nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Džez(v)ová káva

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Víte, co to je džezva? Ne, nemá to nic společného s džezem neboli jazzem, i když jazzové kavárničky jsou rozhodně velmi příjemná prostředí. Tím jsem vám napověděl, že toto slovo souvisí s kávou, a pokud mluvíme o kávě, bude opět řeč o pohodě a dobré náladě, ke které nám káva přispívá...

Džezva je zvláštní nádoba, která se používá pro přípravu kávy v orientálních zemích. Udělejte si čas a pohodičku, můžeme si kávu v džezvě vyzkoušet...
Jak si takovou kávu připravíme? No, celkem pochopitelně budeme potřebovat především tu džezvu. Dostanete buď nerezovou v některých železářstvích, ale mnohem lepší a stylovější je mosazná nebo pozlacená. Tu dostanete v prodejnách s orientálním zbožím, určitě se vyplatí si pro ni dojít.
Správná příprava probíhá nad ohněm, v našem případě na plynovém sporáku. Kdo má elektrický, nebude to mít tak stylové, ale snad to nevadí. Úplně nejstylovější by bylo nejdříve dát na dno tak půl lžičky (či půl kostky) cukru a nechat zkaramelizovat. Upřímně řečeno, moc to nedoporučuji, protože takový zatvrdlý karamel se ze dna džezvy velice špatně dostává (moje vlastní zkušenost). Takže tento bod raději vynecháme a osladíme si kávu dodatečně.
Použitá káva by měla být velmi jemně umletá, mnohem jemněji, než se používá v automatech na presso. Džezvová káva se dělá docela silná, ale použijeme-li sortu 100% Arabica, nebude tam toho kofeinu příliš a nemusíme se tedy bát. Zalijeme vřící vodou zhruba po hrdlo – nejužší místo na džezvě. Pokud máte doma příliš tvrdou vodu, přidejte ještě dvě nebo tři zrnka soli – sůl pomůže rozpustit minerály ve vodě. Nyní dáme džezvu na oheň a necháme třikrát zpěnit – nejlépe tak, že po zpěnění odstavíme džezvu úplně bokem, a až pěna sedne, necháme kávu zpěnit znovu. Pozor, káva může začít pěnit velmi rychle, takže opatrně, ať vám nevypění.
A káva je hotová. Podávat byste ji měli na podnose se skleničkou, do které si kávu vy nebo váš host přelijete, a vždy se sklenicí čisté neperlivé vody. Tak velí tradice. Vychutnejte si ji – a nespěchejte...
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Přitulte se: Tulsi

Zdeněk Breitenbacher
Už dobře víte, že čaje, které vám na těchto stránkách představuji, nejsou vždy jen na chuť a pro pohodu, ale často také pro zdraví. Někdy jsou to spíše domácí recepty, ovšem v praxi mnohokrát odzkoušené a potvrzené, ale dneska si představíme profesionální výrobek. Jde o čaj zvaný TULSI – a aby se neurazil, uvedu jeho plný titul: Himalájský ajurvédský bylinný čaj. V čem spočívají jeho účinky?

Tak co, ogaři, jíte pohanku?

Zdeněk Breitenbacher
V Beskydech, kousek pod Radhošťem, je v malebné vesničce ukryt snad poslední mlýn na pohanku v českých a moravských zemích. Jestli stejně jako my patříte k obdivovatelům starých řemesel a mistrů, kteří si své umění předávají po celé generace až do nynějších časů, určitě se tam vypravte. Budete-li mít štěstí, pak vás mlýnem provede sám pan Zdeněk Šmajstrla, čtvrtý v generaci mlynářské rodiny. Uvítá vás slovy „Tak co, ogaři, jíte pohanku?“ a povypráví vám o pohance tak krásně, že si v jeho podání pohanku prostě musíte zamilovat...

Proč chceme být mladí?

Zdeněk Breitenbacher
Tak mě napadlo, že jsme si za celou dobu existence Elixíru mládí vůbec nepoložili zásadní otázku: „Proč chceme být mladí?“ Když už jste zabrousili na naše stránky, tak je jisté, že vás tahle tématika zajímá.
Tu skutečnost, že mladí prostě být CHCEME, bereme za tak samozřejmou, že se vůbec nezamýšlíme nad tím, proč vlastně. A přitom každý z nás má pro to jiné důvody. A tak jsou pro vás některé články mimořádně inspirující a některé jiné jen okrajové. Pokusím se vám dát rozcestník podle čtyř nejčastějších důvodů být mladým.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi