nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Brokolice na česneku a bazalce

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Jestlipak už máte odvahu se mnou vyzkoušet nějaké netradiční jídlo? Zatím jsme jen nahrazovali běžné suroviny těmi samými, jen s jinou, mnohem vyšší kvalitou. Nyní uděláme další krok a vyzkoušíme něco, co v kuchařkách Magdaleny Dobromily Rettigové určitě nenajdete. Bude to brokolice na česneku a bazalce.

Co budeme potřebovat:
- Jednu brokolici
- Paličku česneku
- Bazalku
- Sojovou omáčku
- Olej
- A dobrou náladu, která je k dobrému vaření nezbytná...
Před samotným vařením si vše připravíme. Brokolici nakrájíme na malé kousky, česnek (celou paličku) oloupeme a stroužky nakrájíme na úzké plátky. Připravíme si k ruce olej, sojovou omáčku a bazalku a můžeme začít.
Na pánev nalijeme trochu oleje a postavíme na sporák. Nečekáme, až se olej rozehřeje, ale ihned nasypeme i všechnu brokolici. Brokolice je na pánvi hodně, ale ona po chvíli pustí vodu a její množství se jakoby zmenší. V okamžiku, kdy si všimneme, že brokolice „nějak ubylo“, je pravá chvíle přidat česnek a nasypat bazalku. Ještě než česnek osmažením zhnědne, přidáme sojovou omáčku – ze začátku raději méně, abychom nepřelili, pak můžeme přidat.
A brokolice je hotová. Nyní dochuťte podle vašich preferencí. Můžete opepřit nebo přidat trošku pálivé papriky, můžete zkusit kari koření. Copak ale dáme jako přílohu? No, upřímně řečeno, nejzdravější je to bez přílohy. Já si občas hotovou brokolici ještě zaliju vejcem (tři vejce jsou tak akorát). Extrémisté (jako já) volí špaldové kroupy nebo pšenici, ti ostatní si mohou k brokolici udělat opékané brambory, ty jsou k ní opravdu vynikající...
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Plněné papriky na řecký způsob

Jolana Breitenbacherová
Milujete chuť pečených plněných paprik, ale už vás přestaly bavit fašírky ochucené česnekem a majoránkou? Potom pro vás máme recept, který okouzlí vaše chuťové buňky rafinovanou kombinací pikantního pečeného lusku s rýží, oříšky, rozinkami a rajčaty.

Není třeba závodit

Zdeněk Breitenbacher
Docela se snažím sportovat a často si vyzkouším něco nového – nějaký nový sport nebo nový styl toho, co už znám. Je to mnohem zábavnější, než pořád dokola provozovat jeden a tentýž sport, zdokonalovat jeden a tentýž styl, pilovat techniku a pomalu se probojovávat mezi ty, o kterých okolí říká, že jsou „fakt dobří“.
Pro mne samotného to není důležité, baví mne to i tak a splňuje mi to vše, co od toho sportu a své zábavy očekávám. Ale je zvláštní, že tím často provokuji ty, co jsou „fakt dobří“, vlastně ty, co jsou fakt dobří bez těch uvozovek. Co to opravdu umějí na vysoké úrovni...

Nastal čas představit vám mistra nejpovolanějšího, pana Břetislava Kafku. Pravděpodobně ho nebudete znát. Žil v Červeném Kostelci v letech 1891 až 1967 a jeho výzkum je natolik zásadní, že za komunismu patřil mezi přísně zakázané autory. Jeho tři knihy, „Kultura rozumu a vůle“, „Nové základy experimentální psychologie“ a „Parapsychologie“ jsou průlomová díla, tedy aspoň pro toho, kdo si k nim dokázal v době totality najít cestu.
Měl jsem to štěstí, že moje babička vlastnila první dvě zmiňované knihy a jako oko v hlavě je opatrovala. Dostaly se i ke mně, a já užasl, čeho všeho je lidská bytost schopna, když je správně vedena...

nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi