nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Hladová reportáž - den čtvrtý

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Je první adventní neděle a u nás doma začínají přípravy na vánoce. Žena vyrábí první cukroví, které ale podle všeho do Vánoc nepřežije, já vyrábím domácí šunku a nechybí výtečný nedělní oběd, naprudko ogrilované kuřecí se zeleninovým salátem. Ale jak jistě víte, já se konzumování neúčastním, jelikož držím od čtvrtku očistnou hladovku. Když se mě tuhle kdosi ptal, jak se dá vycvičit silná vůle, tak toto jsou určitě ideální podmínky. Všude všechno voní, všichni ochutnávají dobroty, zatímco já jsem o vodě. Co myslíte, odolám?

 
Zatím jsem odolal. Naopak, navázal jsem na včerejší pokusy s Šaraticí, kdy jsem si chtěl důkladně vyčistit trávicí ústrojí. Šaratice neměla naprosto žádný efekt, buďto byla nějaká pančovaná, nebo Šaratice prostě při hladovce nefunguje. Dnes jsem zkusil Zaječskou hořkou a ta zafungovala bezchybně. Krásně mě protáhla, bylo zajímavé sledovat, jak jsou postupně střeva čistčí a čistší. Dal jsem si tři litry, aby byla střeva úplně čistá.
Kdyby po Šaratici nezabrala ani Zaječská, byl jsem odhodlán absolvovat jogínské cvičení šank prakšalana. To je sada čtyř speciálních cviků, které provádíte spolu s užíváním teplé osolené vody, a dohromady to funguje jako skvělé projímadlo. Použil jsem ji jednou při své první víkendové hladovce a vím, že slouží spolehlivě. Ale Zaječská zabrala, takže pokud byste se chtěli před hladovkou nebo během ní důkladně pročistit (což rozhodně doporučuji), tak Zaječská hořká je ta správná volba - a funguje i bez cvičení.
 
Gennadij Malachov ve své knize „Hladovění“ popisuje, jak se v průběhu hladovky bystří rozum. Nyní budu zcela upřímný - mám odlišnou zkušenost. Cítím se trochu zpomalený. Chtěl jsem udělat nějaké změny v naprogramování stránek Elixíru, ale přinutit se k takovému soustředění, jaké programování vyžaduje, by pro mě dnes znamenalo obrovské úsilí. Nu což, změny jsem odložil na jindy. Co se mi naopak velmi zostřilo, je čich. Cítím i ten nejnenápadnější závan vůně, který se line z kuchyně a kterého si žena, která je přímo v kuchyni, vůbec nevšimne. Zdá se, že za čtrnáct dní hladovky bych byl schopen ucítit jídlo i ze zavřeného mrazáku.
Dnes jsem pozoroval naše želvy, vlastně jen jednu, protože ta druhá je už zase zalezlá a někde medituje. Tak mi vlastně došlo, že možná právě proto mají želvy tak dlouhý život, že každou chvíli drží dobrovolnou hladovku. Tu jeden den, tu tři dny, tu celý týden. A když zazimují, tak mají hladovku několik měsíců. No, evidentně jim to prospívá. Kdybychom si z nich my lidé vzali příklad - a nejenom v tom hladovění - tak bychom své životy podstatně prodloužili. Na zimní spánek my lidé nejsme stavění, ale občasná hladovka je rozhodně užitečná. A naučit se od želv nespěchat, to by nám také prospělo...
 
Hladová reportáž - den čtvrtý (právě čtete)
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Hladová reportáž - den první

Zdeněk Breitenbacher
Nedávno jsem psal o hladovce. Bylo to jen takové polechtání na úvod. Je ovšem pravdou, že hladovka má velmi pozitivní účinky. Pátrali jsme s ženou po nějaké literatuře a dostala se nám do rukou kniha Gennadije Malachova „Hladovění“. Je neuvěřitelné, jak silné očistné a omlazující účinky hladovka má, když je správně provedena.
Ne nadarmo se říká, že když je žák připraven, učitel se najde. Rozhodl jsem se vyzkoušet, jestli jsem dostatečně připravený žák a jestli bude Gennadij Malachov tím správným učitelem. Dnes jsem tedy s jeho odborným vedením zahájil časově neupřesněnou hladovku s tím, že ji ukončím, až pocítím, že je vhodný čas. A vám budu psát reportáž o jejím průběhu.

Dovolte si dovolenou

Zdeněk Breitenbacher
Je tady léto, aspoň podle sluníčka a modré oblohy - a také čas dovolených. Jestlipak jste se vůbec někdy zamysleli nad tím, jak vlastně takové slovo „dovolená“ vzniklo? Přesné vysvětlení by nám jistě dali znalci jazyka českého, ale zajímalo by mne, jak slovo dovolená chápe každý z nás. Těch možností je totiž více a jejich význam je velmi rozmanitý...

Proč je kvásek lepší než kvasnice?

Jolana Breitenbacherová
Pojem „kvásek“ může být leckdy mírně matoucí, protože jsme zvyklí tímto slovem označovat většinou směs na sladké pečení, připravenou z droždí, mléka a cukru. Tímto slovem se ale označuje také kvásek tradiční, který se připravuje prokvašováním mouky s vodou.
Jaký je v tom rozdíl? A co je pro nás z hlediska zdraví výhodnější?

nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi