nezávislost • energie • styl
© 2012-2021 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Hladová reportáž - den čtvrtý

 
 
Je první adventní neděle a u nás doma začínají přípravy na vánoce. Žena vyrábí první cukroví, které ale podle všeho do Vánoc nepřežije, já vyrábím domácí šunku a nechybí výtečný nedělní oběd, naprudko ogrilované kuřecí se zeleninovým salátem. Ale jak jistě víte, já se konzumování neúčastním, jelikož držím od čtvrtku očistnou hladovku. Když se mě tuhle kdosi ptal, jak se dá vycvičit silná vůle, tak toto jsou určitě ideální podmínky. Všude všechno voní, všichni ochutnávají dobroty, zatímco já jsem o vodě. Co myslíte, odolám?

 
Zatím jsem odolal. Naopak, navázal jsem na včerejší pokusy s Šaraticí, kdy jsem si chtěl důkladně vyčistit trávicí ústrojí. Šaratice neměla naprosto žádný efekt, buďto byla nějaká pančovaná, nebo Šaratice prostě při hladovce nefunguje. Dnes jsem zkusil Zaječskou hořkou a ta zafungovala bezchybně. Krásně mě protáhla, bylo zajímavé sledovat, jak jsou postupně střeva čistčí a čistší. Dal jsem si tři litry, aby byla střeva úplně čistá.
Kdyby po Šaratici nezabrala ani Zaječská, byl jsem odhodlán absolvovat jogínské cvičení šank prakšalana. To je sada čtyř speciálních cviků, které provádíte spolu s užíváním teplé osolené vody, a dohromady to funguje jako skvělé projímadlo. Použil jsem ji jednou při své první víkendové hladovce a vím, že slouží spolehlivě. Ale Zaječská zabrala, takže pokud byste se chtěli před hladovkou nebo během ní důkladně pročistit (což rozhodně doporučuji), tak Zaječská hořká je ta správná volba - a funguje i bez cvičení.
 
Gennadij Malachov ve své knize „Hladovění“ popisuje, jak se v průběhu hladovky bystří rozum. Nyní budu zcela upřímný - mám odlišnou zkušenost. Cítím se trochu zpomalený. Chtěl jsem udělat nějaké změny v naprogramování stránek Elixíru, ale přinutit se k takovému soustředění, jaké programování vyžaduje, by pro mě dnes znamenalo obrovské úsilí. Nu což, změny jsem odložil na jindy. Co se mi naopak velmi zostřilo, je čich. Cítím i ten nejnenápadnější závan vůně, který se line z kuchyně a kterého si žena, která je přímo v kuchyni, vůbec nevšimne. Zdá se, že za čtrnáct dní hladovky bych byl schopen ucítit jídlo i ze zavřeného mrazáku.
Dnes jsem pozoroval naše želvy, vlastně jen jednu, protože ta druhá je už zase zalezlá a někde medituje. Tak mi vlastně došlo, že možná právě proto mají želvy tak dlouhý život, že každou chvíli drží dobrovolnou hladovku. Tu jeden den, tu tři dny, tu celý týden. A když zazimují, tak mají hladovku několik měsíců. No, evidentně jim to prospívá. Kdybychom si z nich my lidé vzali příklad - a nejenom v tom hladovění - tak bychom své životy podstatně prodloužili. Na zimní spánek my lidé nejsme stavění, ale občasná hladovka je rozhodně užitečná. A naučit se od želv nespěchat, to by nám také prospělo...
 
Hladová reportáž - den čtvrtý (právě čtete)
  Komentáře
  Neměli byste vynechat
Hladovka je u konce. Trvala, jestli dobře počítám, 86 hodin. Ale neznamená to, že teď do sebe začnu ládovat všechno, na co přijdu. Naopak - návrat z hladovky musí být velmi pozvolný, úměrně jejímu trvání. Začal jsem tedy velmi opatrně, čistou vylisovanou mrkvovou šťávou, a to v 7 ráno po probuzení. V 10 hodin přišel na řadu banán a o půl dvanácté oběd - pohanková kaše s rozinkami, najemno rozsekanými kešu oříšky, banánem a medem. O páté odpoledne to byl jogurt a teprve večer jsem mohl zkusit něco normálního. Tedy - jak pro koho - u nás to byly mrkvo-ovesné karbanátky.

Nastal čas představit vám mistra nejpovolanějšího, pana Břetislava Kafku. Pravděpodobně ho nebudete znát. Žil v Červeném Kostelci v letech 1891 až 1967 a jeho výzkum je natolik zásadní, že za komunismu patřil mezi přísně zakázané autory. Jeho tři knihy, „Kultura rozumu a vůle“, „Nové základy experimentální psychologie“ a „Parapsychologie“ jsou průlomová díla, tedy aspoň pro toho, kdo si k nim dokázal v době totality najít cestu.
Měl jsem to štěstí, že moje babička vlastnila první dvě zmiňované knihy a jako oko v hlavě je opatrovala. Dostaly se i ke mně, a já užasl, čeho všeho je lidská bytost schopna, když je správně vedena...

Pokud chcete překročit hranici představ o zdravém životním stylu, který je založený hlavně na konzumaci zdravých potravin, tak jste tu správně. Zdravé potraviny jsou v naprostém pořádku, bezesporu napomáhají vylepšovat naše zdraví, ale procesy, které zde budeme popisovat, jdou mnohem dále než za dvířka spižírny. To, co je ve spíži, nebudeme kolikrát ani potřebovat. Půjdeme více do hloubky, do procesů, které většinou neprovází konzumace, ale NEkonzumace. Zahájíme ozdravné procesy, které mají našemu tělu pomoci znovu nastolit pořádek a čistotu tam, kde ji v průběhu let pozbylo.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2021 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi