nezávislost-energie-styl
stránky o zdravém životním stylu pro mladé i ‚věčně mladé‘
© 2012-2017 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Co je to láska?

Zdeněk Breitenbacher, Elixír lásky II.
 
 
Chceme-li uvařit elixír lásky, musíme vědět, co to vlastně láska je. Je totiž několik dalších citů, které často za lásku považujeme a které jsou lásce blízké. Mají svoji hodnotu a kupodivu většina partnerských vztahů je na nich postavena, ale skutečnou láskou nejsou. Asi uhodnete, že láska bývá nejčastěji zaměňována se zamilovaností. Dalším velice podobným citem, v který se často zamilovanost promění po nějaké době soužití, je vděčnost. A co je tedy ta láska? Čím se vlastně liší od ostatních citů?

Ten největší rozdíl mezi láskou a ostatními city je v přístupu k dávání a dostávání.
 
Zamilovanost
Když jsme zamilovaní, chceme od partnera všechno a hned - hlavně tělesnou blízkost, něžnosti a posléze také sex. Chceme dostávat to, co jsme si vybásnili ve svých představách. Když je zamilovanost oboustranná, je všechno v pořádku. Ale když nedostáváme to, po čem toužíme, jsme mrzutí a na náš protějšek se zlobíme. Zamilovanost je založená především na fyzické touze. Pokud není vzájemná, končí často zlobou a nenávistí. Něco jsme chtěli a nedostali. Jsme naštvaní, prosíme nebo vyhrožujeme, vymýšlíme nejrůznější vylomeniny, abychom připoutali pozornost a zájem (a většinou marně).
Oboustranná zamilovanost je vstupenkou do jednoho z následujících vztahů:
 
Vděčnost
Vděčnost předpokládá, že se původní zamilovanost proměnila v trvalejší vztah. Jsme tak tomu druhému vděční za to, že je s námi a že nám poskytuje to, co od života chceme. Jistotu intimního života, jistotu finančního příjmu a určitého životního standardu, výchovu dětí apod. Takový vztah má formu určité nevyslovené smlouvy - ty mi budeš dávat tohle a já ti budu dávat támhleto.
Většina lidí si ani neuvědomuje, že o lásku nejde. Dokud dochází k oboustrannému dávání, vztah a smlouva funguje a okolí si může říkat - to jim to hezky klape. Bohužel - všechno se sesype, pokud jeden najednou nemůže dávat, třeba kvůli nemoci nebo ztrátě zaměstnání. Ten druhý náhle nedostává to, co vždycky dostával, a v tu ránu se ukáže, co je pravou podstatou vztahu.
 
Láska
Láska je jiná. Ta chce dávat - dávat tomu druhému to nejlepší, co je v nás, bez ohledu na to, jestli za to dostaneme něco na oplátku. A když ta druhá strana od nás to nabízené nechce, netrápí nás to. Možná ten pravý čas teprve přijde a klidně počkáme třeba dvacet let. Láska není sobecká a dovede dát tomu druhému svobodu rozhodnutí, jestli o ten vztah stojí či nikoliv. A když o ten vztah nestojí, vedeni láskou si k němu ponecháme úctu v srdci a odpoutáme se od něj. Nezůstane tam žádná hořkost nebo vztek.
V lásce je vždy přítomna absolutní úcta k tomu druhému, obdiv ke krásné bytosti, krásné svým zevnějškem i nitrem, a touha dávat jí to nejlepší, co je v nás. Prostřednictvím milovaného člověka obdarováváme nejen jej, ale především existenci samu. A stejně tak je přítomna i mimořádná tolerance k tomu, co je případně na tom druhém odlišné a co bychom my možná dělali jinak.
Pokud se stane, že jeden z obou onemocní či ztratí zaměstnání, ti dva se ještě více semknou. Není nic, co by mezi ně mohlo vstoupit.
 
  Existuje spolehlivý způsob, jak si ověřím, jestli jde o lásku nebo zamilovanost? Ano, existuje, ale není pro každého, a dlouho jsem váhal, jestli ho sem uvést. Je ale vřele doporučován psychology v partnerských poradnách:
Někde o samotě se přiveďte k orgasmu, abyste se zbavili sexuální touhy. Komu se to příčí, může se místo toho totálně zbourat v posilovně nebo při jiném mimořádném fyzickém výkonu - to zafunguje stejně. Ihned poté (tak do tří minut) si představte partnera, o kterém chcete rozhodnout. Přáli byste si být s ním? Pak je to ten pravý a vaše city jsou skutečnou láskou. Pakliže o něj v tuto chvíli nestojíte, o žádnou lásku nejde - jde o pouhou zamilovanost.
 
  Rozdíl mezi zamilovaností, vděčností a láskou snadněji pochopíme, když přijmeme ajurvédské učení o čakrách. Tvrdí se, že lidská bytost má v těle sedm hlavních (a mnoho vedlejších) center jemnohmotné energie. Pokud vás to zajímá, podívejte se na Wikipedii, tam jsou čakry dobře popsané. Všimněte si popisu jednotlivých čaker:

• Zamilovanost a sexuální aktivita jsou řízeny druhou čakrou (sakrální čakra, Svadhišthána);
• Vděčnost, citové a vlastnické vazby jsou řízeny třetí čakrou (solar-plexus čakra, Manipúra)
• Láska je řízena až čtvrtou čakrou (srdeční čakra, Anáhata).

Jak si člověk svým duchovním rozvojem postupně otevírá jednotlivé čakry, tak se také rozvíjí jeho schopnost dávat a přijímat skutečnou lásku. Ta posloupnost od zamilovanosti přes vděčnost až k lásce je přesně oddělena působením jednotlivých čaker.

Teprve spojením muže a ženy v láskyplném vztahu vzniká úplná a dokonalá lidská bytost (Kristus: „A budou jedno tělo“). Spojení muže a ženy, prozářené láskou, je posledním předstupněm před spojením se samotnou existencí, tak jak nastává v nirváně (pokud na něco takového věříte). Ve spojení s tím druhým ochutnáme krásu a hloubku propojení všeho se vším.
Je velmi zajímavé, že Břetislav Kafka pozoroval prostřednictvím citlivců, že u milujících se lidí, jsou-li blízko sebe, dochází ke spojení aury v jeden celek, v jeden společný zářivý obal.
Břetislav Kafka o lásce a partnerech píše: „...Jejím vydechováním si sdělují svůj vnitřní život, myšlenku, jež se mimo esplana zhmotňuje v jejich magnetizmu. Vzniká souzvuk duší. Toto ovoce ducha - láska, plodí radost, pokoj a štěstí. Pravý význam lásky není sex, nýbrž požitek z duševní jednoty a tajemné spojení dvou duševních životů. Je to láska ke kráse, a to k živé kráse, jak se jeví v lidském těle s vyšším vnímáním duševní krásy. Záleží jen na souladu duší, které se doplňují a vytvářejí nové hodnoty. Je to požitek z estetické krásy při sblížení, z přitažlivosti duší a z jejich jednoty. Duše tuší krásu jiné duše. Je to krásno, vyjádřené v oduševnělém těle, je to prvek krásna.“ („Nové základy experimentální psychologie“, kap. 29).
 
Láska není něco, co si můžeme naplánovat, nebo k čemu se můžeme svou vůlí donutit. Láska je dar od boha (či existence, jak chcete). Oboustranná láska je nám propůjčena na tak dlouho, jak dlouho si ji zasloužíme. Přichází nečekaně a stejně nečekaně je nám odňata, pokud bůh či existence usoudí, že tak má být. V takovém případě ale nelze toho, kdo už lásku nepociťuje, jakýmkoliv způsobem vracet zpět. Láska je každé dvojici propůjčena jen jedenkrát a nikdy nebudeme znovu milovat někoho, koho jsme milovat přestali. Jakékoliv volání či prosby nepomohou.
Vztah přesto může pokračovat v jiné formě, zvlášť pokud je to výhodné ekonomicky nebo s ohledem na děti. Už to ale není láska, nýbrž opět druh smlouvy, v tomto případě založené často ani ne na vděčnosti, nýbrž na chladné kalkulaci.


Nejvýstižnější vyjádření rozdílu mezi láskou a ostatními city zaznělo kdysi dávno v nějakém jazykovém kurzu angličtiny v polské televizi.
Dvojice představující šéfa a jeho sekretářku měla tento rozhovor:
Šéf: „Toto je Suzy. Miluje dárky.“
Suzy: „Ale kdepak, já miluji tebe
Šéf: „A proč?“
Suzy: „Protože mi kupuješ dárky...“
  Komentáře

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste. Pokud u nás zatím nemáte účet, můžete se zaregistrovat zde.
  Neměli byste vynechat

Jak být sexy?

Zdeněk Breitenbacher, Elixír lásky XVII.
Pokud hledáme a nemůžeme najít partnera, je logické ptát se, proč se nám v hledání nedaří. Těch příčin může být mnoho, vnějších i vnitřních. Mezi ty nejdůležitější patří, jestli jsme dostatečně vizuálně zajímaví a přitažliví. Někteří z vás, kteří nejsou se svým zevnějškem spokojení, mohou namítat: „Copak já s tím mohu dělat? Vypadám tak jak vypadám, nemohu se předělat na filmovou hvězdu...“. Mají pravdu, ale jen částečně. Učinit se sexy není žádná velká magie, stačí málo, ale zato důsledně. Jaká kouzla to tedy jsou?

Možná už jste někdy slyšli o breathariánství. Je to údajné umění (nebo možná dar) žít bez potravy. Adepti tohoto umění žijí jen ze vzduchu a ze slunečního světla. Přesněji řečeno, zdrojem jejich energie je takzvaná prána (termín z ajurvédy), všudypřítomná kosmická energie.
Takové umění by navždy vyřešilo problémy s hladomorem a lidstvo by se mohlo věnovat vznešenějším činnostem, než je každodenní práce a sháňka obživy. Ale ono to asi nebude tak jednoduché. Pojďme se spolu podívat na známá fakta.

Kde nás tělo v józe nejvíce omezuje a jak to napravit

Zdeněk Breitenbacher, Minijóga VIII.
Při bližším studiu jógy zjistíme, že tělesná cvičení nejsou tím hlavním, o co v józe jde. Jóga neusiluje o zdravé a krásné tělo, nýbrž o čistou mysl, schopnou hlubokých vhledů a poznání. Toho se dosahuje koncentrací a meditací v některé ze sedacích poloh - nejčastěji se zkříženýma nohama a s koleny na zemi, aby měl meditující stabilní polohu. Jenže tělo, které není dostatečně ohebné a přizpůsobivé, začne brzy meditujícího rušit - zkrácené svaly a šlachy nás táhnou, páteř se nám bortí a myšlenky nám utíkají k rušivým signálům z těla.
Právě proto jogíni cvičí. Trénují svoje tělo, aby je v meditaci nerušilo. My prozatím nemáme takové vysoké cíle, spokojíme se s klidnou myslí a zdravým a krásným tělem. A protože jsme začátečníci, brzy zjistíme, kde nám tělo při cvičení překáží. Kde to obvykle je a co s tím můžeme dělat?

nezávislost-energie-styl
stránky o zdravém životním stylu pro mladé i ‚věčně mladé‘
© 2012-2017 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi