nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Břetislav Kafka, nejvyšší mistr elixíru mládí

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Nastal čas představit vám mistra nejpovolanějšího, pana Břetislava Kafku. Pravděpodobně ho nebudete znát. Žil v Červeném Kostelci v letech 1891 až 1967 a jeho výzkum je natolik zásadní, že za komunismu patřil mezi přísně zakázané autory. Jeho tři knihy, „Kultura rozumu a vůle“, „Nové základy experimentální psychologie“ a „Parapsychologie“ jsou průlomová díla, tedy aspoň pro toho, kdo si k nim dokázal v době totality najít cestu.
Měl jsem to štěstí, že moje babička vlastnila první dvě zmiňované knihy a jako oko v hlavě je opatrovala. Dostaly se i ke mně, a já užasl, čeho všeho je lidská bytost schopna, když je správně vedena...

Kniha „Kultura rozumu a vůle“ má podtitul „Člověk zítřka“ a je to mimořádně cenná studnice myšlenek, jak kultivovat sebe sama a silou a kvalitou rozumu a vůle dospět k vyšší kvalitě vlastního bytí. Knihu jsem poprvé četl, když mi bylo 16 let, a zanechala ve mně hluboký dojem. Pak se její výtisk ztratil někde mezi příbuzenstvem a téměř čtyřicet let jsem do ní nenahlédnul. Ale podvědomý dojem z ní byl natolik silný, že jsem ji letos začal shánět, abych se k těm myšlenkám mohl vrátit. Podařilo se...
 
Dávno jsem zapomněl, že jedna z kapitol se jmenuje „Spolehlivý elixír mládí“, ale když jsem si knihou po tolika letech znovu listoval, bylo mi nade vše jasné, že osud mě ke knize znovu přivedl zcela záměrně.
 
Dovolím si ocitovat základní myšlenky:
„Pravým elixírem mládí je aktivizace duchovní činnosti. Probuzení duchovních činností je v silách každého člověka. Stáří se v tomto smyslu nedá odvozovat od data narození.“
„K zachování mládí má šanci každý dospělý člověk. Dospělost však ještě není vyspělostí. Jen vyspělý duch se dokáže soustředit na zvelebování svého rozumu a posilování vůle - základních předpokladů udržení mládí. Uvedeným způsobem je totiž duchovní dění neustále udržováno v pohybu a nezbytné přirozené aktivitě. Kdo dokáže myslet na své budoucí činy, plánovat svůj duchovní i hmotný rozvoj, překonávat životní překážky a plodit velké myšlenky - nemůže zestárnout.“
„Z výsledků svých experimentů jsem měl možnost vynést na světlo řešení do té doby neobjasněných záhad a tajemství. Patří mezi ně i mé zjištění o možné délce lidského života. Duchovní a přírodní předpoklady délky lidského života při optimálních schopnostech vzdělaného rozumu a vůli jsem na základě svých poznatků stanovil na 120-140 let.“
 
Vy, kdož dobře znáte články Elixíru mládí - nezdají se vám ty myšlenky povědomé? Do jejich citace jsem si dovolil vložit odkazy na články, které vlastně tvrdí totéž. Aniž bych si to doposud uvědomoval, jejich sémě možná zasil právě Břetislav Kafka - jako počátek mé dlouhé cesty. Dnes jsme si ukázali jen malou ochutnávku z jeho myšlenek, ale vy už jistě dobře víte, že se k Břetislavu Kafkovi budeme často vracet. Ukážeme si, jak vlastně vypadaly jeho výzkumy i co z nich vyplývá pro nás.
 
  Komentáře
  Neměli byste vynechat
Na jméno Paul Chappius Bragg jsem poprvé narazil v knize „Hladovění“ od Gennadije Malachova. Je tam mnohokrát citován coby dietolog a představitel „americké školy“ hladovění a Malachov se ve svých začátcích učil právě u něj. Z jiných pramenů jsem se také dočetl, že Bragg se hodně věnoval dlouhověkosti a že se prý dožil pětadevadesáti let, přičemž údajně zemřel nešťastnou náhodou po nějaké nehodě při surfování. To je určitě dobrý předpoklad stát se celebritou Elixíru mládí a my si tedy o něm napíšeme něco více...

Vezměte myš do levé ruky...

Zdeněk Breitenbacher
...a netopýra do pravé - takhle stylově čarodějnicky by mohl začínat náš další páteční recept, tentokrát na nějaké kouzlo, ale ne, nebudeme čarovat a ani nejde o začátek receptu - a ani toho chudáka netopýra nebudeme potřebovat. Jde totiž o myš počítačovou. A kouzlo spočívá jedině v tom, že opět trošku rozmnožíme naše mozkové buňky. Mozkové buňky se totiž množí nejen tehdy, pokud trénujeme paměť a učíme se nové informace, ale také tehdy, pokud trénujeme naši motoriku a naučíme naše ruce něco nového.

Je všeobecně známo, že člověk svojí vůlí dokáže ovládat jen určité skupiny svalů a nad jinými nemá moc. Běžně ovládáme například svaly končetin - když chceme ruku zvednout, tak ona se opravdu zvedne. Ale se srdcem, které je také sval, je to jiné. To si tluče podle vlastních pravidel a možností a poručit mu nemůžeme. Stejně tak existují svaly hlubokého stabilizačního systému kolem páteře, které nedokážeme vědomě ani zapnout ani uvolnit.
Je ale známo, že jogíni dokážou i takové svaly ovládat. Dokonce dokážou i zpomalit srdce či ho utišit tak, že tep není hmatatelný. Jak to dělají? A dokázali bychom to také, kdybychom věděli, jak na to?

nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi