nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Hladová reportáž - den druhý

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Hlásím se vám z druhého dne hladovění. Jak víte z předchozího článku, včera jsem vyhlásil očistnou hladovku a dnes pokračuji prvním dnem zcela bez jídla, jen o vodě. Den jsem začal hezky zostra: Hodinovým zápasem ve squashi - s kolegou, který je (aspoň prozatím) lepším hráčem, než jsem já. Po půlhodině to bylo 3:3 na sety, což ho docela znervóznilo, ale pak vzchopil a už mi moc šancí nedal. Ale cíl byl splněn - pořádně si zaběhat a důkladně se vypotit. Užitečná součást očisty. V práci mě pak čekala první větší nástraha...

 
To se totiž kolegové vrátili z včerejší akce. Šlo o celodenní zabíjačkovou akci, při které byli obětováni a pod vedením tří řezníků důkladně zpracováni tři čuníci. Spolu s Jarkem Nohavicou mám rád čuníky živé a vesele si zpívající, a tak jsem se akce nezúčastnil. Dnes ovšem kolegové roznášeli po kancelářích výslužku. Plné náruče salámů, tlačenky a jiných tradičních dobrot s mojí hladovkou příliš neladily, ale vydržel jsem. Kdybych byl milovníkem vepřového, asi by to pokušení bylo větší a hladovku bych odložil na jindy, ale maso si dávám jen výjimečně, natož vepřové, tak mi to prošlo bez ztráty cti.
Cítím střední hlad, ale není to nic, co by se nedalo zvládnout. Přidala se ještě jedna nepohodlná věc, a to horší výkon mého vnitřního topení v těle. Pocit chladu mám i tam, kde je mi jinak teplo, tedy doma. Řeším to tím, že zatímco ostatní chodí polehku, já mám na sobě termoprádlo. Tím je to ovšem vyřešeno a zima mi už není.
Nástrahy ovšem nekončí. Zbytek rodiny hladovku nedrží, a tak jsme s ženou šli nakupovat suroviny na víkend. V hypermarketech na vás útočí kdekdo a kdeco, hlavně vás nalákat na nějaké dobroty, abyste je nechali vydělat. Zatím odolávám.
Přichází dnešní poslední nástraha: Večer se pouštíme do výroby domácí šunky. O té vám taky někdy napíšu. Domácí šunka je totiž skvělé vita-auriánské jídlo. Vyrábí se při 80°C, takže je spolehlivě zachována zářivá energie masa. Kdo četl pozorně článek o vita-auriánství, ví, že na rozdíl od rostlinné stravy si maso ponechává svou zářivou energii i po uvaření. Těch 80°C, při kterých se šunka vaří, je naprosto bezpečná a šetrná teplota.
Naštěstí dnes šunka ještě nebude hotová, musí se před vařením dva dny zaležet. Takže to vlastně taková nástraha není, jen se mi tou hladovkou sbíhají sliny více než obvykle. Šunka bude hotová tak akorát, když hladovku skončím, ale startovat se musí opatrně, takže ještě nějaký den počkám a pak si dám. Tedy, jestli na mě zbude...
 
Hladová reportáž - den druhý (právě čtete)
  Komentáře
  Neměli byste vynechat
Je to přibližně šest týdnů, co jsem ukončil čtrnáctidenní hladovku, čili období, kdy jsem konzumoval jen a jen vodu. Teplou nebo studenou, s bublinkami nebo bez, ale nic víc. To rozhodně není běžná aktivita, a tak se mě lidé hodně ptají, proč to dělám a jestli jsem po absolvování pocítil nějakou změnu.
Tuhle se mě ptal Patrik, můj squashový trenér, jestli jsem hned po skončení zaznamenal nějakou jednoznačnou změnu nebo zlepšení - v jakékoliv oblasti. Upřímně jsem musel odpovědět, že ani ne, že jsem byl hlavně rád, že to mám za sebou. Ale při pečlivém ohlédnutí zpět lze opravdu nějaké změny vysledovat - a ty nejsou zase tak zanedbatelné...

Mikulášské arašídy

Jolana Breitenbacherová
Blíží se mikulášská nadílka a děti už se těší, co dobrého jim Mikuláš přinese. Pokud zavítáte do obchodního řetězce, můžete zde zakoupit obligátní gumové želé na tisíc způsobů, přeslazené sušenky ve výhodném mega balení, nebo čokoládky v úžasně nablýskaných obalech, o jejichž složení je ovšem lépe pomlčet. Pokud patříte k těm, kteří nechtějí jít touto cestou, zkuste dětem připravit nadílku plnou ovoce a jako sladkost vyrobte mikulášské arašídy v cukrovém kabátku.

O babičce

Jolana Breitenbacherová
„Tož idu sa podívat, panenko moja zlatá, co máš dneskaj na prácu. Však dlúho sme sa neviděly, pravda? Už sú to dlúhé roky, cos byla malá děvčica – a eště dneskaj ťa vidím, jak ideš v tej modrej zástěrce po dvoře a hážeš slípkám obilí. Tož ja, indová bylo všecko jinačí. A dneskaj majú mladí už jinačí zájem, než dávat zvířatom, pravda? Ale však pro nás to tehdá bylo pěkné, a aj pro vás je to teďkaj pěkné. A enom to pěkné ostává v srdéčku, nic jinačího nakonec neostane, enom to pěkné.“

nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi