nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Hezký den přeju

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Minule jsme psali o tom, jak vhodně volenými barvami oblékání můžeme působit na sebe a dokonce i na své okolí. To ale zdaleka neplatí jen o barvách. Asi vám neřeknu nic nového, když budu tvrdit, že naše nálada je nakažlivá. A jsme-li v dobré náladě, naše okolí to vnímá a reaguje. Naši blízcí, s kterými žijeme – partner(ka) a děti – citlivě reagují na naši náladu, a jsme-li v pohodě a samý úsměv, budou oni také.

 
To je velmi důležité, protože to pak působí i opačně. Pokud jsme doma zdrojem pohody a dobré nálady, získají ji i ti ostatní – a ti zase naopak podpoří svou dobrou náladou nás, když to někdy přece jen potřebujeme.
Vězte, že podobným způsobem si můžeme „vytrénovat“ mnohem širší okolí, než jen naši rodinu. Zkuste například ve vašem oblíbeném obchodě, kde si každé ráno kupujete svačinu, při odchodu říci nikoliv „Nashledanou“, nýbrž „Nashledanou, přeji krásný den!“. Poprvé na vás prodavačka vytřeští oči, protože tohle jí ještě nikdo nikdy neřekl, a bude přemýšlet, co máte za lubem, ale napodruhé nebo nejpozději napotřetí už s úsměvem připojí „...vám taky“. A po čase už vás bude sama vítat s úsměvem a podobným přáním – hezkého dne, v pátek krásného víkendu a podobně.
No řekněte, nestojí to za to, aby vás lidé v širokém okolí vítali podobným způsobem? I ti, co vás vlastně znají jen od vidění? Pak, i když se vám ranní vstávání moc nepovede, nejpozději v tom obchodě ráno obdržíte od prodavačky úsměv a upřímné přání krásného dne.
Jeden můj známý, jmenuje se Viktor, zdraví každý den ráno své kolegy v práci slovy „Dobré jitro!“ a připojí zářivý úsměv. No uznejte sami, není to mnohem krásnější, než obligátní „Dobrý den“, „Ahoj“ nebo „Čau“? Kolegové jsou vytrženi z bezmyšlenkovitého přijímání a rozdávání pozdravů a všimnou si, že jim Viktor opravdu přeje něco hezkého. No, Viktor je šťastný, má hodně přátel a vy jistě chápete, proč.
 
Poučení:
Jak působíte na okolí, tak bude okolí působit na vás. Pokud si chcete vytvářet a udržet dobrou náladu, darujte ji ostatním – a oni ji zase darují vám.
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Vezměte myš do levé ruky...

Zdeněk Breitenbacher
...a netopýra do pravé - takhle stylově čarodějnicky by mohl začínat náš další páteční recept, tentokrát na nějaké kouzlo, ale ne, nebudeme čarovat a ani nejde o začátek receptu - a ani toho chudáka netopýra nebudeme potřebovat. Jde totiž o myš počítačovou. A kouzlo spočívá jedině v tom, že opět trošku rozmnožíme naše mozkové buňky. Mozkové buňky se totiž množí nejen tehdy, pokud trénujeme paměť a učíme se nové informace, ale také tehdy, pokud trénujeme naši motoriku a naučíme naše ruce něco nového.

Slyšeli jste někdy o ztučnění neboli o steatóze jater? Pokud si myslíte, že ke ztučnění jater se můžou dopracovat jen alkoholici pilným pitím, jste na omylu. Jaterní steatóza je nejčastější metabolickou poruchou jater, která postihuje zejména dospělé ve středním věku a výše, ale v dnešní době bohužel stále častěji postihuje také mladé lidi.
Je to stav, kdy se přebytečné tukové kapénky hromadí v jaterních buňkách. Při dlouhodobém procesu ukládání tukových kapének v játrech dochází k poškození tkání a nakonec k selhání jaterních funkcí. Příčin zanášení jater je hned několik a se zdroji znečištění se setkáváme každý den. Málokdo ví, že ztučnění jater se může týkat každého, i těch, co alkoholu vůbec neholdují.

Óda na chlebový kvásek

Jolana Breitenbacherová
Zkusili jste někdy upéct domácí chleba z kvásku? Pokud ne, zkuste to. Já jsem se do toho konečně taky pustila a jsem nadšená. Kvásek mi vždycky připadal moc komplikovaný, časově náročný a taky nevyzpytatelný. Krom toho se mi zdál těžko dostupný - možnosti, jak přijít ke kvásku, jsou totiž v podstatě jen dvě - naučit se ho vést od počátku samostatně nebo od někoho dostat startovací kváskovou kulturu a pokračovat v jejím vedení.
První varianta je bez záruky, druhá je sice na jistotu, ale zase zbývá vyřešit toho dárce. Takže celkem zapeklitá situace. Pořád jsem váhala, jestli začnu sama nebo jestli budu hledat dárce, a v tomto nerozhodnutém stavu jsem setrvávala delší dobu. Nicméně - stále jsem měla po ruce kilo žitné mouky a myšlenku, že na kvásek jednoho dne dojde. A opravdu - neuvěřitelné se stalo skutkem a na kvásek došlo, aniž bych pohnula prstíkem. Chcete vědět jak?

nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi