nezávislost • energie • styl
© 2012-2021 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Bůh, osud, existence - co je vám nejbližší?

2 komentáře
 
V řadě článků se odkazuji na univerzální sílu, která řídí vesmír v souladu se svým nejvyšším záměrem. Věřím, že takový záměr existuje a že jsme předurčeni - spolu se všemi ostatními bytostmi ve vesmíru - k jeho naplňování. Tato síla má plnou moc určit, co se stane.
Když chci v nějakém článku napsat, že určitý výsledek v našem životě je dílem takové síly, jak ji mám správně nazývat? Jaké jméno je vám nejbližší?

 
Křesťané používají slovo „Bůh“, ale kupodivu v Bibli nenajdete vysvětlení, co to přesně ten Bůh je - v knize Genesis se hned začíná jeho tvořením světa, ale vysvětlení, kdo to ten tvůrce je, chybí. Ani žádná současná křesťanská autorita vám neřekne, kdo nebo co to ten Bůh je. Nanejvýš se dozvíte, co Bůh není. Ale co je, to si musíte hledat sami...
Židovské náboženství používá výraz „Jahve“ (v latině „Jehova“), což je hebrejská zkratka sousloví „Jsem, který jsem“. Muslimové používají slovo „Alláh“, což je ovšem jen arabský výraz pro Boha a věřte nevěřte, používají jej i arabští křesťané. Spousta dalších náboženství má vícečetná božstva, která také všechno řídí, ale mají svou zodpovědnost rozdělenou.
Filosofové a mystici rádi používají slovo „existence“, především proto, aby se distancovali od oficiálních církví. Materialistům je blízké slovo „osud“, protože je nesvazuje ani s náboženstvím, ani s filosofií. Z přísně ateistického pohledu můžeme za univerzální sílu považovat i soubor všech fyzikálních zákonů, podle kterých se vesmír řídí.
 
Je zřejmé, že různá označení s sebou nesou i různou míru personifikace zmíněné univerzální síly. Bůh, Jehova i Alláh jsou jasně personifikovaní a dotčená náboženství je vnímají jako dokonalý předobraz člověka („I řekl Bůh: Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby.“). Toto starozákonní pojetí mi není blízké - dává Bohu tvar, staví člověka nad všechny ostatní tvory, a když půjdeme do detailů, pak i muže nad ženu. S tím se ztotožnit nemohu. Moderní křesťanství je otevřenější, činí Boha větším a přiznává mu přítomnost v každé bytosti a v každém atomu vesmíru. V tomto širším pojetí neváhám slovo Bůh použít.
Pojem „existence“ je mi také docela blízký. Z filosofického pohledu je existence souhrnem všeho, co je. Nemá tedy tvar, je všudypřítomná a všeobjímající. Je přítomna v každé bytosti, v každém stéblu trávy i v každém kameni. Mystici (například Osho Rajneesh) pak přidávají i jakousi míru vědomí a konání v souladu s principy všeobecného dobra a prospěchu. Podobný pohled mají i přírodně orientované národy, například američtí Indiáni.
Pojem „osud“ je na můj vkus až příliš materialistický a chybí mi v něm vyšší záměr. Každopádně zjednodušení až na úroveň fyzikálnách zákonů může materialisty docela dobře uspokojit. Fyzikální zákony jsou podobně jako Bůh všudypřítomné, vše řídí, existují odjakživa a budou existovat navěky.
 
Ať už použijeme termín, jaký chceme, jsem přesvědčen, že onen vyšší záměr existuje a že je v našich životech přítomen. V mém životě se děje mnoho krásných věcí, které jsou natolik nepravděpodobné, že čistě statisticky vzato se vůbec nemohly stát. Přesto se staly - jak je to možné? Asi to tak někdo chtěl a vedl mne správným směrem. Moje víra je jednoduchá: Spočívá v absolutní důvěře v to, že všechno, co se mi děje, je k mému dobru.
Kdo za tím vězí? Bůh? Existence? Osud? Soubor fyzikálních zákonů? Kdoví. Ale každopádně je to někdo, kdo to s námi myslí dobře a vede nás. A nesmírně nám fandí...
  Komentáře
  jahaman 
Pane Zdenku, k tomuto tématu bych měl k zamyšlení velmi zajímavou teorii. Rád bych vám ji poslal do emailu, bylo by možné se mi ozvat?
  Zdeněk B. 
Dobrý den,
máte-li cokoliv zajímavého k tomuto tématu, prosím podělte se o to zde v komentáři pod článkem, určitě to bude zajímat i ostatní čtenáře Elixíru mládí:-)
Děkuji a přeji krásné dny...
  Neměli byste vynechat
Je až s podivem, jak si ubližujeme a jak se ochuzujeme o plnohodnotné prožitky jenom proto, abychom „ušetřili“, abychom využili všechno, co máme, bez ohledu na kvalitu a vhodnost pro nás. Myslíme si, že když už jsme vydali peníze nebo úsilí na získání něčeho (čehokoliv), že to nutně musíme spotřebovat nebo využít celé. Bez ohledu na to, že to svou kvalitu či hodnotu dávno ztratilo, nebo dokonce nikdy nemělo. A tak vznikne tzv. efekt shnilých jablek.

Dnes vám nabídnu recept na jídlo, které vás zavede do cizokrajných zemí, konkrétně do Indie. Indická kuchyně je zajímavá především bohatým užíváním koření - od velmi jemných a chuťově delikátních až po velmi ostrá, pro našince téměř nepoživatelná. Druhým charakteristickým rysem indické kuchyně je to, že nám nabízí jídla velmi zdravá. Právě o takové jídlo se dnes pokusíme. S pálivostí nepůjdeme do extrému, nýbrž právě tak, abyste si skvěle pochutnali. Půjde o oblíbenou chanu masalu z naklíčené cizrny.

Tento recept vznikl úplně náhodou – chtěla jsem si založit pohankový kvásek na chleba, ale nevyšlo to. Večer jsem si smíchala pohankovou mouku s vodou a naočkovala jsem ji kváskovou kulturou. Ráno jsem ale zjistila, že kvásek nemá žádné bublinky a že nevoní kysele, takže mi v míse zbyla vlastně jen mouka rozmíchaná s vodou. Co teď s tím? Napadlo mě udělat palačinky. Tak jsem se do toho pustila a nakonec jich bylo tolik, že jsem je vzala s sebou do cvičení jógy. A protože všem chutnaly, podělím se o recept i s vámi.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2021 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi