nezávislost-energie-styl
stránky o zdravém životním stylu pro mladé i ‚věčně mladé‘
© 2012-2017 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Čajovna u Tibeťanů

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Čajovny jsou v České Republice docela zvláštní fenomén. Česko totiž k čaji nemá žádný vztah. Nejsme čajovou velmocí ani zde pití čaje - narozdíl třeba od Anglie - nemá žádnou významnou tradici. Přesto je zde na evropské poměry mimořádně velké množství čajoven. Jejich vznik v České Republice zahájil řetězec „Dobrá čajovna“, a protože měl nápad úspěch, vznikaly postupně čajovny další. O jedné opravdu skvělé čajovně víme a spolu s vámi ji nyní navštívíme...

Čajovny jsou docela zvláštní prostředí a už od vstupu působí uklidňujícím dojmem. Naleznete zde úžasnou pohodu a pro „dobití baterek“ je to nejlepší volba. Já občas volím čajovnu pro pracovní schůzku, na které potřebuji s kolegy probrat něco důležitého a na které nechceme být rušeni, či pro práci, při které nemusím být v kanceláři, ale při které se potřebuji hodně soustředit. Atmosféra čajovny a povzbuzení mysli, které mi dá vhodně zvolený čaj, mi umožní věnovat se i těm nejnáročnějším věcem.
Čajovny jsou plné vůní - z čajů, vonných tyčinek či vodních dýmek, tiše hraje orientálně laděná hudba, občas zabublá vodní dýmka a občas zacinká zvoneček, což znamená, že si návštěvník konečně vybral z nepřeberné nabídky exotických čajů a volá obsluhujícího. Je zajímavé, že čeština se zatím nesjednotila v pojmu, který označuje toho, kdo vám čaj připravuje, a tak se setkáme s nejrůznějšími nesmysly. Už jsem četl slovo „čajník“ - to je ale konvice na čaj. Také se můžete setkat s pojmem „čajovník“ - to je ale čajový keř. A tak používám pojmenování „čajmistr“ - mistr čaje.
V čajovně, kterou společně navštívíme, nás bude obsluhovat její majitel pan Jiří Kuchařík, který je opravdu mistrem a který si žádné nižší označení nezaslouží. Potvrzuje známou pravdu, že každá čajovna je tak dobrá, jak dobrý čajmistr je její šéf. Jde o čajovnu „U Tibeťanů“ v Bučovicích - přibližně 30 km na východ od Brna.
Jezdíme kolem často, a když nám čas dovolí, rádi se zde zastavíme. Někdy je to jen na skok - abychom přišli na jiné myšlenky po náročném pracovním dni, a jindy třeba na celé odpoledne až do večera - to když si chceme s našimi kluky posedět v jiném než domácím prostředí. Je to zvláštní, jak naši kluci, jindy divocí, v čajovně jakoby nějakým kouzlem zklidní, vybírají si čaj a povídají.

 
Tak co si dáme?
Nabídka je široká, čajů je k mání kolem stovky, několik druhů káv a kávovin a také nejrůznější nápoje ovocné. My jsme zde především kvůli čaji, a tak si vybereme některý z nich. Čajmistr pan Kuchařík nám donesl nápojové lístky a nezbytný zvoneček. Hned na začátku lístku jsou japonské zelené čaje, které jsou, jak už máme vyzkoušeno, vskutku vynikající. Kraluje Gyokuro Kyoto, který patří k nejvýše ceněným produktům Japonska. Mým favoritem je ale Kukicha Kyoto, čajová rarita, který se vyrábí nikoliv z čajových lístků, nýbrž z řapíků. Chuť má podobnou čaji Gyokuro, ale má o hodně méně kofeinu.
Známější zelené a polozelené čaje čínské jsou zde samozřejmě také. Najdete tu Bílou pivoňku, Obočí dlouhého věku i Dračí perly. Pokud si s výběrem nevíte rady, vyberte si třeba podle názvu, pochutnáte si na každém z nich. Znalci ocení polozelené čaje taiwanské (oolongy). Doporučím k vyzkoušení například Jin Xuan Milk s jemně máslovou příchutí. Nechybí čaje typu maté v nejrůznějších příchutích - v oblibě mám Maté Šamanův oheň, který je velice kořeněný a pálivý. Ten poslouží především v období, kdy na vás „něco leze“ a chcete to utnout hned v začátku. Našim klukům se velice líbí kvetoucí čaje - čajové lístky svinuté spolu s různobarevnými květy do kuliček, které se krásně rozvinou v konvičce.
U mě nakonec vítězí Kukicha Kyoto, opravdová perla zdejší nabídky. Moje žena volí místní novinku - Tibetský čaj, který se podává osolený, s mlékem nebo kouskem másla. Zvoníme na zvoneček a sdělujeme svá přání. Pan Kuchařík uznale pokývá hlavou a my máme přibližně půl hodiny čas, než bude čaj připraven.
Čas můžeme využít ke konverzaci nebo k prohlídce čajovny. U pultu je několik vitrín s čajovnickým zbožím - najdete zde nejrůznější konvičky, šálky, tácky i kompletní soupravy a samozřejmě balené čaje, které si můžete koupit. My, kteří jsme v čajovně často, už máme domácnost vybavenu z minulých návštěv, ale jsem si jistý, že zde najdete něco, co potěší vás nebo vaše blízké.
 
Čaj už se nese a já se těším na čajový miniobřad, který pan Kuchařík s moji Kukichou předvede. Kukicha se totiž, stejně jako i jiné japonské čaje, servíruje ve speciální soupravě. Součástí je mistička s čajovými lístky, skleněná konvička na luhování, sítko, konvička na ochlazení, jeden nebo dva šálky s dvojitým dnem na popíjení a z bambusu vyrobený podnos zvaný moře. Název jsem ze začátku nechápal, ale vše se vysvětlilo během čajového miniobřadu, kterému se říká „kung-fu-cha“ - ruční umění s čajem.
Obřad probíhá přibližně takto: Čajmistr donese soupravu na stůl. V konvičce na ochlazení vyluhovaného čaje je nachystaná horká voda. Tu čajmistr před vámi přelije do luhovací konvičky a do šálků na popíjení čaje - to aby získaly správnou teplotu. Tahle voda se pak vylije do moře. Ano, k tomu slouží to bambusové moře - podnos s dvojitým dnem. Horní dno je rýhované, voda jím proteče dospodu a tam zůstane. Do zahřáté luhovací konvičky čajmistr nasype čajové lístky, uzavře víčkem, protřepe a dá vám přivonět. To je ten nejúžasnější okamžik obřadu - čaj nádherně zavoní a vy se už nemůžete dočkat prvního šálku. Čajové lísky v konvičce čajmistr zalije vodou o správné teplotě, která je připravena v termosce, a poučí vás o správné délce luhování. Dále už se obsluhujeme sami. První nálev snese tak 30 vteřin a poté přelijeme čaj do šálků; co se nevejde, tak do ochlazovací konvičky. Další nálev pak minutu, třetí nálev přibližně tři minuty.
Chodíme do více čajoven po Brně i jinde, ale „kung-fu-cha“ můžete zažít jen v Bučovicích. Nejlépe pak přímo od mistra čaje, pana Jiřího Kuchaříka.
 
Na závěr se s námi podívejte na fotogalerii:
  Komentáře

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste. Pokud u nás zatím nemáte účet, můžete se zaregistrovat zde.
  Neměli byste vynechat

Setkání pod Lomnickým štítem

Zdeněk Breitenbacher
Vždycky tvrdím, že náhodná setkání ve skutečnosti nejsou náhodná, že je pro nás naplánoval někdo nahoře, někdo, kdo to s námi myslí dobře a kdo nám fandí...
Už dlouho jsme si plánovali dovolenou ve Vysokých Tatrách. Já i moje žena jsme tam jezdívali se svými rodiči a získali jsme tak k nim hlubší osobní vztah, takže zbývalo jen najít vhodný termín a ubytování. S termínem nebyl problém - a co ubytování? Začal řetězec „náhod“, na jehož konci bylo setkání s rodinami Hvizdošových a Syrovátkových, kteří v Horním Smokovci vedou penzion Partizán a Vilu Miramonti.
Nebudu napínat a prozradím, že nám s nimi bylo natolik příjemně, že už teď je jisté, že za rok jedeme zase .

V článku o pěti úrovních osobní hygieny jsme si popsali, že mezi neopominutelné součásti hygieny patří i hygiena prostředí, ve kterém žijeme a ve kterém se pohybujeme. Příjemné a krásné prostředí nás nabíjí pozitivní energií a vždy se do něj rádi vracíme. Naopak prostředí plné chaosu a nepořádku podporuje chaos i v naší osobnosti, jsme roztěkaní, nic se nám pořádně nedaří a nic nedotáhneme do konce. Podívejme se nyní detailněji na to, co rozumíme naším osobním prostředím a jak jej lze účinně očistit a udržovat.

Rišikéšský pozdrav slunci

Zdeněk Breitenbacher, Minijóga V.
Jestli jste z předchozích článků o józe měli pocit, že jste si jógu vlastně ještě pořádně ani nezkusili, tak dneska to napravíme. Předcházející úvod měl svůj význam, ale chápu, že už byste chtěli něco pořádného...
Rišikéšský pozdrav slunci vás zcela jistě uspokojí. Je to velmi tradiční cvičení a v józe se často zařazuje na začátek hodiny jako optimální úvod k náročnějšímu cvičení.

nezávislost-energie-styl
stránky o zdravém životním stylu pro mladé i ‚věčně mladé‘
© 2012-2017 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi