nezávislost-energie-styl
stránky o zdravém životním stylu pro mladé i ‚věčně mladé‘
© 2012-2017 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Čtrnáctidenní hladovka - emoce a čísla

Zdeněk Breitenbacher
3 komentáře
 
Bez velkého ohlašování jsem se rozhodl vykonat další, tentokráte čtrnáctidenní očistnou hladovku. Od skončení předchozí, sedmidenní hladovky uplynuly skoro tři měsíce a já jsem v těle cítil, že je potřeba v očistě pokračovat. Ale dva týdny jen o vodě - to už je přece jen trochu jiná liga než pouhých sedm dní, a tak se s vámi podělím o své nové pocity i o nějaká měření, kterých jsem se před a po hladovce účastnil.

 
Hladovku jsem nijak speciálně neplánoval a začal jsem ji stejným způsobem jako hladovku sedmidenní. Těch prvních sedm dní mělo i podobný průběh. V pátek odpoledne jsem si dal poslední jídlo, v sobotu pak tradičně Zaječickou hořkou kvůli vyprázdnění střev a pak už jen vodu. Hlad v souladu s teorií ustal třetí den, stejně jak pocit chladu. Třetí den je totiž chvíle, kdy organismus přepne z běžného režimu (pro který už nedostává žádné „palivo“) na režim vnitřního spalování (pro které je „paliva“ dostatek, tedy spousta tuků a jiných méně hodnotných tkání). Po přepnutí na režim vnitřního spalování se do organismu vlije nová energie a hladovějící se cítí velmi dobře. Já nebyl výjimkou, takže jsem chodil normálně do práce, na squash i na jógu. Za zmínku stojí, že během hladovky dotáhnu v józe i ty pozice, které jsou mi jinak zatím nedostupné, protože břicho během hladovky docela splaskne a ohnete se tak daleko více než normálně.
Šestého dne jsem pocítil, že ve střevech je nějaký obsah, kterému se nechce ven. Z teorie a předešlých zkušeností vím, že se hlásí stará žluč, která se v tyto dny začíná uvolňovat z jater. Už také vím, co s tím - opět Zaječská hořká coby spolehlivé projímadlo dostala vše rychle ven. K mému překvapení té staré žluči již nebylo tolik, jako při předchozí hladovce - je zřejmé, že předchozí očista byla důkladná a že jsem se v mezidobí nestihl zanést dalším nepořádkem.
Počínaje osmým dnem jsem vyplul do neznámých vod. Na pořadu byla tzv. první acidózní krize, která podle teorie začíná právě kolem osmého dne. Acidózní krize je několikadenní období, kdy organismus spaluje tuky bez přítomnosti sacharidů (ty jsou dávno spotřebovány), a tudíž je spaluje méně dokonale. Vedlejšími produkty jsou máselné kyseliny a ketonové látky, tj. i aceton, kterého se nezbavíte a který provází váš dech až do konce hladovky - a ještě pár dní po jejím ukončení.
Během acidózní krize jsem se cítil o poznání hůře. Únava byla znatelná a na nějaké sportování jsem už neměl náladu. Nejméně příjemným pocitem byla trvalá pachuť a sucho v ústech, přičemž nijak nepomáhalo vydatné pití. Přesto jsem nechtěl hladovku přerušit. Acidóza je určitý zákonitý proces a je dobré nechat ji proběhnout až do jejího uklidnění - což podle teorie mělo nastat přibližně dvanáctý až čtrnáctý den. Po proběhnutí acidózní krize by mělo dojít k subjektivnímu zlepšení stavu, ale to už vám nepotvrdím, jelikož jsem cítil, že už toho bylo i tak dost a že je čas na ukončení a vyhodnocení.
 
Přesně na Velký pátek jsem tak ukončil hladovku, která trvala celkem čtrnáct dní. Nyní vám mohu nabídnout pár čísel, neboť jsem si nechal změřit tělesnou konstituci na speciálním sofistikovaném měřicím zařízení InBody, navíc vylepšeném o krejčovský metr. Měření jsme provedli před a po hladovce. Nejprve tabulka:
 
A nyní komentář:
Během 14-ti dní jsem ztratil 3,3 kg na váze na výsledných 76,4 kg, což je přibližně 4,1%. Tím jsem se dostal na zcela ideální míru, protože moje výška je 176 cm a ideální váhy se dopočítáte tak, že od výšky odečtete stovku. Potud je to dobré. Překvapením však bylo, že na celkové hmotnosti kosterního svalstva jsem ztratil kilo a půl, zatímco na tucích jen necelé kilo - měl bych to raději obráceně a byl jsem z toho docela rozladěný. Ale pokud se na tento úbytek podíváme procentuelně, nevychází to zas tak špatně - tuků ubylo 6,5%, zatímco kosterního svalstva pouze 3,9%. Navíc je třeba vidět, že mezi svalstvo přístroj započítává i veškeré usazeniny, které člověk ve svalstvu má a kterých se během hladovky zbavuje, takže s úbytkem činného svalstva to rozhodně není tak zlé, jak by to na první pohled mohlo vypadat. Tak jako tak je dobré svaly velmi rychle posílit, a to vydatnou (a kvalitní) stravou a přiměřeným cvičením.
Ostatní parametry šly také dolů, ale jen tuky šly dolů více, než byl procentuelní úbytek celkové váhy. Jinými slovy, tuků na jednotku hmotnosti ubylo a všech ostatních složek na jednotku hmotnosti přibylo. To je rozhodně dobrý výsledek.
Když se podíváme na centimetry, tak to také vypadá poměrně dobře. Nejvíce jsem si polepšil v pase - o 6 cm, což je 6,4%. Potvrzuji, že jsem si zkrátil pásek o dvě dírky a asi budu muset obměnit šatník, aby na mně kalhoty příliš neplandaly. Ztratil jsem relativně dost i na paži - 4,5%, ale na pohled to není znát, jen svaly jsou trochu lépe prokresleny, takže i tam se ztrácely spíše tuky než činné svaly.
 
Považuji za nutné zdůraznit, že i po čtrnácti dnech bez jakéhokoliv přísunu organických látek - tedy jen a jen o vodě, mi zůstaly všechny parametry měřené přístrojem InBody v normě a v doporučovaném rozmezí. Mám na mysli především proteiny a minerály, a pochopitelně také svalstvo a tuky. Naopak, hodnoty se dokonce dostaly blíže k ideálním hodnotám, zejména tělesná váha a objem pasu.
Jaký je závěr? Především potvrzuji, že úbytek tkání při očistě je selektivní. Nejvíce ubude tuků, což je určitě dobře. Zbavíte se také usazenin z dalších tkání, především z jater a ze střev. Pokud si budete hlídat, co jíte během roku, stačí si udělat tak jednu až dvě sedmidenní hladovky ročně a udržíte své tělo ve slušné čistotě. Kdo se na tak dlouhé hladovky necítí, může dělat kratší hladovky častěji, ale především - hlídejte si co jíte, pak budete v pohodě.
 
Čtrnáctidenní hladovka - emoce a čísla
  Komentáře
  Jola 
Úžasné, nejprve jsem reagovala na váš starší článek na téma 7-denní. Ńyní pravděpodobně změním plány a na jaře (což je nejvhodnější období) místo 10-ti denní zkusím 14-denní. Děkuji vám. Jola
  Zdeněk B. 
Zdravím a děkuji za zájem
Gratuluji ke změně plánu, čtrnáctidenní hladovka bude nová a zajímavá zkušenost.
Plánuji delší hladovku na začátek příštího roku se startem v pátek 3. ledna odpoledne. Pokusím se o 21-denní, ale uvidím, jak mi to půjde. Každopádně chci průběh podrobně zdokumentovat, včetně každodenního měření úbytku váhy, pH moče, krevního tlaku, případně dalších parametrů.
Asi nebudu psát reportáž z každého dne, ale udělám o to důkladnější shrnutí po jejím ukončení.
  Jola 
Ahoj Zdeňku, jsem ráda, že se ozýváte. Já plánuji hladovku někdy od cca 7.4.2014 - na jaře je to nejvhodnější z ohledem na játru. Ihned po novém roce bych umrzla!! Právě zima je pro mě jeden z náročnějších průvodních jevů. Už jsem začala opět držet jednodenky, po novém roce se vrhnu na 3 dny, ať jsem připravená fyzicky i psychicky. Minulou 10 denní jsem absolvovala pod vedením lékařky z Polska, která se touto tématikou zabývá dlouhodobě a dokonce organizuje 10denní pobyty u moře, semináře apod. Nejhorším zážitkem bylo zvracení vlastní játry (opravdu, černo-tyrkysová směs), tak jsem s velkou obavou psala paní doktorce a ta mi odpověděla srdečnou gratulací, že toto se jen tak někomu nepovede, že je to moje plus, dokonalá obnova a pročištění. Tentokráte se už nebojím. Hlavu přesvědčím a ona mi to pak stonásobně vrátí. Vám rovněž držím palec, na 21 si netroufám a také - nemám tolik dovolené a v práci bych to nezvládla. Na reportáž se budu těšit.

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste. Pokud u nás zatím nemáte účet, můžete se zaregistrovat zde.
  Neměli byste vynechat
Je to přibližně šest týdnů, co jsem ukončil čtrnáctidenní hladovku, čili období, kdy jsem konzumoval jen a jen vodu. Teplou nebo studenou, s bublinkami nebo bez, ale nic víc. To rozhodně není běžná aktivita, a tak se mě lidé hodně ptají, proč to dělám a jestli jsem po absolvování pocítil nějakou změnu.
Tuhle se mě ptal Patrik, můj squashový trenér, jestli jsem hned po skončení zaznamenal nějakou jednoznačnou změnu nebo zlepšení - v jakékoliv oblasti. Upřímně jsem musel odpovědět, že ani ne, že jsem byl hlavně rád, že to mám za sebou. Ale při pečlivém ohlédnutí zpět lze opravdu nějaké změny vysledovat - a ty nejsou zase tak zanedbatelné...

Mnoho lidí touží po silné vůli. Ale proč vůbec chceme mít silnou vůli? K čemu je to dobré? Potřebujeme ji? Odpověď vám částečně dá naše zamyšlení o vztahu motivace a vůle. Silná vůle nám umožňuje jít za náročnými cíli a umožní nám překlenout období, kdy se nám zrovna nedaří nebo když se (třeba jen zdánlivě) neposouváme kupředu. Jak bychom takovou silnou vůli definovali a co z naší definice vyplývá?

Občas se ocitneme v situaci, kdy máme udělat nějaké důležité rozhodnutí - a nevíme si rady. Zvažujeme věci ze všech stran, už známe výhody i nevýhody jednotlivých variant, ale stále se nemůžeme rozhodnout.
Naše bytost ovšem není obdařena jen vědomím, které vše zvažuje a hodnotí, nýbrž také podvědomím, které sahá mnohem hlouběji a má jemné spojení s celým universem. A tak na podvědomé úrovni je rozhodnutí dávno provedeno, jen ještě nevybublalo až do vědomí. Jak se můžeme do svého podvědomí podívat? Jak v něm číst? Jak dostat na povrch informace, které potřebujeme?

nezávislost-energie-styl
stránky o zdravém životním stylu pro mladé i ‚věčně mladé‘
© 2012-2017 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi