nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Co se světelným smogem?

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Že je kolem nás příliš mnoho hluku, to už si docela uvědomujeme. Mnohem méně si uvědomujeme, že je kolem nás i jiná zátěž - světelná. Chceme-li například ve větším městě ukázat dětem na obloze Velký vůz, tak máme docela problém. Všude samý reflektor, reklamy, billboardy. Kdo tráví večery doma u televize, ten to ani nevnímá, ale to není náš případ.
Rádi si s ženou večer sedneme na balkón a popovídáme si, nebo jen tak koukáme na město. Máme hezký výhled a vidíme Brno jako na dlani, tak to bylo vždycky příjemné posezení. Do okamžiku, než nám hned pod balkónem postavili veliký osvětlený billboard...

Veškerá romantika vzala za své. Světlo je tak intenzívní, že z původního množství hvězd nad Brnem vidíme sotva polovinu a málem by se i v noci hodily sluneční brýle. Nu což, tu stranu k billboardu jsme částečně zakryli balkónovými květinami, ale moc to nepomáhá. A to je teprve začátek. Firmy jsou v současné krizi čím dál tím agresívnější a tlačí do nás reklamu všemi myslitelnými kanály. Opravdu se obávám, že v budoucnu nám nějaká bohatá firma vyryje své logo do povrchu Měsíce.
 
Přicházíme tak pozvolna o pohodu, která je pro elixír mládí tolik důležitá. Co s tím? U hygienika bychom nejspíš neuspěli, zcela jistě je vše podle norem. Řešení musíme nejprve hledat u sebe (jako ostatně vždycky, když nám něco vadí).
Je vůbec nějaké?
 
Kompenzace na venkově a v přírodě
V naší rodině máme velkou výhodu, že můžeme na víkend odjet na chalupu na venkov. Kdo by tam stavěl billboardy, které by shlédlo jen pár místních, že? Při posezení na zahrádce vídáme hvězd plnou oblohu a jediné, co nás může rušit, je praskající ohýnek, kterému to rádi odpustíme, protože do nás nehustí žádné reklamy.
Výlet do volné přírody (a případné spaní pod širákem) jde ještě o kus dál. To nás neruší opravdu nic, jen se musíme vypravit dál od měst. Vzpomínám, jak jsme se jednou v Austrálii vraceli v noci z nějakého dalekého výletu. Někdo z nás potřeboval na toaletu, tak jsme zastavili na silnici, kde k nejbližšímu městu bylo téměř 100 kilometrů! Takovou jasnou oblohu jsem tady v Česku nikdy neviděl a ani neuvidím - tady máme nějaké městečko či vesnici každých pět kilometrů. Ale i tak to stojí za to se vypravit třeba na noční procházku za dědinu - to si určitě hezky užijete.
 
Venkovní žaluzie
Pokud nás vnější svět nezajímá, je to velmi dobré řešení. Úplně spuštěné žaluzie také dobře tlumí hluk, takže poskytují dobrou izolaci od okolí. Když si večer uděláte černou hodinku, tak je opravdu černá. Zapálíte si třeba svíčku a máte jistotu, že k vám neproniknou reflektory z venku ani majáčky a houkačky sanitek, hasičů či policistů. Bohužel to nezafunguje, kdybyste si chtěli posedět na balkóně.
Ve čtyřhvězdičkových a vyšších hotelích je pravidlem, že okenní závěsy jsou z těžké neprůhledné látky. Dokud závěsy nerozhrnete, tak nevíte, jestli je venku den nebo noc. To je taky dobré a užitečné, zvlášť když potřebujete dospat rozdíl časových pásem v daleké cizině.
 
Harmonie prostředí
Toto patří mezi „jemná umění“, někam do Feng Shui. Prostředí, ve kterém se pohybujeme a ve kterém trávíme většinu času, by mělo být příjemně vyladěné a prosté nepořádku, aby nás vždycky vizuálně pohladilo, když do něj vstoupíme a když v něm přebýváme. Pak vždy daleko snadněji zvládáme světelný útok z vnějšku.
Důležité je, abychom opravdu důsledně odstranili vše, co by nám mohlo narušovat vizuální pohodu - nepořádek či věci, které nám neslouží, ale je nám líto je vyhodit, takže se kupí jedna přes druhou. Zároveň je dobré si prostředí vybavit věcmi pěknými k pohlédnutí - květinami, hezkými a sladěnými věcmi praktické potřeby i nějakým tím uměním.
 
Textilní klapky na oči
Ty jsou určeny hlavně k cestování - abychom mohli větší část dlouhé cesty pohodlně prospat. Ve Vídni na letišti jsem si koupil soupravu, která obsahovala klapky na oči a špunty do uší - ideální kombinace! Někdy klapky používám, když si žena před spaním čte a já už chci spát - jsou měkké a v posteli nijak nevadí.
 
Mnoho dalších možností už není. Víte o nějaké, kterou jsme nezmínili? Podělte se s námi a ostatními čtenáři v komentáři.
  Komentáře
  Neměli byste vynechat
Reklama na ticho od Pavola Habery a jeho Teamu je skvělou a nadčasovou písničkou. Vyšla v roce 1988 a její autoři asi ani netušili, jak aktuální téma to bude. Hluk všecho druhu nás pronásleduje čím dál tím víc, my se stáváme stále otupělejší a už ani pořádně nevnímáme, co kde hlučí a co je nám všechno sdělováno.
Možností, jak se bránit a neupadnout do ještě větší obranné otupělosti, není mnoho. Pokud si chceme zachovat trvalou pohodu (a to je jedna z nejdůležitějších ingrediencí elixíru mládí), když před hlukem nemůžeme utéci (třeba na zahradu), musíme se naučit před hlukem bránit.

Zdeňkovo nedělní kafe

Zdeněk Breitenbacher
Motivace, pohoda, aktivita, životospráva. To bude naše malá násobilka, kterou bychom měli umět odříkat v pravé poledne stejně jako o půl druhé v noci. Ale musíme ji umět nejenom odrecitovat, ale především prožít. Jsou to základní složky elixíru mládí, a cokoliv, co během každého dne děláme, by je mělo naplňovat a podporovat.
Nyní se budeme věnovat tomu nejpříjemnějšímu, a to je pohoda. A na úvod si udělejme třeba něco dobrého. Zatím se ještě nebudeme pouštět do vaření, ale zkusit nějaký netradiční nápoj, to je možná ta pravá chvíle. Kávu máme rádi téměř všichni, ale nemusí to být vždy jen tradiční „kancelářský turek“, ve spěchu vypitý. Určitě si dokážeme najít dost času, abychom si připravili kávu trošku jinak...

Má smysl vztah s ženatým mužem či vdanou ženou?

Zdeněk Breitenbacher, Elixír lásky XVIII.
Podíváme-li se kolem sebe, můžeme spatřit mnoho zamotaných vztahů, které ze začátku znamenaly příjemné mimomanželské povyražení, ale po nějaké době se stávají dramatem, z kterého nelze odejít bez pořádného maléru. Můj názor je jasný: Nestojí to za to - je to totiž přesně jak v tom rčení: Když do pekla, tak na krásném koni. Krásný kůň se člověku dříve nebo později okouká, ale peklo je jisté...

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi