nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Domácí chléb z kvasnic

Zdeněk Breitenbacher
2 komentáře
 
Následující recept zasáhne nejenom naše stravování, ale přinese nám i hodně sváteční pohody a také nás naplní správnou aktivitou. Upečeme si chleba!
Chléb je odjakživa symbolem domácí pohody a měl by být i pro vás. A skutečně, představte si tu pohodu, když muž v sobotu večer vlastníma rukama uhněte a upeče chléb pro celou rodinu – a v neděli ráno jej s láskou podává k snídani – jako posvátný symbol hojnosti, lásky a soudržnosti...

Není to nic těžkého, suroviny koupíte kdekoliv a obyčejnou troubu máme zpravidla doma:
- kilo pšeničné celozrnné mouky (může být žitná, ale ta se daleko víc lepí)
- jednu až jednu a půl polévkové lžíce soli
- dvě kostky čerstvých kvasnic (nebo ještě lépe 10 deka pekařských kvasnic na váhu)
- drcený kmín
- tři až čtyři lžíce octa
- cca šest deci vody (horké – kvasnice lépe nastartují)
- lžíci másla
- a spoustu lásky, se kterou to vše děláme...
Nejdříve si připravíme plech – vytřeme jej máslem. Není dobré místo másla používat olej, ani ten kvalitní panenský, olej má tendenci během pečení tuhnout a polymerizovat a plech se vám pak bude velmi obtížně umývat.
Do vhodně velké mísy nasypeme mouku. Přidáme sůl a promícháme. Jedno důležité upozornění: Celou směs vždy znovu důkladně promícháváme, kdykoliv přidáme další komponentu. Jednotlivé složky si na sebe postupně zvyknou a chléb tak bude mnohem lahodnější...
Nadrobíme kvasnice a opět rozmícháme. Přisypeme kmín, opět rozmícháme. Chcete-li, můžete pro vyšší obsah vitamínů B přidat pšeničné klíčky, já dávám tak 100 gramů.
Nyní přidáme vodu s octem a začneme hníst a vytvářet těsto. Ze začátku vám nebude moc držet pohromadě, ale to se po chvíli změní. Správné těsto by mělo být pružné a měkké jako lidské tělo – a vy v rukách sami poznáte okamžik, kdy ožilo a kdy je správný čas dát jej na plech.
Na plechu necháme těsto asi hodinku odpočinout a nakynout. Troubu si tak půl hodinky před vložením chleba zapneme (nejlépe na 250 stupňů), ať se stihne důkladně vyhřát. A pak dáme chléb péci. Troubu máme každý jinou, takže první časy budete asi muset dolaďovat. Já vám uvedu časy moje, ale vaše trouba může péci jinak, takže hlídat! V troubě nechte chléb péci 15 minut a mezitím si rozpusťte trochu másla na potírání. Po patnácti minutách chléb z trouby vytáhněte a pečlivě potřete máslem. Vložte opět do trouby na dalších 20 minut. Po dvaceti minutách je chléb hotov. Ještě jednou ho potřeme máslem a dáme vychladnout – nejlépe na zahradu na sluníčko...
  Komentáře
  Amaryliska 
Ten recept na chleba zní zajímavě, určitě to zkusím. Jinak pro zájemce o křupavé houstičky přidávám něco ze svého kuchařského deníčku:
1 kg polohrubé mouky + 2 lžičky soli promíchat v míse
do 1/4 vlahého mléka přidat lžíci cukru a rozdrobit 2 kostky kvasnic, nechat vykynout
v 1/4 l mléka nechat rozpustit 200 g másla
Kvásek a mléko s máslem naliju do mísy k mouce a přidám ještě 4 vejce.
Vše důkladně prohnětu. Jakmile si těsto trochu odpočine, tvaruju hned houstičky - zaplétám ze 3 copánků a dávám je na plech s pečícím papírem. Pak teprve nechám v teple kynout, necelou hodinu. Peču na 180°C, jakmile housky začnou chytat růžovou barvu, vytáhnu plech a pomastím rozpuštěným máslem. Pak nechám dopéct do zlatova.
Houstičky peču většinou pro návštěvu, z kila mouky jich je docela dost, ale mizí dost rychle .
  Zdeněk B. 
Ahoj Amarylisko, díky za recept, vypadá to lákavě. Určitě s ženou vyzkoušíme .
  Neměli byste vynechat
Jak vůbec vzniká nový recept? Některé vzniknou z geniálního nápadu a pečlivého doladění do dokonalosti. Kuchař - vynálezce si sežene a použije všechny komponenty, které se mu do receptu hodí. Někde na opačném konci jsou recepty, které vzniknou z nouze - prostě doma skoro nic nemáte a z toho nic musíte udělat večeři. I takové recepty mohou být geniální.
No a pak jsou recepty, které vzniknou tím, že máte zadaný nějaký cíl, vy vůbec nevíte jak na to, ale přesto se o to pokusíte. Přesně takovýmto způsobem vznikla naše chlebová placka z naklíčeného obilí...

Rozumíte svému osudu? II.

Zdeněk Breitenbacher
Je to už dlouho, co jsme uvedli článek „Rozumíte svému osudu?“, ale pořád dostávám dotazy na reálnou možnost porozumění vlastnímu osudu. Nejsme jen třtina vlající ve větru nekonečného řetězce náhod, bez jakéhokoliv hlubšího smyslu? Věřím, že ne.
Věřím, že to, co se nám děje, je v souladu s nějakým hlubším záměrem, jehož jsme součástí. Pokud tomu záměru aspoň trochu porozumíme, mnoho věcí v našem životě se zjednoduší a nebudeme ztrácet energii v marných zápasech o něco, co nám není předurčeno. Naopak, půjdeme přímou cestou a vše se nám bude dařit. Je to vůbec možné, porozumět celému záměru? Nebo aspoň tomu, co se týká nás samotných? Jak vůbec k onomu porozumění dospět?

Máte chuť na sýrovou palačinku se špenátem? Tak se nejdříve podívejte, jestli není ve vašem okolí čistý kus trávy, ze které byste mohli nasbírat plevel do špenátu. Plevelné rostliny mají často aromatickou chuť a krom toho obsahují spoustu vitamínů a minerálů. Pokud jste majiteli zahrádky a nepřeháníte to s údržbou trávníku, určitě najdete spoustu dobrých bylinek právě tam.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi