nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Bůh, osud, existence - co je vám nejbližší?

Zdeněk Breitenbacher
2 komentáře
 
V řadě článků se odkazuji na univerzální sílu, která řídí vesmír v souladu se svým nejvyšším záměrem. Věřím, že takový záměr existuje a že jsme předurčeni - spolu se všemi ostatními bytostmi ve vesmíru - k jeho naplňování. Tato síla má plnou moc určit, co se stane.
Když chci v nějakém článku napsat, že určitý výsledek v našem životě je dílem takové síly, jak ji mám správně nazývat? Jaké jméno je vám nejbližší?

 
Křesťané používají slovo „Bůh“, ale kupodivu v Bibli nenajdete vysvětlení, co to přesně ten Bůh je - v knize Genesis se hned začíná jeho tvořením světa, ale vysvětlení, kdo to ten tvůrce je, chybí. Ani žádná současná křesťanská autorita vám neřekne, kdo nebo co to ten Bůh je. Nanejvýš se dozvíte, co Bůh není. Ale co je, to si musíte hledat sami...
Židovské náboženství používá výraz „Jahve“ (v latině „Jehova“), což je hebrejská zkratka sousloví „Jsem, který jsem“. Muslimové používají slovo „Alláh“, což je ovšem jen arabský výraz pro Boha a věřte nevěřte, používají jej i arabští křesťané. Spousta dalších náboženství má vícečetná božstva, která také všechno řídí, ale mají svou zodpovědnost rozdělenou.
Filosofové a mystici rádi používají slovo „existence“, především proto, aby se distancovali od oficiálních církví. Materialistům je blízké slovo „osud“, protože je nesvazuje ani s náboženstvím, ani s filosofií. Z přísně ateistického pohledu můžeme za univerzální sílu považovat i soubor všech fyzikálních zákonů, podle kterých se vesmír řídí.
 
Je zřejmé, že různá označení s sebou nesou i různou míru personifikace zmíněné univerzální síly. Bůh, Jehova i Alláh jsou jasně personifikovaní a dotčená náboženství je vnímají jako dokonalý předobraz člověka („I řekl Bůh: Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby.“). Toto starozákonní pojetí mi není blízké - dává Bohu tvar, staví člověka nad všechny ostatní tvory, a když půjdeme do detailů, pak i muže nad ženu. S tím se ztotožnit nemohu. Moderní křesťanství je otevřenější, činí Boha větším a přiznává mu přítomnost v každé bytosti a v každém atomu vesmíru. V tomto širším pojetí neváhám slovo Bůh použít.
Pojem „existence“ je mi také docela blízký. Z filosofického pohledu je existence souhrnem všeho, co je. Nemá tedy tvar, je všudypřítomná a všeobjímající. Je přítomna v každé bytosti, v každém stéblu trávy i v každém kameni. Mystici (například Osho Rajneesh) pak přidávají i jakousi míru vědomí a konání v souladu s principy všeobecného dobra a prospěchu. Podobný pohled mají i přírodně orientované národy, například američtí Indiáni.
Pojem „osud“ je na můj vkus až příliš materialistický a chybí mi v něm vyšší záměr. Každopádně zjednodušení až na úroveň fyzikálnách zákonů může materialisty docela dobře uspokojit. Fyzikální zákony jsou podobně jako Bůh všudypřítomné, vše řídí, existují odjakživa a budou existovat navěky.
 
Ať už použijeme termín, jaký chceme, jsem přesvědčen, že onen vyšší záměr existuje a že je v našich životech přítomen. V mém životě se děje mnoho krásných věcí, které jsou natolik nepravděpodobné, že čistě statisticky vzato se vůbec nemohly stát. Přesto se staly - jak je to možné? Asi to tak někdo chtěl a vedl mne správným směrem. Moje víra je jednoduchá: Spočívá v absolutní důvěře v to, že všechno, co se mi děje, je k mému dobru.
Kdo za tím vězí? Bůh? Existence? Osud? Soubor fyzikálních zákonů? Kdoví. Ale každopádně je to někdo, kdo to s námi myslí dobře a vede nás. A nesmírně nám fandí...
  Komentáře
  jahaman 
Pane Zdenku, k tomuto tématu bych měl k zamyšlení velmi zajímavou teorii. Rád bych vám ji poslal do emailu, bylo by možné se mi ozvat?
  Zdeněk B. 
Dobrý den,
máte-li cokoliv zajímavého k tomuto tématu, prosím podělte se o to zde v komentáři pod článkem, určitě to bude zajímat i ostatní čtenáře Elixíru mládí:-)
Děkuji a přeji krásné dny...
  Neměli byste vynechat
Nedávno jsem se zamýšlel nad tím, proč vlastně - z pohledu božského záměru - by měl být člověk na světě déle, než je obvyklé. Prvních pětadvacet let našeho života je určeno pro nás a pro náš rozvoj. Dalších pětadvacet je určeno pro naše děti. To je náš největší úkol a máme práce, že nevíme odkud kam. Ale když jsou děti odrostlé, zakládají vlastní domácnost a my máme takříkajíce „splněno“, jaký je náš úkol potom? Proč nás tady příroda či Bůh ponechává dalších pětadvacet let a někoho i déle?

Bavte se dobře, bavte se aktivně

Zdeněk Breitenbacher
Zábava je součást našeho života a ideální stav je, pokud je nám zábavou život sám. Ale to není snadné – v životě si vše zařídit tak, aby nám byl zábavou, a tak si musíme čas pro zábavu ukrajovat z toho, co nám zbude po práci a jiných povinnostech. Bohužel, pro mnoho lidí jsou ty povinnosti natolik vyčerpávající, že na zábavu zbývá málo času nebo málo energie. A tak si mnoho lidí představuje zábavu tak, že večer padnou do křesla před televizí a den tím pro ně definitivně skončil. Jenže, jak už nejspíš víte – před televizí se stárne nejrychleji...

Kdo nám pije krev

Zdeněk Breitenbacher
Nejsme na světě sami. To je na jednu stranu dobře, protože svět je tak mnohem krásnější, nehledě na to, že bez mnoha rostlin a živočichů bychom neměli co jíst. Na druhou stranu to znamená, že i my jsme součástí složitého potravního řetězce.
Naštěstí pro nás to obvykle nekončí potupnou smrtí v zubech krokodýla nebo jiné velké příšery, nýbrž darujeme svou krev po kapičkách. Našimi nejčastějšími predátory jsou totiž rozliční zástupci hmyzí říše. Dnes se podíváme na ty nejdrzejší z nich a řekneme si také, jak se jim bránit.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi