nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Hladová reportáž - den čtvrtý

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Je první adventní neděle a u nás doma začínají přípravy na vánoce. Žena vyrábí první cukroví, které ale podle všeho do Vánoc nepřežije, já vyrábím domácí šunku a nechybí výtečný nedělní oběd, naprudko ogrilované kuřecí se zeleninovým salátem. Ale jak jistě víte, já se konzumování neúčastním, jelikož držím od čtvrtku očistnou hladovku. Když se mě tuhle kdosi ptal, jak se dá vycvičit silná vůle, tak toto jsou určitě ideální podmínky. Všude všechno voní, všichni ochutnávají dobroty, zatímco já jsem o vodě. Co myslíte, odolám?

 
Zatím jsem odolal. Naopak, navázal jsem na včerejší pokusy s Šaraticí, kdy jsem si chtěl důkladně vyčistit trávicí ústrojí. Šaratice neměla naprosto žádný efekt, buďto byla nějaká pančovaná, nebo Šaratice prostě při hladovce nefunguje. Dnes jsem zkusil Zaječskou hořkou a ta zafungovala bezchybně. Krásně mě protáhla, bylo zajímavé sledovat, jak jsou postupně střeva čistčí a čistší. Dal jsem si tři litry, aby byla střeva úplně čistá.
Kdyby po Šaratici nezabrala ani Zaječská, byl jsem odhodlán absolvovat jogínské cvičení šank prakšalana. To je sada čtyř speciálních cviků, které provádíte spolu s užíváním teplé osolené vody, a dohromady to funguje jako skvělé projímadlo. Použil jsem ji jednou při své první víkendové hladovce a vím, že slouží spolehlivě. Ale Zaječská zabrala, takže pokud byste se chtěli před hladovkou nebo během ní důkladně pročistit (což rozhodně doporučuji), tak Zaječská hořká je ta správná volba - a funguje i bez cvičení.
 
Gennadij Malachov ve své knize „Hladovění“ popisuje, jak se v průběhu hladovky bystří rozum. Nyní budu zcela upřímný - mám odlišnou zkušenost. Cítím se trochu zpomalený. Chtěl jsem udělat nějaké změny v naprogramování stránek Elixíru, ale přinutit se k takovému soustředění, jaké programování vyžaduje, by pro mě dnes znamenalo obrovské úsilí. Nu což, změny jsem odložil na jindy. Co se mi naopak velmi zostřilo, je čich. Cítím i ten nejnenápadnější závan vůně, který se line z kuchyně a kterého si žena, která je přímo v kuchyni, vůbec nevšimne. Zdá se, že za čtrnáct dní hladovky bych byl schopen ucítit jídlo i ze zavřeného mrazáku.
Dnes jsem pozoroval naše želvy, vlastně jen jednu, protože ta druhá je už zase zalezlá a někde medituje. Tak mi vlastně došlo, že možná právě proto mají želvy tak dlouhý život, že každou chvíli drží dobrovolnou hladovku. Tu jeden den, tu tři dny, tu celý týden. A když zazimují, tak mají hladovku několik měsíců. No, evidentně jim to prospívá. Kdybychom si z nich my lidé vzali příklad - a nejenom v tom hladovění - tak bychom své životy podstatně prodloužili. Na zimní spánek my lidé nejsme stavění, ale občasná hladovka je rozhodně užitečná. A naučit se od želv nespěchat, to by nám také prospělo...
 
Hladová reportáž - den čtvrtý (právě čtete)
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Hladová reportáž - zkušenosti

Zdeněk Breitenbacher
Po očistné hladovce, která trvala tři dny a čtyři noci, jsem už v normálním režimu, to znamená, že jím a piji to co obvykle. Tak dlouhá hladovka je pro mne nová zkušenost, a tak je dobré shrnout všechny poznatky do nějaké ucelené formy. Pojďme se podívat na všechny informace, které jsem během hladovky posbíral a které byly pro mě nové, někdy i docela nečekané.

Jáhlové karbanátky

Zdeněk Breitenbacher
Proč zrovna jáhlové? Hned z několika důvodů – za prvé jáhly na rozdíl od pšenice a pšeničné mouky neobsahují lepek, na který jsou někteří lidé citliví. Za druhé, jáhly jen minimálně sají olej, takže spotřebujeme méně oleje než na klasické karbanátky. No a za třetí, je to vítaná změna...

Kváskový chléb bez hnětení představuje úsporu času pro ty, kdo chtějí mít požitek z domácího kváskového chleba, ale nechtějí hníst bochník, což v konečném důsledku znamená drhnutí rukou a také povrchu kuchyňské linky. Při přípravě chleba podle tohoto receptu se těsto nehněte, pracuje se pouze s mísou a pekáčem, ale přesto bude váš bochník stejně poctivý a stejně chutný jako ten hnětený.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi