší role, jestli vás dělá spíš staršími, nebo spíš mladšími. Když třeba taková „matka poučovatelka“ vypadne ze své role a začne se chovat jako kamarádka, nevěřili byste, jak náhle zkrásní a omládne...
  Komentáře
  standaz 
Dobrý den, co pořadí ve zdravení? Když budu všechny zdravit jako první, pomůže to?
  Zdeněk B. 
To je zajímavá myšlenka, myslím, že by to pomoci mohlo. Ale nezapomeňte přidat úsměv;-)
  Šahrazád 
No jo......ale když je mi přes šedesát a učit musím?? Jsem tedy poučovatelka :-( .Sice učím ,,jen,, orientální tanec, ale autoritu-neboli charizma mít musím! Samozřejmě s úsměvem :-) !
  Zdeněk B. 
Dobrý den, těší mě, že vás téma zaujalo.
Vztah učitel-žák je něco odlišného, než vztah matka-syn, o kterém v článku píši. V tradičním pojetí, trvajícím po tisíciletí, byl učitel či mistr skutečně vždy někdo starší, zatímco žák a adept byl mladší. Dnes se toto schéma vytrácí - nejlépe je to vidět v oblasti práce s počítačem. Zde zpravidla vyučující je tím mladším a my, kteří se s počítači učíme pracovat, jsme ti starší. Takže ačkoliv jste „poučovatelka“ , zde je to zcela v pořádku a nečiní vás to ani mladší, ani starší.
V článku píši o vztahu partnerka-partner, který se v rolích záhy promění ve vztah matka-syn. Ten muž ve své ženě stojí o partnerku, nikoliv o matku, takže už tahle změna rolí je pro něj velmi obtížně přijatelná. A navíc k tomu přistupuje ten fakt, že matka je z principu věci o generaci starší. Právě tato skutečnost z ní dělá starší, než doopravdy je.
  Neměli byste vynechat

Co se světelným smogem?

Zdeněk Breitenbacher
Že je kolem nás příliš mnoho hluku, to už si docela uvědomujeme. Mnohem méně si uvědomujeme, že je kolem nás i jiná zátěž - světelná. Chceme-li například ve větším městě ukázat dětem na obloze Velký vůz, tak máme docela problém. Všude samý reflektor, reklamy, billboardy. Kdo tráví večery doma u televize, ten to ani nevnímá, ale to není náš případ.
Rádi si s ženou večer sedneme na balkón a popovídáme si, nebo jen tak koukáme na město. Máme hezký výhled a vidíme Brno jako na dlani, tak to bylo vždycky příjemné posezení. Do okamžiku, než nám hned pod balkónem postavili veliký osvětlený billboard...

Je zajímavé, o jakých vážných věcech jsou děti ochotné přemýšlet a seriózně diskutovat - zvlášť když mají být už dávno v posteli. Totiž naši kluci vždycky v okamžik, kdy je moje žena posílá spát, buď dostanou „příšerný“ hlad, nebo vytáhnou tak závažné téma k diskuzi, že úspěšně oddálí cestu do postele nejméně o hodinu. Jako zrovna před pár dny, kdy jsme se dostali až k rakovině. Uznáte, že to není téma, které by se dalo odbýt dvěma větami, a tak jsme prošli všechno, co o rakovině víme. A není toho málo...

Pokud si chcete vyzkoušet, jak se žilo rybářům kdysi dávno, když si po celodenním brázdění moře rozdělali na pobřeží oheň a vařili to, co ten den moře dalo, máme pro vás dva recepty.
Staňte se na chvíli Robinsony, sedněte si k ohni a kochejte se přírodou. Vaše myšlenky nechte plout jak malé beránky na letní obloze a dívejte se, jak pára z vašeho kotlíku stoupá k nebi. Jen vy, širá obloha a dary moře.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi