nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Hladová reportáž - den čtvrtý

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Je první adventní neděle a u nás doma začínají přípravy na vánoce. Žena vyrábí první cukroví, které ale podle všeho do Vánoc nepřežije, já vyrábím domácí šunku a nechybí výtečný nedělní oběd, naprudko ogrilované kuřecí se zeleninovým salátem. Ale jak jistě víte, já se konzumování neúčastním, jelikož držím od čtvrtku očistnou hladovku. Když se mě tuhle kdosi ptal, jak se dá vycvičit silná vůle, tak toto jsou určitě ideální podmínky. Všude všechno voní, všichni ochutnávají dobroty, zatímco já jsem o vodě. Co myslíte, odolám?

 
Zatím jsem odolal. Naopak, navázal jsem na včerejší pokusy s Šaraticí, kdy jsem si chtěl důkladně vyčistit trávicí ústrojí. Šaratice neměla naprosto žádný efekt, buďto byla nějaká pančovaná, nebo Šaratice prostě při hladovce nefunguje. Dnes jsem zkusil Zaječskou hořkou a ta zafungovala bezchybně. Krásně mě protáhla, bylo zajímavé sledovat, jak jsou postupně střeva čistčí a čistší. Dal jsem si tři litry, aby byla střeva úplně čistá.
Kdyby po Šaratici nezabrala ani Zaječská, byl jsem odhodlán absolvovat jogínské cvičení šank prakšalana. To je sada čtyř speciálních cviků, které provádíte spolu s užíváním teplé osolené vody, a dohromady to funguje jako skvělé projímadlo. Použil jsem ji jednou při své první víkendové hladovce a vím, že slouží spolehlivě. Ale Zaječská zabrala, takže pokud byste se chtěli před hladovkou nebo během ní důkladně pročistit (což rozhodně doporučuji), tak Zaječská hořká je ta správná volba - a funguje i bez cvičení.
 
Gennadij Malachov ve své knize „Hladovění“ popisuje, jak se v průběhu hladovky bystří rozum. Nyní budu zcela upřímný - mám odlišnou zkušenost. Cítím se trochu zpomalený. Chtěl jsem udělat nějaké změny v naprogramování stránek Elixíru, ale přinutit se k takovému soustředění, jaké programování vyžaduje, by pro mě dnes znamenalo obrovské úsilí. Nu což, změny jsem odložil na jindy. Co se mi naopak velmi zostřilo, je čich. Cítím i ten nejnenápadnější závan vůně, který se line z kuchyně a kterého si žena, která je přímo v kuchyni, vůbec nevšimne. Zdá se, že za čtrnáct dní hladovky bych byl schopen ucítit jídlo i ze zavřeného mrazáku.
Dnes jsem pozoroval naše želvy, vlastně jen jednu, protože ta druhá je už zase zalezlá a někde medituje. Tak mi vlastně došlo, že možná právě proto mají želvy tak dlouhý život, že každou chvíli drží dobrovolnou hladovku. Tu jeden den, tu tři dny, tu celý týden. A když zazimují, tak mají hladovku několik měsíců. No, evidentně jim to prospívá. Kdybychom si z nich my lidé vzali příklad - a nejenom v tom hladovění - tak bychom své životy podstatně prodloužili. Na zimní spánek my lidé nejsme stavění, ale občasná hladovka je rozhodně užitečná. A naučit se od želv nespěchat, to by nám také prospělo...
 
Hladová reportáž - den čtvrtý (právě čtete)
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Hladová reportáž - den pátý

Zdeněk Breitenbacher
Hladovka je u konce. Trvala, jestli dobře počítám, 86 hodin. Ale neznamená to, že teď do sebe začnu ládovat všechno, na co přijdu. Naopak - návrat z hladovky musí být velmi pozvolný, úměrně jejímu trvání. Začal jsem tedy velmi opatrně, čistou vylisovanou mrkvovou šťávou, a to v 7 ráno po probuzení. V 10 hodin přišel na řadu banán a o půl dvanácté oběd - pohanková kaše s rozinkami, najemno rozsekanými kešu oříšky, banánem a medem. O páté odpoledne to byl jogurt a teprve večer jsem mohl zkusit něco normálního. Tedy - jak pro koho - u nás to byly mrkvo-ovesné karbanátky.

Vztah motivace a vůle

Zdeněk Breitenbacher
Vy, kdo si pamatujete starší články, či vy, kdo jste na ně narazili při náhodném procházení našich stránek, víte, že elixír mládí se míchá ze tří základních ingrediencí - z pohody, aktivity a životosprávy. Také víte, že solí, bez které fungující elixír mládí nikdy neuvaříte, je motivace.
V ideálním případě bychom snad s těmito komponentami mohli vystačit. Nyní se ale podívejme na další komponentu, která na první pohled není nezbytná, ale přinese nám mnoho dalších možností. Je to naše silná vůle.

V řadě článků se odkazuji na univerzální sílu, která řídí vesmír v souladu se svým nejvyšším záměrem. Věřím, že takový záměr existuje a že jsme předurčeni - spolu se všemi ostatními bytostmi ve vesmíru - k jeho naplňování. Tato síla má plnou moc určit, co se stane.
Když chci v nějakém článku napsat, že určitý výsledek v našem životě je dílem takové síly, jak ji mám správně nazývat? Jaké jméno je vám nejbližší?

nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi