nezávislost-energie-styl
stránky o zdravém životním stylu pro mladé i ‚věčně mladé‘
© 2012-2017 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
  Životní styl

Kde se stárne nejrychleji

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Teď půjde do tuhého. Jestlipak víte, kde stárnete nejrychleji? Ne? Tak já vám to prozradím: Před televizí! Jen si to představte: Otevřete si pivo a chipsy, sednete si do křesla, natáhnete se pro dálkový ovladač a projíždíte programy, kde je co zajímavého. Večer uplyne, ani nevíte jak, a všechny tři pilíře mládí – pohoda, aktivita, životospráva – dostaly pořádně na frak. Pojďte, rozebereme si to jednotlivě:

Kde se stárne nejméně

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Koukněte se z okna, dnes tam svítí sluníčko, co takhle vyrazit ven? Třeba někam, kde vládne příjemná pohoda, kde si užijete nenáročné a přitom účinné aktivity a kde i v životosprávě můžete získat řadu správných a prospěšných návyků. Někam, kde se nestárne. Je vůbec takové místo? Ano, je...
Je to ZAHRADA.

Svěťte neděli

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Víkend znamená odpočinek, relaxaci, sport a zábavu. Neděle je sváteční den už od stvoření světa a volnou sobotu jsme si vybojovali v minulém století, abychom si odpočali po náročném pracovním týdnu. Bohužel, namísto odpočinku pro řadu z nás víkend znamená dohánění v domácnosti, na zahradě, na chalupě (nedej bože v práci!) všeho, co jsme za celý týden nestihli.
Takže nakonec ze dvou dnů, určených na odpočinek, máme jen dva dny další práce a jakýkoliv odpočinek je v nedohlednu. V pondělí se utahaní vracíme do práce a doufáme, že si malinko odpočineme tam, ale jako obvykle, hned na pondělní ranní poradě nás šéf vyvede z omylu. Neodpočatí, bez energie a s kruhy pod očima pak opravdu nepůsobíme mladistvým dojmem. Asi cítíte spolu se mnou, že tady je něco špatně.

Lepší malé krůčky, než velký skok

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Vydali jsme se na cestu zdravého a dlouhého života a já vám tu dávám drobné rady, tipy, postřehy a náměty. A přitom vás nabádám, abyste své zvyky – třeba v životosprávě – neměnili naráz, ale pomalu a postupně. To zní divně, že? Proč dělat malé krůčky, když lze dělat velké? Proč jít k cíli pomalu, když mohu běžet? Tak já vám to povím.

Jak spolknout slona?

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Při naší cestě narazíme na spoustu překážek. Měli bychom upravit naše zájmy, změnit životosprávu, vyřešit si osobní problémy. A tak se často stává, že jedna změna je podmíněná jinou změnou, ta jiná změna je podmíněna nějakou třetí změnou atd. atd. K tomu, abyste udělali změnu A, musíte nejdříve udělat změnu B. Abyste mohli udělat změnu B, musíte nejdříve udělat změnu C a D...
Přesně tak, jako když jsem se loni rozhodl na zahradě zbourat šopu...

Hrajte mladé role a stanete se mladými

Zdeněk Breitenbacher
4 komentáře
 
V tomto článku bych vám rád představil pár typických situací, kde často kvůli zažitým návykům a vlastní pohodlnosti rezignujeme na kvalitní život. A pokusím se přidat pár nápadů, jak tyto návyky či zlozvyky překonávat. Ať už si to uvědomujeme nebo ne, vstupujeme ve svém životě do určitých rolí a podle jejich scénáře se chováme. Teď mám na mysli nejen vztahy mezi manželi a partnery, ale i mezi kolegy, přáteli – kdekoliv, kde se setkáváme s jinými lidmi. Jen málokdo dokáže být tomu druhému skutečným rovnoprávným a rovnocenným partnerem nebo kamarádem. Uvědomili jste si někdy, že i to, jak vůči druhým vystupujeme a jak se k nim chováme, nás může činit mladšími nebo staršími?

Volte živé barvy

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Je jaro, všechno venku kvete a i my můžeme konečně odložit nevýrazné zimní oblečení a odít se do zářivých jarních barev. Ulice jsou plné pestrobarevných triček a my všichni těmi pestrými barvami vyjadřujeme svou touhu dát o sobě vědět, vyjádřit svou dobrou náladu a tak také svým dílem k tomu jaru přispět. Napadlo vás ale někdy, že i tím, jaké barvy volíme, o sobě hodně prozrazujeme?

Hezký den přeju

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Minule jsme psali o tom, jak vhodně volenými barvami oblékání můžeme působit na sebe a dokonce i na své okolí. To ale zdaleka neplatí jen o barvách. Asi vám neřeknu nic nového, když budu tvrdit, že naše nálada je nakažlivá. A jsme-li v dobré náladě, naše okolí to vnímá a reaguje. Naši blízcí, s kterými žijeme – partner(ka) a děti – citlivě reagují na naši náladu, a jsme-li v pohodě a samý úsměv, budou oni také.

Ve spánku (a v meditaci) se nestárne

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Troufám si říci, že ve spánku se nestárne. Vědecké autority by nade mnou asi kroutily hlavou a možná mne nominují na příští Bludný balvan. Bludné balvany jsou každoročně vyhlašované ceny za nevědecká tvrzení všeho druhu, a tak přemýšlím nad tím, jestli tyhle stránky nebudou také jedním z horkých kandidátů. Mnohá z tvrzení, která tady uvádím, nejsou vědecky potvrzena a asi taky nikdy nebudou. Pokud vám například tvrdím, že když se usmějete, rázem omládnete o pět let, nemám to podložené vědeckým výzkumem, jen vím spolu s vámi, že to opravdu funguje!

Dovolte si dovolenou

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Je tady léto, aspoň podle sluníčka a modré oblohy - a také čas dovolených. Jestlipak jste se vůbec někdy zamysleli nad tím, jak vlastně takové slovo „dovolená“ vzniklo? Přesné vysvětlení by nám jistě dali znalci jazyka českého, ale zajímalo by mne, jak slovo dovolená chápe každý z nás. Těch možností je totiž více a jejich význam je velmi rozmanitý...

K moři nebo na moře?

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Moře k dovoleným patří jak k velbloudovi hrby. Toto není jen parafráze ke slovům z povídky pánů Šimka a Grossmanna, to je konstatování faktu, který jasně potvrzují kolony aut na hranicích směrem k Jadranu. Někdo jezdí k moři každý rok, někdo jen občas, někdo si cestu k moři teprve plánuje, ale nevím o nikom, kdo by nechtěl aspoň jednu dovolenou v životě strávit u moře. Dovolená u moře, to je příležitost k nekončící pohodě, příjemné aktivitě i změně v životosprávě.
Já vám nyní představím moře trošku z jiného pohledu: Nejezděte k moři, nýbrž na moře...

Moc kvítek, moc koček

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Jedna moje známá si postěžovala, že uložila svému synovi postarat se o kvítka v bytě a také o kočky, které doma chovají. Kvítka zalít, kočkám poklidit a dát jim něco na zub. Jenže určitě si domyslíte, jak to dopadlo. Známá se vrátila domů (mimochodem z rodičovských schůzek, kde také nebyla jen samá chvála), a kvítka nezalitá, kočky nezaopatřené. No, samozřejmě hned oheň na střeše. V legraci jsem jí odpověděl, že má doma moc kvítek a moc koček...

Co je to vlastně stáří?

Zdeněk Breitenbacher
 
 
V tisku se nedávno objevily diskuze, kdy vlastně začíná stáří. Pochopitelně, pisatelé zjistili, že hranice stáří se nedá definovat jednoznačně, přesněji řečeno, nedá se definovat vůbec a různé skupiny odborníků i laiků se prostě mezi sebou vůbec neshodnou. Definic, co je to stáří, tak máme hned několik, přičemž si troufám tvrdit, že správná není ani jedna z předložených. Dobrá, řeknete si, na Elixíru mládí byste měli vědět, jak to tedy je, nebo ne?

Co je to mládí

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Minule jsme se zamýšleli nad definicí stáří. Bude užitečné si nyní rozebrat také druhý pól věci, tedy co je to mládí. Pokud jsme stáří definovali jako stav rezignace na vlastní kvalitní život, tak mládí je vlastně opak. Je to stav, kdy nám záleží na kvalitě vlastního života, kdy nám záleží vztahu s partnerem a s ostatními našimi blízkými, kdy nám záleží v podstatě na všem důležitém, co se děje kolem nás. No ale hlavně - a to je to nejdůležitější - kdy pro to také něco děláme...

Syna v devadesáti šesti? Proč ne?

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Bulvár dnes přinesl pro nás velmi zajímavou zprávu:
Šestadevadesátiletý indický farmář Ramajit Raghav má další dítě. Stojí za to přečíst si i starší článek, který se věnuje narození předchozího Raghavova syna, to když Raghavovi bylo 94 let. Už tehdy to byl důvod pro zápis do Guinessovy knihy rekordů...

Naslouchejte svému tělu

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Dnešní agresívní svět do nás buší hlasité informace ze všech stran. Všude se dozvídáme, co si máme koupit, koho máme volit, co máme dělat či jakým jiným způsobem konat - ve prospěch někoho jiného. I běžně servírovaná zábava je toho součástí. Obvykle je velmi hlučná a vtíravá a v podstatě nám nedává žádný prostor pro přemýšlení nad tím, čeho se přesně účastníme a co se nám to vlastně předkládá. Žádá se po nás, abychom pokud možno nekriticky přijímali všechno, co pro nás někdo jiný vymyslí.
Velmi tiše ale dostáváme jiný typ informací - informace, které jsou na rozdíl od těch předchozích určeny pro náš vlastní prospěch. Vydává je naše tělo a říká si, co potřebuje a nemá, případně co dostává a dostávat nechce. Jsme vůbec schopni, v hluku všech informací zvnějšku, tyto jemné informace vnímat?

Zpravodajská stanice CNN minulý týden přinesla reportáž o staříkovi, který ve svých 102 letech běhá maraton. Jedná se o jistého Fauju Singha, který se narodil v indickém Paňdžábu v roce 1911 a letos v únoru se účastnil svého zatím posledního maratonského běhu v Hongkongu. Pravda, takový Emil Zátopek byl v době své největší slávy krapet rychlejší, ale s Faujou Singhem se už na závodech neporovná, protože v roce 2000, ve svých 78 letech, z tohoto světa odešel. Na dráze se bohužel potkat nemohli, protože v témže roce Fauja Singh teprve nastupoval ke svému prvnímu maratonu vůbec - ve věku 89 let!

Sám sobě ekologickým aktivistou

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Lidé už mají docela dobré povědomí o tom, co je to ekologie, a někteří z nich se i ekologickými hledisky řídí. V běžném pohledu to znamená starat se o životní prostředí a žít v souladu s ním. Učíme se, jak zbytečně nezatěžovat přírodu, učíme se, jak dávat do pořádku to, co minulé generace poškodily. Věřím, že mezi čtenáři Elixíru mládí je ekologicky smýšlejících a konajících většina.
Ale nyní přijde otázka na tělo (doslova): Chováme se dostatečně ekologicky také ke svému vlastnímu tělu? Vždyť naše tělo je naším nejbližším životním prostředím. Chováme se k němu ekologicky správně?

Nuda? Ouha, někde se stala chyba...

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Můj každodenní program, stejně jako program mé ženy Jolany, je hodně nabitý. Samozřejmě se staráme o obživu rodiny a nějakou slušnou životní úroveň, také věnujeme čas dětem. Chodíme sportovat, vlastními silami zvelebujeme domek na venkově a vytváříme plány do budoucnosti - blízké i vzdálené. Taky píšeme články do Elixíru mládí . A tak mi někdy přijde až neuvěřitelné, že lidé zápasí s nudou. Jak je to vůbec možné?

Postav strom, zasaď dom...

Zdeněk Breitenbacher
 
 
...nebo naopak? Každopádně, vyznavač Elixíru mládí má jednu velmi důležitou vlastnost: Plánuje dlouhodobě, plánuje tak, jako kdyby tu měl být velmi dlouho, plánuje tak, jako kdyby byl nesmrtelný. Není žádná hranice, od které by si říkal, že to už nemá cenu, že už se výsledků nedožije. Nehledá žádný „quick-win“, nýbrž pečlivě sestavuje vše, co mu jednou - za dvacet, za padesát či za sto let přinese nějaký prospěch. A tak stavíme domy a sázíme stromy...

nezávislost-energie-styl
stránky o zdravém životním stylu pro mladé i ‚věčně mladé‘
© 2012-2017 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi