nezávislost • energie • styl
© 2012-2021 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Hladová reportáž - den pátý

1 komentář
 
Hladovka je u konce. Trvala, jestli dobře počítám, 86 hodin. Ale neznamená to, že teď do sebe začnu ládovat všechno, na co přijdu. Naopak - návrat z hladovky musí být velmi pozvolný, úměrně jejímu trvání. Začal jsem tedy velmi opatrně, čistou vylisovanou mrkvovou šťávou, a to v 7 ráno po probuzení. V 10 hodin přišel na řadu banán a o půl dvanácté oběd - pohanková kaše s rozinkami, najemno rozsekanými kešu oříšky, banánem a medem. O páté odpoledne to byl jogurt a teprve večer jsem mohl zkusit něco normálního. Tedy - jak pro koho - u nás to byly mrkvo-ovesné karbanátky.

Žádné problémy po hladovce necítím, otupělost zmizela a cítím se velmi dobře, lehčeji než předtím. Je zvláštní, že během včerejška pocit hladu téměř zmizel, stejně tak se mi upravilo tělesné vytápění, takže zimou jsem již netrpěl. Zdá se, že tělo už přešlo na vnitřní spalování nadbytečných tkání, což je na hladovce to nejcennější. Po této úlevě bych možná zvládl i další den, ale nechtěl jsem organismus vystavovat něčemu, na co není prozatím zvyklý. Tři dny a čtyři noci jsou na začátek tak akorát; příště, což bude o víkendu po Silvestru, mohu přidat den nebo dva, abych posbíral další zkušenosti.
Co jsem za ty tři dny získal? Uvedu tabulku, jejímž autorem je Gennadij Malachov, odborník na hladovění. Tabulka uvádí, kolik procent kterých částí těla se odbourá při absolutní hladovce - tedy smrti hladem.
Tuky - 97%
Slezina - 63%
Játra - 56%
Svalovina - 30%
Krev - 17%
Nervová centra - 0%
Všimněte si, že zatímco tuky se odbourají prakticky všechny, z mozku a nervových center neubyde vůbec nic. Pokud tedy použijeme fyziologicky rozumnou očistnou hladovku (což je hladovka v trvání cca tří týdnů), zbavíme se naprosté většiny tuků, ale mozek a nervová centra nedoznají nejmenší úhony. Mimochodem, pokud si vzpomínáte na dívku z článku o motivaci, tak ta svého zázračného zhubnutí za jedny prázdniny dosáhla právě dlouhodobou hladovkou, myslím, že to byly dva týdny zcela bez jídla. Za tři dny srovnatelných parametrů samozřejmě nedosáhnete, ale i tak si už musím přitáhnout pásek o jednu dírku. To za to stojí, ne?
Dalším bonusem, i když určitě jen dočasným, je mimořádné zostření čichu, kterého jsem si během hladovky všimnul, a také se mi velmi zvýraznila citlivost chuti (čehož jsem si během hladovky pochopitelně všimnout nemohl). Dal jsem si dnes večer deci červeného vína - oblíbenou Tarapacu Merlot, kterou dobře znám - a přišla mi opravdu nezvykle silná. Chuť alkoholu, které bych si dříve nevšiml, je nyní tak výrazná, až je nepříjemná. Vnímám ji na jazyku i na rtech - jako kdybych pil tvrdý alkohol.
Určitě ta citlivost postupně zeslábne, až do další hladovky. Jsem si jistý, že při delší hladovce se citlivost zvýší ještě více, a to nejenom v chuti a čichu, ale i v dalších smyslech a také v oblasti duchovního vnímání. Najednou pochopíte, proč mnoho světců a proroků, než začali konat své poslání, podstoupilo čtyřicetidenní hladovku. Mojžíš, Buddha, Kristus, Mohamed a řada dalších.
Přidáte se? ;-)
 
Hladová reportáž - den pátý (právě čtete)
  Komentáře
  Zdeněk B. 
Jsou to už tři týdny po hladovce, ale hrdě hlásím, že zatím stále nosím pásek o jednu dírku přitažený. Zdá se, že už to tak zůstane. To za to stojí, viďte?
  Neměli byste vynechat
Je to přibližně šest týdnů, co jsem ukončil čtrnáctidenní hladovku, čili období, kdy jsem konzumoval jen a jen vodu. Teplou nebo studenou, s bublinkami nebo bez, ale nic víc. To rozhodně není běžná aktivita, a tak se mě lidé hodně ptají, proč to dělám a jestli jsem po absolvování pocítil nějakou změnu.
Tuhle se mě ptal Patrik, můj squashový trenér, jestli jsem hned po skončení zaznamenal nějakou jednoznačnou změnu nebo zlepšení - v jakékoliv oblasti. Upřímně jsem musel odpovědět, že ani ne, že jsem byl hlavně rád, že to mám za sebou. Ale při pečlivém ohlédnutí zpět lze opravdu nějaké změny vysledovat - a ty nejsou zase tak zanedbatelné...

Zábava je součást našeho života a ideální stav je, pokud je nám zábavou život sám. Ale to není snadné – v životě si vše zařídit tak, aby nám byl zábavou, a tak si musíme čas pro zábavu ukrajovat z toho, co nám zbude po práci a jiných povinnostech. Bohužel, pro mnoho lidí jsou ty povinnosti natolik vyčerpávající, že na zábavu zbývá málo času nebo málo energie. A tak si mnoho lidí představuje zábavu tak, že večer padnou do křesla před televizí a den tím pro ně definitivně skončil. Jenže, jak už nejspíš víte – před televizí se stárne nejrychleji...

Předvánoční a vánoční období je čas, kdy se ohlížíme za uplynulým rokem, hodnotíme, co jsme dělali dobře i co se úplně nepovedlo. Zamýšlíme se nad kvalitou svého bytí a přemýšlíme, v čem by se dalo zlepšit a jak na to. Pomalu začínají krystalizovat různá rozhodnutí a předsevzetí, s kterými chceme vstoupit do nového roku.
To je rozhodně dobrá věc - pro začátek čehokoliv nového je start nového roku vhodným obdobím. Ale přesto většina předsevzetí roztaje a zmizí spolu s letošním sněhem, někdy i dříve. Proč myslíte, že tomu tak je?

nezávislost • energie • styl
© 2012-2021 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi