nezávislost • energie • styl
© 2012-2021 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Hladová reportáž - den třetí

2 komentáře
 
Pokračuji v hladovění třetím dnem. Ve skutečnosti, první den byl jen poloviční, hladověl jsem od tří odpoledne, a teprve druhý den znamenal celodenní hladovění. Dnes to mám také tak, což znamená, že jediné, co smím požívat, je čistá voda. Mohu si ji přihřát nebo ochladit, a to je tak všechno.
Je zajímavé, kolik denních aktivit je spojeno s jídlem a pitím. Když to tak spočítám, ušetřím denně až tři hodiny času: Nakupování, vaření a samotné stravování, k tomu se přidává příprava nápojů, jako kávy a čaje, případně u nás doma také ovocných šťáv. Když pomyslím na ty uhoněné manažery, kteří nevědí kam dřív a nic nestíhají, natož vlastní rodinu, tak bych jim mohl poradit pravidelnou hladovku. Myslím, že by to jejich život vylepšilo v mnoha oblastech...


Dnes jsem začal den mnohem volněji než včera. Vypravili jsme se s rodinou do Infinitu, což je wellness centrum se saunami, vířivkou a bazénem. Pro mé oslabené vnitřní vytápění to byla perfektní vzpruha, s ženou jsme vystřídali všechny sauny a zahřál jsem se tak, že jsem několikrát využil i ochlazovací bazének. Chodíme tam rádi, děcka se tam vydovádí a my s ženou příjemně zrelaxujeme. A mohu nyní z vlastní zkušenosti konstatovat, že v období hladovky je tam pobyt obzvlášť příjemný a prospěšný.
Hlad stále cítím, ale teď večer se mi zdá, že ten pocit hladu trochu ustupuje - anebo jsem si už zvykl. Ráno to bylo o dost horší. Dostal jsem velikou chuť na nějaké indické jídlo, jako třeba vindaloo, a tak jsem si vytáhl indickou kuchařku a četl si v receptech, jak se takové vindaloo dělá. Připadal jsem si jako ti cestovatelé v Cimrmanově „Dobytí severního pólu“ - jednou, když jim byla šílená zima, tak si zalezli do stanu a tajně si vyprávěli o požáru Národního divadla... Na vindaloo určitě dojde, ale dnes ještě není ten správný čas.
Chtěl jsem pokračovat v očistě zažívacího ústrojí. Koupil jsem si Šaratici, osvědčenou značku v oblasti projímavých minerálek, a odpoledne jsem si dopřál půl litru. Zajímavé je, že tam píší - užívat na lačno. To mám rozhodně splněno, jenže zatím se nic neděje, zdá se, že při hladovce Šaratice nefunguje. Tak doufám, že to nepřijde někdy o půlnoci. Když nic nebude, tak zítra vyzkouším Zaječskou hořkou.
Úspěšně jsem přestál další hladový den, ozvu se zase zítra...
 
Hladová reportáž - den třetí (právě čtete)
  Komentáře
  Igor 
Ta reportáž je bezva nápad, škoda že jste ji neohlásil dřív, mohli jsme se k vám připojit a podělit se i o naše zkušenosti. Budete něco podobného opakovat?
  Zdeněk B. 
Hladovku určitě opakovat budu, a to o víkendu po Silvestru. Ale reportáž z ní nezamýšlím, spíš nějaký shrnující článek, pokud se objeví nějaká nová zkušenost nebo pokud se mi ji podaří protáhnout na více dnů než nyní. V létě pak uvažuji o dlouhodobé hladovce - aspoň 2 týdny. Pokud k ní opravdu dojde, tak z ní reportáž určitě udělám.
  Neměli byste vynechat
Pokud jste si přečetli, jak jsem absolvoval jednadvacetidenní očistnou hladovku, určitě vás zajímalo i to, jak se během ní měnily moje míry a váhy. Už mám za sebou i celou návratovou fázi, která, stejně jako hladovka samotná, trvala 21 dní. Nyní vám tedy pro porovnání přináším stejné grafy, ovšem rozšířené o údaje z návratové fáze. Co myslíte, že je na výsledcích největším překvapením?

Málokdo si uvědomuje obrovský význam koření – nejenom pro vaření, ale i historický. Kvůli koření se vedly války, kvůli koření se podnikaly objevitelské výpravy, vznikaly nové námořní i pozemské cesty a i díky nim byla objevena Amerika. Netvrdím, že bez koření bychom o americkém světadílu dodnes nevěděli, ale přece jenom, koření stálo v pozadí i těch nejvýznamnějších historických událostí. V úctě k jeho významu bychom měli s kořením také nakládat a patřičně si ho vážit.

Mnoho lidí se mě ptá, jestli věřím na přátelství mezi mužem a ženou. Přátelství, ve kterém není láska ani zamilovanost. Ti lidé jsou často konfrontováni s vlastní zkušeností, kdy jsou v nějakém neurčitém vztahu, který se nevyvíjí k hlubšímu spojení, a oni tomu nerozumí. Co ke mně ten druhý cítí? Čeká něco víc? Nebo mu to takhle stačí? A co já, neudržuji nějaký kontakt jen proto, že doufám, že někdy přece jen dojde k většímu sblížení? Prostoru pro zmatky a nepochopení je tu víc než dost. Je nanejvýš nutné pochopit, jak se věci doopravdy mají, a umět to rozpoznávat.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2021 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi