nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Břetislav Kafka, nejvyšší mistr elixíru mládí II.

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Rozhodl jsem se představit vám Břetislava Kafku. O jeho vztahu k elixíru mládí jsme již psali, to byl ovšem jen zlomek jeho poznatků. Působil jako experimentátor v oblasti hypnózy a poznávání věcí skrze ni. Představit jeho dílo a jeho význam je velmi obtížný úkol, především proto, že mnoho dnešních lidí není připraveno na ten typ informací, který je nutno přinést. Začneme tedy pozvolna...

 
Ve svých výzkumem se Břetislav Kafka zaměřoval na studium hypnózy a všech možností, které jsou v běžném životě nedostupné, ale v hypnóze jsou umožněny. V raném mládí v sobě rozpoznal schopnost snadného až spontánního uvádění lidí ze svého okolí do hypnotického stavu. Začal se tomuto fenoménu systematicky věnovat a postupně si mezi svými přáteli našel řadu lidí, ochotných účastnit se jeho pokusů coby média. Při své důslednosti ovšem Kafka vždy přizval i několik nezávislých svědků, aby potvrdili objektivitu a věrohodnost pokusů.
Břetiskav Kafka pracoval s médii tak, že je uspal do čtvrtého stupně hypnotického stavu (detaily viz jeho knihu „Nové základy experimentální psychologie“) a velice konkrétními dotazy se ptal na skutečnosti, které ho zajímaly. Bylo velmi zajímavé pozorovat, jak média nacházejí odpovědi i na ty problémy, k nimž ve vědomém stavu nemají přístup. Kafka to vysvětluje tak, že v takovém stupni hypnózy je vědomí zcela potlačeno a projevuje se podvědomí. To je evidentně propojeno nějakým zvláštním způsobem nejen s vlastní bytostí, ale i s vnějšími zdroji informací.
 
Do detailů nepůjdeme; případné zájemce odkazuji na výše zmíněnou knihu. Nás zajímá Kafkovo pozorování vztažené k elixíru mládí. Zajímavou věc tvrdí v 37. kapitole zmíněné knihy, nazvané „Léčení hypnotickým spánkem“ - totiž že doba strávená v hypnóze se nezapočítává do délky života. Už dříve jsem vám citoval Paula Bruntona, který v knize „Tajnosti indické“ tvrdí, že v meditaci se nestárne. Tahle shoda stojí za zamyšlení. Zdá se, že pokud je vědomí potlačeno - nějakou formou transu - stárnutí se zastavuje. To zní, jako by bylo stárnutí způsobeno činností vědomí. Můžeme to také říci obráceně - že absence vědomí má ve vztahu k živému tělu nějaké konzervační účinky. Jinou možností také je, že spolu s vědomím se v transu utlumují i další procesy, o nichž nevíme zhola nic, ale mají zřejmě vliv na stárnutí.
Toto by rozhodně stálo za nějaký ucelenější výzkum. Pokud vím, tak se zatím této oblasti - vlivu transu na rychlost stárnutí - nikdo seriózně nevěnoval, ba ani neseriózně. Jsem si jistý, že odvážlivce, který se pustí do výzkumu vztahu transu a stárnutí, čeká jistá Nobelova cena a nehynoucí sláva (nebo alespoň Bludný balvan).
My ostatní, méně odvážní, můžeme mezitím přemýšlet nad tím, jak tento poznatek využít pro sebe. Rozhodně nedoporučuji provádět nějaké experimenty s hypnózou, natož s autohypnózou. Toto je možné jen pod odborným a velmi zkušeným vedením. V opačném případě bychom si koledovali o vážné duševní poruchy s nedozírnými následky. Stejně tak meditaci doporučuji provádět - aspoň ze začátku - jen pod dohledem zkušeného jogínského mistra, tedy takového mistra, který má zkušenosti nejen s hátha-jógou, ale i ostatními součástmi jógy. Těch je ale u nás pomálu, jsou-li tu vůbec jací...
Co doporučuji, je pokusit se co nejvíce ovlivňovat činnost vědomí směrem k minimalizaci nepotřebné aktivity. Těch nepotřebných myšlenek, které nám hlavou kolují stále dokola, je více než dost. Ale to už je téma na někdy příště...
 
  Komentáře
  Neměli byste vynechat
Nastal čas představit vám mistra nejpovolanějšího, pana Břetislava Kafku. Pravděpodobně ho nebudete znát. Žil v Červeném Kostelci v letech 1891 až 1967 a jeho výzkum je natolik zásadní, že za komunismu patřil mezi přísně zakázané autory. Jeho tři knihy, „Kultura rozumu a vůle“, „Nové základy experimentální psychologie“ a „Parapsychologie“ jsou průlomová díla, tedy aspoň pro toho, kdo si k nim dokázal v době totality najít cestu.
Měl jsem to štěstí, že moje babička vlastnila první dvě zmiňované knihy a jako oko v hlavě je opatrovala. Dostaly se i ke mně, a já užasl, čeho všeho je lidská bytost schopna, když je správně vedena...

Zacvič si, lenochu!

Zdeněk Breitenbacher
Nevím jak vy, ale já mám hodně sedavé zaměstnání, jsem celý den v kanceláři, a tak mám docela málo příležitostí k pohybu. Takový dřevorubec je na tom mnohem líp, je celý den venku, hýbe se až až a nemusí řešit, jak to udělat, aby se za celý den aspoň trochu pohnul.
My programátoři to máme těžší. I když jsem si dal závazek aspoň párkrát za směnu si zacvičit, moc to nefungovalo, protože když jsem se zakousl do nějakého problému, uběhla směna jak nic a až bolavá záda mi dala vědět, že jsem si zase nezacvičil. Tak co s tím? Nakonec jsem to vymyslel po programátorsku...

Jak vůbec vzniká nový recept? Některé vzniknou z geniálního nápadu a pečlivého doladění do dokonalosti. Kuchař - vynálezce si sežene a použije všechny komponenty, které se mu do receptu hodí. Někde na opačném konci jsou recepty, které vzniknou z nouze - prostě doma skoro nic nemáte a z toho nic musíte udělat večeři. I takové recepty mohou být geniální.
No a pak jsou recepty, které vzniknou tím, že máte zadaný nějaký cíl, vy vůbec nevíte jak na to, ale přesto se o to pokusíte. Přesně takovýmto způsobem vznikla naše chlebová placka z naklíčeného obilí...

nezávislost • energie • styl
© 2012-2019 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi