nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Džez(v)ová káva

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Víte, co to je džezva? Ne, nemá to nic společného s džezem neboli jazzem, i když jazzové kavárničky jsou rozhodně velmi příjemná prostředí. Tím jsem vám napověděl, že toto slovo souvisí s kávou, a pokud mluvíme o kávě, bude opět řeč o pohodě a dobré náladě, ke které nám káva přispívá...

Džezva je zvláštní nádoba, která se používá pro přípravu kávy v orientálních zemích. Udělejte si čas a pohodičku, můžeme si kávu v džezvě vyzkoušet...
Jak si takovou kávu připravíme? No, celkem pochopitelně budeme potřebovat především tu džezvu. Dostanete buď nerezovou v některých železářstvích, ale mnohem lepší a stylovější je mosazná nebo pozlacená. Tu dostanete v prodejnách s orientálním zbožím, určitě se vyplatí si pro ni dojít.
Správná příprava probíhá nad ohněm, v našem případě na plynovém sporáku. Kdo má elektrický, nebude to mít tak stylové, ale snad to nevadí. Úplně nejstylovější by bylo nejdříve dát na dno tak půl lžičky (či půl kostky) cukru a nechat zkaramelizovat. Upřímně řečeno, moc to nedoporučuji, protože takový zatvrdlý karamel se ze dna džezvy velice špatně dostává (moje vlastní zkušenost). Takže tento bod raději vynecháme a osladíme si kávu dodatečně.
Použitá káva by měla být velmi jemně umletá, mnohem jemněji, než se používá v automatech na presso. Džezvová káva se dělá docela silná, ale použijeme-li sortu 100% Arabica, nebude tam toho kofeinu příliš a nemusíme se tedy bát. Zalijeme vřící vodou zhruba po hrdlo – nejužší místo na džezvě. Pokud máte doma příliš tvrdou vodu, přidejte ještě dvě nebo tři zrnka soli – sůl pomůže rozpustit minerály ve vodě. Nyní dáme džezvu na oheň a necháme třikrát zpěnit – nejlépe tak, že po zpěnění odstavíme džezvu úplně bokem, a až pěna sedne, necháme kávu zpěnit znovu. Pozor, káva může začít pěnit velmi rychle, takže opatrně, ať vám nevypění.
A káva je hotová. Podávat byste ji měli na podnose se skleničkou, do které si kávu vy nebo váš host přelijete, a vždy se sklenicí čisté neperlivé vody. Tak velí tradice. Vychutnejte si ji – a nespěchejte...
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Tatranský medvědí elixír

Zdeněk Breitenbacher
V nastávajících zimních plískanicích možná oceníte prostředek, který vás rychle zahřeje a dodá vám dostatek energie. Podělím se s vámi o recept na Tatranský medvědí elixír, což je unikátní medicína, která vás postaví na nohy v každé situaci.
Jako mnoho jiných zde popsaných receptů, Tatranský medvědí elixír vzniknul zcela náhodou, víceméně v nouzi a ze skromných dostupných surovin. To jsme jednou byli na podzim v Nízkých Tatrách, v obci Bystrá, v příjemném hotelu Biela medvedica. Následující den jsme měli v plánu vylézt na Chopok a Ďumbier, dvě dvoutisícovky - nejvyšší hory pohoří. Počasí ale nepřálo, obě hory byly v mlze a samozřejmě plné sněhu.

Zazpívejte si - omládnete

Zdeněk Breitenbacher
Pro další tajemství dlouhověkosti se znovu vypravíme k jogínům, ale nebudeme muset až do Indie, stačí, když si přečteme nějakou knížku o józe – anebo tento článek. To tajemství zní: Dýchejte pravidelně a pomalu.
Jogíni říkají, že člověk má pro svůj život přidělenu jednu miliardu nádechů a výdechů – a jak rychle je spotřebuje, je jen a jen na něm... Zkuste si spočítat, kolik nádechů a výdechů máte na jednu minutu, chcete-li se dožít sta let. Tak co, kolik vám vyšlo?

Jak to ty želvy dělaj'?

Zdeněk Breitenbacher
Země je deska, kterou nesou čtyři sloni, a ti stojí na obrovské želvě, která pluje v nekonečném moři vesmíru. Tak to bylo od počátku věků až do doby, kdy se objevili první heliocentristé a celá ta krásná a romantická představa vzala zasvé.
Želvy tak přišly o své výsadní postavení, které jim přitom po právu patří. Jsou to živočichové, kteří se dožívají bezkonkurenčně nejvyššího věku, a jen pár zástupců říše rostlinné se může pyšnit podobnou dlouhověkostí. Nejstarší spolehlivě doložená želva se dožila v zoo 265 let a je dost možné, že v nenarušené přírodě jsou někteří jedinci ještě starší. Jak to ty želvy dělají, že se dožívají takového vysokého věku? Chcete to vědět? Tak já vám to povím:

nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi