nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Hladová reportáž - den druhý

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Hlásím se vám z druhého dne hladovění. Jak víte z předchozího článku, včera jsem vyhlásil očistnou hladovku a dnes pokračuji prvním dnem zcela bez jídla, jen o vodě. Den jsem začal hezky zostra: Hodinovým zápasem ve squashi - s kolegou, který je (aspoň prozatím) lepším hráčem, než jsem já. Po půlhodině to bylo 3:3 na sety, což ho docela znervóznilo, ale pak vzchopil a už mi moc šancí nedal. Ale cíl byl splněn - pořádně si zaběhat a důkladně se vypotit. Užitečná součást očisty. V práci mě pak čekala první větší nástraha...

 
To se totiž kolegové vrátili z včerejší akce. Šlo o celodenní zabíjačkovou akci, při které byli obětováni a pod vedením tří řezníků důkladně zpracováni tři čuníci. Spolu s Jarkem Nohavicou mám rád čuníky živé a vesele si zpívající, a tak jsem se akce nezúčastnil. Dnes ovšem kolegové roznášeli po kancelářích výslužku. Plné náruče salámů, tlačenky a jiných tradičních dobrot s mojí hladovkou příliš neladily, ale vydržel jsem. Kdybych byl milovníkem vepřového, asi by to pokušení bylo větší a hladovku bych odložil na jindy, ale maso si dávám jen výjimečně, natož vepřové, tak mi to prošlo bez ztráty cti.
Cítím střední hlad, ale není to nic, co by se nedalo zvládnout. Přidala se ještě jedna nepohodlná věc, a to horší výkon mého vnitřního topení v těle. Pocit chladu mám i tam, kde je mi jinak teplo, tedy doma. Řeším to tím, že zatímco ostatní chodí polehku, já mám na sobě termoprádlo. Tím je to ovšem vyřešeno a zima mi už není.
Nástrahy ovšem nekončí. Zbytek rodiny hladovku nedrží, a tak jsme s ženou šli nakupovat suroviny na víkend. V hypermarketech na vás útočí kdekdo a kdeco, hlavně vás nalákat na nějaké dobroty, abyste je nechali vydělat. Zatím odolávám.
Přichází dnešní poslední nástraha: Večer se pouštíme do výroby domácí šunky. O té vám taky někdy napíšu. Domácí šunka je totiž skvělé vita-auriánské jídlo. Vyrábí se při 80°C, takže je spolehlivě zachována zářivá energie masa. Kdo četl pozorně článek o vita-auriánství, ví, že na rozdíl od rostlinné stravy si maso ponechává svou zářivou energii i po uvaření. Těch 80°C, při kterých se šunka vaří, je naprosto bezpečná a šetrná teplota.
Naštěstí dnes šunka ještě nebude hotová, musí se před vařením dva dny zaležet. Takže to vlastně taková nástraha není, jen se mi tou hladovkou sbíhají sliny více než obvykle. Šunka bude hotová tak akorát, když hladovku skončím, ale startovat se musí opatrně, takže ještě nějaký den počkám a pak si dám. Tedy, jestli na mě zbude...
 
Hladová reportáž - den druhý (právě čtete)
  Komentáře
  Neměli byste vynechat
Mám za sebou jednadvacetidenní očistnou hladovku. V minulých článcích si můžete přečíst, jak přesně probíhala i jak se mi měnily základní tělesné parametry. Hladovkou samotnou ale celý očistný proces nekončí, následuje návratová fáze, která trvá stejnou dobu jako hladovka samotná. Během návratové fáze je třeba velmi opatrně nastartovat zažívací ústrojí, neboť to je během hladovky v klidu, aby mohly probíhat očistné procesy. Zatímco hladovku můžeme přirovnat k řízení letadla v horizontálním letu, návratová fáze je daleko náročnější - jako když jdete na přistání. Podívejte se se mnou, jak jsem takové přistání zvládl.

Troufám si říci, že ve spánku se nestárne. Vědecké autority by nade mnou asi kroutily hlavou a možná mne nominují na příští Bludný balvan. Bludné balvany jsou každoročně vyhlašované ceny za nevědecká tvrzení všeho druhu, a tak přemýšlím nad tím, jestli tyhle stránky nebudou také jedním z horkých kandidátů. Mnohá z tvrzení, která tady uvádím, nejsou vědecky potvrzena a asi taky nikdy nebudou. Pokud vám například tvrdím, že když se usmějete, rázem omládnete o pět let, nemám to podložené vědeckým výzkumem, jen vím spolu s vámi, že to opravdu funguje!

Tento recept vznikl úplně náhodou – chtěla jsem si založit pohankový kvásek na chleba, ale nevyšlo to. Večer jsem si smíchala pohankovou mouku s vodou a naočkovala jsem ji kváskovou kulturou. Ráno jsem ale zjistila, že kvásek nemá žádné bublinky a že nevoní kysele, takže mi v míse zbyla vlastně jen mouka rozmíchaná s vodou. Co teď s tím? Napadlo mě udělat palačinky. Tak jsem se do toho pustila a nakonec jich bylo tolik, že jsem je vzala s sebou do cvičení jógy. A protože všem chutnaly, podělím se o recept i s vámi.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi