nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Džez(v)ová káva

 
 
Víte, co to je džezva? Ne, nemá to nic společného s džezem neboli jazzem, i když jazzové kavárničky jsou rozhodně velmi příjemná prostředí. Tím jsem vám napověděl, že toto slovo souvisí s kávou, a pokud mluvíme o kávě, bude opět řeč o pohodě a dobré náladě, ke které nám káva přispívá...

Džezva je zvláštní nádoba, která se používá pro přípravu kávy v orientálních zemích. Udělejte si čas a pohodičku, můžeme si kávu v džezvě vyzkoušet...
Jak si takovou kávu připravíme? No, celkem pochopitelně budeme potřebovat především tu džezvu. Dostanete buď nerezovou v některých železářstvích, ale mnohem lepší a stylovější je mosazná nebo pozlacená. Tu dostanete v prodejnách s orientálním zbožím, určitě se vyplatí si pro ni dojít.
Správná příprava probíhá nad ohněm, v našem případě na plynovém sporáku. Kdo má elektrický, nebude to mít tak stylové, ale snad to nevadí. Úplně nejstylovější by bylo nejdříve dát na dno tak půl lžičky (či půl kostky) cukru a nechat zkaramelizovat. Upřímně řečeno, moc to nedoporučuji, protože takový zatvrdlý karamel se ze dna džezvy velice špatně dostává (moje vlastní zkušenost). Takže tento bod raději vynecháme a osladíme si kávu dodatečně.
Použitá káva by měla být velmi jemně umletá, mnohem jemněji, než se používá v automatech na presso. Džezvová káva se dělá docela silná, ale použijeme-li sortu 100% Arabica, nebude tam toho kofeinu příliš a nemusíme se tedy bát. Zalijeme vřící vodou zhruba po hrdlo – nejužší místo na džezvě. Pokud máte doma příliš tvrdou vodu, přidejte ještě dvě nebo tři zrnka soli – sůl pomůže rozpustit minerály ve vodě. Nyní dáme džezvu na oheň a necháme třikrát zpěnit – nejlépe tak, že po zpěnění odstavíme džezvu úplně bokem, a až pěna sedne, necháme kávu zpěnit znovu. Pozor, káva může začít pěnit velmi rychle, takže opatrně, ať vám nevypění.
A káva je hotová. Podávat byste ji měli na podnose se skleničkou, do které si kávu vy nebo váš host přelijete, a vždy se sklenicí čisté neperlivé vody. Tak velí tradice. Vychutnejte si ji – a nespěchejte...
  Komentáře
  Neměli byste vynechat
V nastávajících zimních plískanicích možná oceníte prostředek, který vás rychle zahřeje a dodá vám dostatek energie. Podělím se s vámi o recept na Tatranský medvědí elixír, což je unikátní medicína, která vás postaví na nohy v každé situaci.
Jako mnoho jiných zde popsaných receptů, Tatranský medvědí elixír vzniknul zcela náhodou, víceméně v nouzi a ze skromných dostupných surovin. To jsme jednou byli na podzim v Nízkých Tatrách, v obci Bystrá, v příjemném hotelu Biela medvedica. Následující den jsme měli v plánu vylézt na Chopok a Ďumbier, dvě dvoutisícovky - nejvyšší hory pohoří. Počasí ale nepřálo, obě hory byly v mlze a samozřejmě plné sněhu.

Když první hodinář sestrojil první mechanické hodiny, měly jen hodinovou ručičku – jako analogii ke stínu na slunečních hodinách. Tehdy se jí ještě neříkalo „malá“, protože žádná „velká“ – minutová – nebyla. Lidé měli času dost a minuty měřit nepotřebovali, a když, tak jenom přibližně, tak jak jim hodinová ručička ukázala úhel mezi jednotlivými hodinami. Velkou ručičku, minutovou, dostaly hodiny mnohem později. S minutovou ručičkou vydržely hodiny několik staletí, když se najednou objevil jakýsi šílený hodinář a přidal jim ještě ručičku vteřinovou...

Zajímáte-li se o léčení a léčitelství, pak jste možná narazili na léčebný systém zvaný Reiki. Jde o léčení pomocí přikládání rukou nad léčená místa, při vyšších stupních zasvěcení lze léčit i na dálku. V knihách o Reiki i na internetu najdete bezpočet příkladů o téměř zázračném uzdravení za pomoci energie Reiki. To zní hodně dobře, že? Až příliš dobře, zvlášť když uvážíte, že zasvěcení prvního stupně Reiki si pořídíte za jedno odpoledne u mistra, se kterým jste se předtím nikdy nepotkali a který si za to řekne o pouhých pár tisíc...

nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi