nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Hladová reportáž - den třetí

Zdeněk Breitenbacher
2 komentáře
 
Pokračuji v hladovění třetím dnem. Ve skutečnosti, první den byl jen poloviční, hladověl jsem od tří odpoledne, a teprve druhý den znamenal celodenní hladovění. Dnes to mám také tak, což znamená, že jediné, co smím požívat, je čistá voda. Mohu si ji přihřát nebo ochladit, a to je tak všechno.
Je zajímavé, kolik denních aktivit je spojeno s jídlem a pitím. Když to tak spočítám, ušetřím denně až tři hodiny času: Nakupování, vaření a samotné stravování, k tomu se přidává příprava nápojů, jako kávy a čaje, případně u nás doma také ovocných šťáv. Když pomyslím na ty uhoněné manažery, kteří nevědí kam dřív a nic nestíhají, natož vlastní rodinu, tak bych jim mohl poradit pravidelnou hladovku. Myslím, že by to jejich život vylepšilo v mnoha oblastech...


Dnes jsem začal den mnohem volněji než včera. Vypravili jsme se s rodinou do Infinitu, což je wellness centrum se saunami, vířivkou a bazénem. Pro mé oslabené vnitřní vytápění to byla perfektní vzpruha, s ženou jsme vystřídali všechny sauny a zahřál jsem se tak, že jsem několikrát využil i ochlazovací bazének. Chodíme tam rádi, děcka se tam vydovádí a my s ženou příjemně zrelaxujeme. A mohu nyní z vlastní zkušenosti konstatovat, že v období hladovky je tam pobyt obzvlášť příjemný a prospěšný.
Hlad stále cítím, ale teď večer se mi zdá, že ten pocit hladu trochu ustupuje - anebo jsem si už zvykl. Ráno to bylo o dost horší. Dostal jsem velikou chuť na nějaké indické jídlo, jako třeba vindaloo, a tak jsem si vytáhl indickou kuchařku a četl si v receptech, jak se takové vindaloo dělá. Připadal jsem si jako ti cestovatelé v Cimrmanově „Dobytí severního pólu“ - jednou, když jim byla šílená zima, tak si zalezli do stanu a tajně si vyprávěli o požáru Národního divadla... Na vindaloo určitě dojde, ale dnes ještě není ten správný čas.
Chtěl jsem pokračovat v očistě zažívacího ústrojí. Koupil jsem si Šaratici, osvědčenou značku v oblasti projímavých minerálek, a odpoledne jsem si dopřál půl litru. Zajímavé je, že tam píší - užívat na lačno. To mám rozhodně splněno, jenže zatím se nic neděje, zdá se, že při hladovce Šaratice nefunguje. Tak doufám, že to nepřijde někdy o půlnoci. Když nic nebude, tak zítra vyzkouším Zaječskou hořkou.
Úspěšně jsem přestál další hladový den, ozvu se zase zítra...
 
Hladová reportáž - den třetí (právě čtete)
  Komentáře
  Igor 
Ta reportáž je bezva nápad, škoda že jste ji neohlásil dřív, mohli jsme se k vám připojit a podělit se i o naše zkušenosti. Budete něco podobného opakovat?
  Zdeněk B. 
Hladovku určitě opakovat budu, a to o víkendu po Silvestru. Ale reportáž z ní nezamýšlím, spíš nějaký shrnující článek, pokud se objeví nějaká nová zkušenost nebo pokud se mi ji podaří protáhnout na více dnů než nyní. V létě pak uvažuji o dlouhodobé hladovce - aspoň 2 týdny. Pokud k ní opravdu dojde, tak z ní reportáž určitě udělám.
  Neměli byste vynechat

Hladová reportáž - den čtvrtý

Zdeněk Breitenbacher
Je první adventní neděle a u nás doma začínají přípravy na vánoce. Žena vyrábí první cukroví, které ale podle všeho do Vánoc nepřežije, já vyrábím domácí šunku a nechybí výtečný nedělní oběd, naprudko ogrilované kuřecí se zeleninovým salátem. Ale jak jistě víte, já se konzumování neúčastním, jelikož držím od čtvrtku očistnou hladovku. Když se mě tuhle kdosi ptal, jak se dá vycvičit silná vůle, tak toto jsou určitě ideální podmínky. Všude všechno voní, všichni ochutnávají dobroty, zatímco já jsem o vodě. Co myslíte, odolám?

Vztahy napříč generacemi bývají podobně problematické, jako vztahy mezi partnery, a stejně jako ony si zasluhují pochopení a pročištění. Zatímco partneři jsou ve svém vztahu na stejné úrovni hierarchie, zde vstupuje do hry nový prvek - nadřízenost a podřízenost. Je logické, že starší generace je nadřízena generaci nové - děti jsou vedeny rodiči a rodiče mají za ně zodpovědnost. Z toho přirozeně vyplývá mnoho konfliktů a nedorozumění. Podívejme se, jak dá na tyto konflikty nahlížet úplně jiným pohledem.

Elixír mládí - to je cesta za nezávislostí. Když přijdeme na svět, jsme absolutně závislí. Tak jak člověk roste a dospívá, postupně se zbavuje svých přirozených závislostí, ale zpravidla výměnou za závislosti jiné, méně přirozené. Jsme tak závislí na prostředí, ve kterém žijeme a které nás spoluvytváří - často ke svému vlastnímu prospěchu a bez ohledu na důsledky pro nás.
Cesta podle Elixíru mládí - to je trvalé úsilí o nezávislost - na čemkoliv, co by nám mohlo škodit a na komkoliv, kdo by to s námi nemusel myslet dobře.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi