nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Džez(v)ová káva

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Víte, co to je džezva? Ne, nemá to nic společného s džezem neboli jazzem, i když jazzové kavárničky jsou rozhodně velmi příjemná prostředí. Tím jsem vám napověděl, že toto slovo souvisí s kávou, a pokud mluvíme o kávě, bude opět řeč o pohodě a dobré náladě, ke které nám káva přispívá...

Džezva je zvláštní nádoba, která se používá pro přípravu kávy v orientálních zemích. Udělejte si čas a pohodičku, můžeme si kávu v džezvě vyzkoušet...
Jak si takovou kávu připravíme? No, celkem pochopitelně budeme potřebovat především tu džezvu. Dostanete buď nerezovou v některých železářstvích, ale mnohem lepší a stylovější je mosazná nebo pozlacená. Tu dostanete v prodejnách s orientálním zbožím, určitě se vyplatí si pro ni dojít.
Správná příprava probíhá nad ohněm, v našem případě na plynovém sporáku. Kdo má elektrický, nebude to mít tak stylové, ale snad to nevadí. Úplně nejstylovější by bylo nejdříve dát na dno tak půl lžičky (či půl kostky) cukru a nechat zkaramelizovat. Upřímně řečeno, moc to nedoporučuji, protože takový zatvrdlý karamel se ze dna džezvy velice špatně dostává (moje vlastní zkušenost). Takže tento bod raději vynecháme a osladíme si kávu dodatečně.
Použitá káva by měla být velmi jemně umletá, mnohem jemněji, než se používá v automatech na presso. Džezvová káva se dělá docela silná, ale použijeme-li sortu 100% Arabica, nebude tam toho kofeinu příliš a nemusíme se tedy bát. Zalijeme vřící vodou zhruba po hrdlo – nejužší místo na džezvě. Pokud máte doma příliš tvrdou vodu, přidejte ještě dvě nebo tři zrnka soli – sůl pomůže rozpustit minerály ve vodě. Nyní dáme džezvu na oheň a necháme třikrát zpěnit – nejlépe tak, že po zpěnění odstavíme džezvu úplně bokem, a až pěna sedne, necháme kávu zpěnit znovu. Pozor, káva může začít pěnit velmi rychle, takže opatrně, ať vám nevypění.
A káva je hotová. Podávat byste ji měli na podnose se skleničkou, do které si kávu vy nebo váš host přelijete, a vždy se sklenicí čisté neperlivé vody. Tak velí tradice. Vychutnejte si ji – a nespěchejte...
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Přitulte se: Tulsi

Zdeněk Breitenbacher
Už dobře víte, že čaje, které vám na těchto stránkách představuji, nejsou vždy jen na chuť a pro pohodu, ale často také pro zdraví. Někdy jsou to spíše domácí recepty, ovšem v praxi mnohokrát odzkoušené a potvrzené, ale dneska si představíme profesionální výrobek. Jde o čaj zvaný TULSI – a aby se neurazil, uvedu jeho plný titul: Himalájský ajurvédský bylinný čaj. V čem spočívají jeho účinky?

Co je to láska?

Zdeněk Breitenbacher, Elixír lásky II.
Chceme-li uvařit elixír lásky, musíme vědět, co to vlastně láska je. Je totiž několik dalších citů, které často za lásku považujeme a které jsou lásce blízké. Mají svoji hodnotu a kupodivu většina partnerských vztahů je na nich postavena, ale skutečnou láskou nejsou. Asi uhodnete, že láska bývá nejčastěji zaměňována se zamilovaností. Dalším velice podobným citem, v který se často zamilovanost promění po nějaké době soužití, je vděčnost. A co je tedy ta láska? Čím se vlastně liší od ostatních citů?

Jak oznámit rozchod?

Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi, Elixír lásky XI.
Jak jsme zde už několikrát napsali, láska je dar od existence (Boha, osudu, jak chcete) a nelze ji ovládat naší vůlí či snahou. Láska přichází, když se jí zachce, a odchází zrovna tak. A tak jsme někdy konfrontováni se situací, kdy to, co se zdálo věčné, najednou končí. Vztah se vyčerpal, láska odešla a zůstali tu dva lidé, kteří se s tím musejí nějak srovnat. To je těžké, velmi těžké.
Je to těžké pro toho, kdo dříve než ten druhý pochopil, že láska již odešla, a stejně tak je to těžké pro toho druhého, který ještě v lásku věří. Pokud jsme tím, kdo si už uvědomuje nepřítomnost lásky, jak to máme říci tomu druhému?

nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi