nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Hezký den přeju

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Minule jsme psali o tom, jak vhodně volenými barvami oblékání můžeme působit na sebe a dokonce i na své okolí. To ale zdaleka neplatí jen o barvách. Asi vám neřeknu nic nového, když budu tvrdit, že naše nálada je nakažlivá. A jsme-li v dobré náladě, naše okolí to vnímá a reaguje. Naši blízcí, s kterými žijeme – partner(ka) a děti – citlivě reagují na naši náladu, a jsme-li v pohodě a samý úsměv, budou oni také.

 
To je velmi důležité, protože to pak působí i opačně. Pokud jsme doma zdrojem pohody a dobré nálady, získají ji i ti ostatní – a ti zase naopak podpoří svou dobrou náladou nás, když to někdy přece jen potřebujeme.
Vězte, že podobným způsobem si můžeme „vytrénovat“ mnohem širší okolí, než jen naši rodinu. Zkuste například ve vašem oblíbeném obchodě, kde si každé ráno kupujete svačinu, při odchodu říci nikoliv „Nashledanou“, nýbrž „Nashledanou, přeji krásný den!“. Poprvé na vás prodavačka vytřeští oči, protože tohle jí ještě nikdo nikdy neřekl, a bude přemýšlet, co máte za lubem, ale napodruhé nebo nejpozději napotřetí už s úsměvem připojí „...vám taky“. A po čase už vás bude sama vítat s úsměvem a podobným přáním – hezkého dne, v pátek krásného víkendu a podobně.
No řekněte, nestojí to za to, aby vás lidé v širokém okolí vítali podobným způsobem? I ti, co vás vlastně znají jen od vidění? Pak, i když se vám ranní vstávání moc nepovede, nejpozději v tom obchodě ráno obdržíte od prodavačky úsměv a upřímné přání krásného dne.
Jeden můj známý, jmenuje se Viktor, zdraví každý den ráno své kolegy v práci slovy „Dobré jitro!“ a připojí zářivý úsměv. No uznejte sami, není to mnohem krásnější, než obligátní „Dobrý den“, „Ahoj“ nebo „Čau“? Kolegové jsou vytrženi z bezmyšlenkovitého přijímání a rozdávání pozdravů a všimnou si, že jim Viktor opravdu přeje něco hezkého. No, Viktor je šťastný, má hodně přátel a vy jistě chápete, proč.
 
Poučení:
Jak působíte na okolí, tak bude okolí působit na vás. Pokud si chcete vytvářet a udržet dobrou náladu, darujte ji ostatním – a oni ji zase darují vám.
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

K moři nebo na moře?

Zdeněk Breitenbacher
Moře k dovoleným patří jak k velbloudovi hrby. Toto není jen parafráze ke slovům z povídky pánů Šimka a Grossmanna, to je konstatování faktu, který jasně potvrzují kolony aut na hranicích směrem k Jadranu. Někdo jezdí k moři každý rok, někdo jen občas, někdo si cestu k moři teprve plánuje, ale nevím o nikom, kdo by nechtěl aspoň jednu dovolenou v životě strávit u moře. Dovolená u moře, to je příležitost k nekončící pohodě, příjemné aktivitě i změně v životosprávě.
Já vám nyní představím moře trošku z jiného pohledu: Nejezděte k moři, nýbrž na moře...

Po úvodním článku pokračujeme v popularizaci kvantové fyziky. Provedli jsme modifikovaný experiment, v odborné veřejnosti známý jako Schrödingerova čočka. Konkrétně jde o test klíčivosti čočky od různých výrobců. Na počátku experimentu byly všechny zakoupené čočky v tzv. nerozhodnutém stavu neboli superpozici. Po třech dnech už došlo k tzv. kolapsu vlnové funkce, což v praxi znamená, že jednotlivé čočky projevily, jsou-li živé nebo mrtvé. Co myslíte, jak to dopadlo?

O babičce

Jolana Breitenbacherová
„Tož idu sa podívat, panenko moja zlatá, co máš dneskaj na prácu. Však dlúho sme sa neviděly, pravda? Už sú to dlúhé roky, cos byla malá děvčica – a eště dneskaj ťa vidím, jak ideš v tej modrej zástěrce po dvoře a hážeš slípkám obilí. Tož ja, indová bylo všecko jinačí. A dneskaj majú mladí už jinačí zájem, než dávat zvířatom, pravda? Ale však pro nás to tehdá bylo pěkné, a aj pro vás je to teďkaj pěkné. A enom to pěkné ostává v srdéčku, nic jinačího nakonec neostane, enom to pěkné.“

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi