nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Co je to vlastně stáří?

Zdeněk Breitenbacher
 
 
V tisku se nedávno objevily diskuze, kdy vlastně začíná stáří. Pochopitelně, pisatelé zjistili, že hranice stáří se nedá definovat jednoznačně, přesněji řečeno, nedá se definovat vůbec a různé skupiny odborníků i laiků se prostě mezi sebou vůbec neshodnou. Definic, co je to stáří, tak máme hned několik, přičemž si troufám tvrdit, že správná není ani jedna z předložených. Dobrá, řeknete si, na Elixíru mládí byste měli vědět, jak to tedy je, nebo ne?

 
Víme či nevíme, to posuďte sami. Proberme si vše, co se v diskuzích objevilo:
- Stáří začíná ve 34 letech - tvrdí průměrní teenageři. To asi vyvracet nemusíme, vyvrátí si to sami teenageři, až dospějí do stejného věku a až se jich zeptáte, jak to tedy je.
- Stáří začíná narozením prvního vnoučete. To je velmi nepřesné, jsou babičky, které mají 35, stejně tak jsou ale i mládenci, kterým je 99 a vnoučka nemají, někdy nemají ani syna či dceru...
- Stáří začíná odchodem do penze. Toto je sice snadno změřitelné, ale také neobstojí. Věk odchodu do penze se mění směrem k vyššímu věku, přičemž jediným důvodem je ekonomická situace státu. Definice, podle které je stáří závislé na ekonomice státu, nemůže obstát.
- Stáří začíná dosažením konkrétního číselného věku, např. 70-ti let. To nemohu přijmout. Můj otec, kterému je 78 let, je uznávaným a stále vyhledávaným odborníkem na speciální měření, má spoustu koníčků a pořád se učí něco nového. Stejně tak můj strejda, kterému je už 80. Hýří vtipem, stále si hraje s počítačem a objevuje jeho nové možnosti, sbírá a upravuje si v počítači vážnou muziku, také se stále učí. Oba spolu pořádají výpravy za parními mašinami a jejich historickými jízdami po celé Moravě, číhají na ně na trati a fotí je pro svoji zábavu. Mladíci, viďte?
- Co říkají úřady? Bohužel, zde také nepochodíme. Český statistický úřad pracuje se skupinami 0 - 14, 15 - 64 a od 65-ti let výše. Experti doporučují horní hranici zvednout - na 75 let. Kupodivu, jiné národy to mají jinak - například v Kanadě je člověk vnímán jako starý od 79, ve Švýcarsku až od 84! Čili opět velmi subjektivní členění, závislé na národnosti, ke které patříte. Takovou definici také neberu.
 
Pozor, teď přijdou favorité:
- Vážným kandidátem na dobrou definici stáří je míra soběstačnosti. Okamžik, kdy váš blízký začne být na vás závislý, je opravdu významný přelom, a mnoho lidí právě tento okamžik spojuje se vstupem do stáří. Čekáte-li zde ale finální definici stáří, zklamu vás. Je mnoho lidí, kteří nejsou soběstační, a přesto je směle označíme jako mladé. Takový Stephen Hawking, snad nejvýznamnější teoretický fyzik dneška, je těžkou nemocí ochrnutý tak, že téměř už ani nemůže komunikovat. Ale kdo jste ho viděli, jak se o to snaží a jakou měl dětinskou radost z hlasového syntezátoru, který mu opět umožnil přednášet na univerzitě, uznáte, že jste možná nikdy nespatřili mladšího člověka, než je právě on.
- Stáří je podle ní spojeno se ztrátou sexuálního zájmu. Toto zní nadějně, dokud nezačneme zkoumat, proč vlastně ke ztrátě zájmu u toho či onoho konkrétního člověka došlo. Často zjistíme, že tím důvodem není ani tak stáří, jako spíš přepracovanost a rezignace na vlastní kvalitní život - ve jménu získání a zachování nějakého ekonomického statusu a prestiže. Jinými slovy, ani ten sex či jeho nepřítomnost nemají se stářím mnoho společného.
 
Dobrá, už jsme vystříleli všechny nápady, co je to tedy stáří? Máme vůbec takovou definici?
Ano, máme. To slovo už tu zaznělo. Správná definice stáří je REZIGNACE. Rezignace na vlastní kvalitní život, rezignace na svůj rozvoj, rezignace na láskyplný vztah s partnerem. Pohodlí vystřídá pohodu, aktivita slábne, na životosprávu se přestane dbát. Člověk, který začne vzdávat tu kvalitu života, kterou dříve měl nebo o ni aspoň usiloval, začíná stárnout. Tohle a nic jiného je skutečné stáří.
Stáří začíná okamžikem, kdy člověk, spíše z pohodlnosti než z nemohoucnosti, přestane dbát na to, co mu svědčí a prospívá. Kdy rezignuje na všechno úsilí, zájem a aktivitu, které udržují jeho tělo i mysl v kondici. Už jen dožívá. A tak můžeme potkat starce, kterým je teprve dvacet, stejně tak jako mladíky, kterým je přes devadesát.
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Sám sobě ekologickým aktivistou

Zdeněk Breitenbacher
Lidé už mají docela dobré povědomí o tom, co je to ekologie, a někteří z nich se i ekologickými hledisky řídí. V běžném pohledu to znamená starat se o životní prostředí a žít v souladu s ním. Učíme se, jak zbytečně nezatěžovat přírodu, učíme se, jak dávat do pořádku to, co minulé generace poškodily. Věřím, že mezi čtenáři Elixíru mládí je ekologicky smýšlejících a konajících většina.
Ale nyní přijde otázka na tělo (doslova): Chováme se dostatečně ekologicky také ke svému vlastnímu tělu? Vždyť naše tělo je naším nejbližším životním prostředím. Chováme se k němu ekologicky správně?

Vyžeňte brouky z hlavy

Zdeněk Breitenbacher
Citovali jsme poznání Břetislava Kafky a Paula Bruntona, že ve stavu hypnózy a v meditaci se nestárne. Evidentně platí, že ve stavu utlumeného vědomí stárneme mnohem méně, než za plného vědomí. Dobrá, řeknete si, to je sice hezké, ale co z toho můžeme vytěžit pro sebe? Experimentovat s hypnózou či autohypnózou vám výslovně nedoporučuji. Meditace je méně riskantní cesta, ale bez zkušeného mistra to také k žádnému výsledku nepovede. Začneme daleko jednodušeji, a to utlumováním nepotřebné činnosti vědomí. Takováto nepotřebná činnost vědomí se odborně nazývá „Brouci v hlavě“...

Přírodní minerální vody jsou vynikajícím pomocníkem pro správnou funkci střev, zejména z hlediska prevence zácpy. Jsou však také velmi vhodné pro cílené vyprázdnění obsahu střev bez aplikace klystýru. V tomto článku si představíme Zaječickou hořkou vodu, Šaratici, lékárenskou sůl s projímavým účinkem (tzv. Epsomskou sůl) a účinky obyčejné slané vody ve spojení s jogínskými cviky Šank Prakšalána.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi