nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Hladová reportáž - den pátý

Zdeněk Breitenbacher
1 komentář
 
Hladovka je u konce. Trvala, jestli dobře počítám, 86 hodin. Ale neznamená to, že teď do sebe začnu ládovat všechno, na co přijdu. Naopak - návrat z hladovky musí být velmi pozvolný, úměrně jejímu trvání. Začal jsem tedy velmi opatrně, čistou vylisovanou mrkvovou šťávou, a to v 7 ráno po probuzení. V 10 hodin přišel na řadu banán a o půl dvanácté oběd - pohanková kaše s rozinkami, najemno rozsekanými kešu oříšky, banánem a medem. O páté odpoledne to byl jogurt a teprve večer jsem mohl zkusit něco normálního. Tedy - jak pro koho - u nás to byly mrkvo-ovesné karbanátky.

Žádné problémy po hladovce necítím, otupělost zmizela a cítím se velmi dobře, lehčeji než předtím. Je zvláštní, že během včerejška pocit hladu téměř zmizel, stejně tak se mi upravilo tělesné vytápění, takže zimou jsem již netrpěl. Zdá se, že tělo už přešlo na vnitřní spalování nadbytečných tkání, což je na hladovce to nejcennější. Po této úlevě bych možná zvládl i další den, ale nechtěl jsem organismus vystavovat něčemu, na co není prozatím zvyklý. Tři dny a čtyři noci jsou na začátek tak akorát; příště, což bude o víkendu po Silvestru, mohu přidat den nebo dva, abych posbíral další zkušenosti.
Co jsem za ty tři dny získal? Uvedu tabulku, jejímž autorem je Gennadij Malachov, odborník na hladovění. Tabulka uvádí, kolik procent kterých částí těla se odbourá při absolutní hladovce - tedy smrti hladem.
Tuky - 97%
Slezina - 63%
Játra - 56%
Svalovina - 30%
Krev - 17%
Nervová centra - 0%
Všimněte si, že zatímco tuky se odbourají prakticky všechny, z mozku a nervových center neubyde vůbec nic. Pokud tedy použijeme fyziologicky rozumnou očistnou hladovku (což je hladovka v trvání cca tří týdnů), zbavíme se naprosté většiny tuků, ale mozek a nervová centra nedoznají nejmenší úhony. Mimochodem, pokud si vzpomínáte na dívku z článku o motivaci, tak ta svého zázračného zhubnutí za jedny prázdniny dosáhla právě dlouhodobou hladovkou, myslím, že to byly dva týdny zcela bez jídla. Za tři dny srovnatelných parametrů samozřejmě nedosáhnete, ale i tak si už musím přitáhnout pásek o jednu dírku. To za to stojí, ne?
Dalším bonusem, i když určitě jen dočasným, je mimořádné zostření čichu, kterého jsem si během hladovky všimnul, a také se mi velmi zvýraznila citlivost chuti (čehož jsem si během hladovky pochopitelně všimnout nemohl). Dal jsem si dnes večer deci červeného vína - oblíbenou Tarapacu Merlot, kterou dobře znám - a přišla mi opravdu nezvykle silná. Chuť alkoholu, které bych si dříve nevšiml, je nyní tak výrazná, až je nepříjemná. Vnímám ji na jazyku i na rtech - jako kdybych pil tvrdý alkohol.
Určitě ta citlivost postupně zeslábne, až do další hladovky. Jsem si jistý, že při delší hladovce se citlivost zvýší ještě více, a to nejenom v chuti a čichu, ale i v dalších smyslech a také v oblasti duchovního vnímání. Najednou pochopíte, proč mnoho světců a proroků, než začali konat své poslání, podstoupilo čtyřicetidenní hladovku. Mojžíš, Buddha, Kristus, Mohamed a řada dalších.
Přidáte se? ;-)
 
Hladová reportáž - den pátý (právě čtete)
  Komentáře
  Zdeněk B. 
Jsou to už tři týdny po hladovce, ale hrdě hlásím, že zatím stále nosím pásek o jednu dírku přitažený. Zdá se, že už to tak zůstane. To za to stojí, viďte?
  Neměli byste vynechat
Přináším vám reportáž o právě absolvované jednadvacetidenní hladovce. Že je hladovka jednoznačně nejlepší očistnou kůrou, to jsme si psali už několikrát, důkladný rozbor najdete zde. Po loni absolvované sedmidenní a čtrnáctidenní hladovce jsem chtěl ty svoje trubky vymést zase o něco důkladněji. Jak to probíhalo?

Co je to mládí

Zdeněk Breitenbacher
Minule jsme se zamýšleli nad definicí stáří. Bude užitečné si nyní rozebrat také druhý pól věci, tedy co je to mládí. Pokud jsme stáří definovali jako stav rezignace na vlastní kvalitní život, tak mládí je vlastně opak. Je to stav, kdy nám záleží na kvalitě vlastního života, kdy nám záleží vztahu s partnerem a s ostatními našimi blízkými, kdy nám záleží v podstatě na všem důležitém, co se děje kolem nás. No ale hlavně - a to je to nejdůležitější - kdy pro to také něco děláme...

Zamysleli jste se někdy nad tím, kolik peněz investujete do ochrany svého zdraví, dokud jste zdraví? A zamysleli jste se nad tím, kolik byste byli ochotni případně zaplatit za navrácení zdraví, které jste právě ztratili? Je zvláštní, že do ochrany svého zdraví zpravidla neinvestujeme nic, nebo téměř nic. V případě, že ale zdraví náhle ztratíme, najednou se vylekáme a jsme ochotni platit nehorázné sumy, jen aby nás lékaři a farmaceutický průmysl zase dali nějak dohromady.
Není lepší dělat to obráceně?

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi