nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Hladovkář v rodině!

Jolana Breitenbacherová
 
 
Stručný návod, jak se zachovat, co říkat a co si raději nechat pro sebe.
Uvažujete-li o hladovce, tak jistě také řešíte, jak se s tím vypořádá vaše nejbližší okolí. Jestliže vy sami o hladovce neuvažujete, ale máte v rodině nebo v okruhu svých blízkých někoho, o kom víte, že chce hladovění podstoupit, tak se vám možná bude hodit pár rad, jak se k takovému člověku chovat.

 
PŘÍPAD PRVNÍ
Co dělat, když já sám chci držet hladovku
 
1. Jestliže se takto rozhodnete, tak máte patrně silný vnitřní důvod, proč tuto kůru chcete podstoupit. Pokud takový důvod nemáte, tak hladovění nepodstupujte.
2. Pokud žijete v jedné domácnosti s partnerem nebo s rodinou, se kterou se vídáte každý den, tak je vhodné jim o svém záměru říci, nejlépe pár týdnů dopředu. Jistě by jim neuniklo, že nejíte, a řešit věci za pochodu není úplně optimální.
3. Buďte připraveni na to, že se nemusíte setkat s porozuměním. Určitě se ale setkáte se spoustou otázek a dohadů o tom, jestli je to správné řešení nebo ne. Vybavte se tedy argumenty a v klidu sdělte, proč chcete hladovku podstoupit. Dejte najevo, že o tomto tématu mnohé víte (opravdu je potřeba detailně se seznámit se všemi podrobnostmi k průběhu hladovky i k jejímu úspěšnému zakončení a návratu zpět ke stravě). To, že máte jasno v tom, do čeho jdete a proč do toho jdete, může pomoci zvládnout první vlnu nepochopení. Dejte svým blízkým čas, aby mohli vaše argumenty v klidu zvážit, protože téma hladovky není běžné a je potřeba počítat s tím, že v lidech zpravidla vyvolává překvapení až úlek.
4. Pokud se však setkáte jen s vytrvalým odporem, který by vám bránil záměr uskutečnit, nebo by se vám okolní prostředí nepodařilo naklonit tak, abyste měli potřebný klid, tak si raději najděte jiné útočiště, kde se budete cítit dobře.
5. Zvolte správné načasování – uvědomte si, zda vás v plánovaném termínu hladovky a návratové fáze nečekají nějaké rodinné narozeniny, důležitý večírek, služební cesta, prostě události, které by zkomplikovaly vaši situaci a případně také vztahy v rodině nebo na pracovišti.
6. Okolí, které nepatří k vašim nejbližším, a osoby, se kterými nežijete v jedné domácnosti, vynechte. Neříkejte jim o svém hladovění nic. Ušetříte tak spoustu energie, kterou byste museli vynakládat na všemožné vysvětlování. Stejně tak neříkejte nic v práci, nikomu do toho nic není, hladovka je vaše soukromá věc.
  Možná budete překvapení, ale nejlépe na informace o hladovění reagují děti. Možná to bude tím, že u nich je méně intenzivní pocit strachu ze smrti, který často znepokojuje dospělé. Našim dětem ve věku 11 a 13 let jsme vysvětlili, že hladovka je způsob, jak se zbavit dlouhodobých nečistot a usazenin z těla, a že pokud k jejímu provedení člověk přistupuje seriózně a zodpovědně, tak to vede k trvalému zdraví a k lepší fyzické kondici. Tím byla faktická stránka absence mého muže u stolu vyřešena. Kluci měli v průběhu jeho hladovění otázky, které napověděly, že proces pozorují a také o něm přemýšlejí. Získali tak přeneseně zajímavou zkušenost, že nejíst po určitou dobu neznamená zemřít. V praxi to vedlo k tomu, že na stupidní reklamní sdělení, co vše je ještě potřeba sníst k upevnění zdraví, reagují většinou smíchem.
7. Buďte opatrní na to, s kým se o své poznatky podělíte a s kým ne. My se vždy rádi podělíme v rámci naší rodiny a také přáteli, které to zajímá, ale jinak o tomto tématu nemluvíme. Probírat téma hladovky na společenských akcích nebo mezi lidmi, které známe jen zběžně je naprostý nesmysl. Pokud to někdo takto dělá, tak to vypovídá spíš o určité sebestřednosti a nezralosti, potřebou pochlubit se, lhostejno komu. Máme za to, že ten, kdo informace hledá, se buď sám zeptá, nebo třeba zavítá na stránky Elixíru mládí a tam si to v klidu sám pro sebe přečte .
 
PŘÍPAD DRUHÝ
Jak se chovat k hladovějícímu členu rodiny
 
Mít doma člena rodiny, který podstupuje hladovku, nežádá od zbytku rodiny vůbec žádnou akci, krom určité míry ohleduplnosti a empatie. To znamená:
1. Nevaříme žádné speciální delikatesy, bereme ohled na to, že hladovějící si je s námi nemůže dát.
2. Rodina se tedy stravuje běžným způsobem – u nás doma preferujeme spíše taková jídla, která chutnají dětem a hladovějícímu moc ne, takže my si to v té době takzvaně „užijeme“ a hladovějící je rád, že to nemusí .
3. Vypozorovala jsem, že když můj muž drží hladovku, tak i my ostatní jíme míň. Stává se, že kluci odmítají klasickou večeři, ale chtějí jenom něco lehčího, třeba ovoce nebo zeleninový salát. Dá se říct, že zbytek naší rodiny je ve svém stravování spontánně skromnější.
4. Hladovějící prochází různými fázemi, mezi které patří tzv. acidózní krize. V té době je z hladovějícího výrazněji cítit aceton. Je dobré upozornit ho taktně na tuto skutečnost, protože hladovějící to sám necítí, a může se tak vyvarovat toho, aby působil nepříjemně v kontaktu s lidmi. Může si třeba v práci častěji vyčistit zuby, nebo se lehce stříknout parfémem. V době urputné acidózy je totiž cítit i kůže. Pomůžeme tedy hladovějícímu v tom, aby si ho nikdo zbytečně nevšímal.
5. Pro hladovějícího je jistě přínosem přítomnost stálého pozorovatele, kterým může být jen osoba velmi blízká, které dotyčný zcela důvěřuje. Během hladovění mohou nastat různé situace. Může nastoupit únava, a pak je dobré, aby měl hladovějící nad sebou bdělý dohled, nebo naopak může nastat pocit, že je mu tak moc fajn, že by mohl skály lámat. A pak je dobré, aby tu byl někdo, kdo hladovějícího trošku uzemní, připomene, že se nachází ve výjimečném režimu, ve kterém je potřeba šetřit energii.
6. Přítomnost blízké osoby je dobrá i z toho důvodu, že převezme na svá bedra starosti běžného dne, odfiltruje hovory se známými, omluví případnou neúčast při pozvání na nějakou akci atd. Blízká osoba je tu prostě od toho, aby se hladovějící mohl věnovat sám sobě podle svých potřeb, aniž by okolí zaznamenalo, že se něco děje.
7. Je potřeba respektovat přání hladovějícího. Pokud si přeje být sám a nechce být rušený, tak se nevnucujte a buďte stranou.
 
  Přítomnost hladovějícího v rodině vždy vyžaduje oboustranné pochopení, ohleduplnost a toleranci. Toto mějte vždy na paměti, ať už jste zrovna ten hladovějící, nebo jste tím normálně fungujícím zbytkem rodiny.
  Komentáře
  Neměli byste vynechat
Že je hladovka nejúčinnější metodou tělesné i duševní očisty, o tom není sporu. Důkazy o tom přinášejí odborníci i amatéři a i zde na Elixíru mládí najdete několik reportáží s mými pozitivními zkušenostmi. Je ale taky zřejmé, že opravdu účinná očistná hladovka, to není věc jednoho víkendu - jde o několik týdnů poctivého hladovění, s konzumací pouze čisté vody.
Jenže život je plný společného jídla a pití a člověk se během hladovky vyloučí z velké části rodinného i společenského dění. Pro ty, co si chtějí účinné hladovění zkrátit a mají dostatečně silnou vůli, mám řešení. Je jím suchá hladovka, při které se vůbec nic nejí a vůbec nic nepije.

Pomsta je sladká

Zdeněk Breitenbacher
Mnohokrát jsme už mluvili o motivaci a ještě mnohokrát budeme. Motivace je náš nejsilnější motor a pomáhá nám překonat všechna úskalí, se kterými se na naší cestě mládí setkáváme (a že jich není málo!). Už jsme si také řekli, které palivo do tohoto motoru je nejúčinnější – je to láska. Pokud do vaší motivace zakomponujete lásku nebo touhu po ní, překonáte všechny překážky na světě.
Ale jsou i jiná „paliva“, která dobře fungují. Můžeme dokonce úspěšně zapojit i tak negativní cit, jakým je touha po pomstě – a obrátit jej v pozitivní energii. Nevěříte?

Občas se ocitneme v situaci, kdy máme udělat nějaké důležité rozhodnutí - a nevíme si rady. Zvažujeme věci ze všech stran, už známe výhody i nevýhody jednotlivých variant, ale stále se nemůžeme rozhodnout.
Naše bytost ovšem není obdařena jen vědomím, které vše zvažuje a hodnotí, nýbrž také podvědomím, které sahá mnohem hlouběji a má jemné spojení s celým universem. A tak na podvědomé úrovni je rozhodnutí dávno provedeno, jen ještě nevybublalo až do vědomí. Jak se můžeme do svého podvědomí podívat? Jak v něm číst? Jak dostat na povrch informace, které potřebujeme?

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi