nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

133 požehnaných let

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Tuhle mě před obchodním domem zastavila jedna dívka tmavší pleti a ptala se na cestu do jakési ulice, kterou jsem neznal. Po pravdě jsem odpověděl, že nevím, kde ta ulice je, ale zdálo se, že jí to zas až tak nevadí. Vcelku podle očekávání pokračovala v rozhovoru a nabídla mi, že by pro mě ráda udělala kouzlo. Bylo mi naprosto jasné, že to nebude zadarmo, ale byl jsem zrovna ve velmi dobré náladě a dívka byla opravdu sympatická, a tak jsem souhlasil...

Dívka začala čarovat...
Dala si docela záležet, vzala si do dlaní moji ruku, pronesla několik zaklínadel a slíbila splnění mých nejtajnějších přání. Celé to divadlo se mi opravdu líbilo, mělo to úplně jinou úroveň a atmosféru, než všechna ostatní podobná setkání, tak jsem jí upřímně poděkoval a zaplatil. Dal jsem jí asi o dost víc, než kolik původně očekávala, tak ještě přidala pár kouzelných slov a zaručila mi 86 požehnaných let v plném zdraví...
Přičetl jsem 86 let ke svému aktuálnímu věku a vyšlo mi, že se podle jejího přání a kouzla mám dožít 133 let – a navíc v plném zdraví...
Opravdu mě to pobavilo a vůbec mě nenapadlo, že to případně mohla myslet jinak – až kamarád, který mi nejspíš těch 133 let záviděl, namítl, že možná těch 86 roků bude celkem. Ale já mu nevěřím, v mém rodu by nějakých 86 roků byl docela slabý podprůměr, málokdo z nás odešel před devadesátkou a letos jsme se loučili s mým prastrýcem, který si užil svých krásných 102 let. A i já si hodlám svůj život krásně a dlouho užívat.
 
A tak slyšte pointu:
Máte-li na výběr, věřte vždy té lepší variantě. Máte-li jen malé cíle a malé ambice, tak holt pro vás platí ta osmdesátšestka. Víc prostě nedosáhnete, protože tak jste si vy sami zvolili. Ale kladete-li si ty nejvyšší cíle, platí pro vás ta lepší varianta, ta stotřiatřicítka. Neslibuji, že se jí opravdu dočkáte, ale máte dost dobré šance.
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Nejezte shnilá jablka

Zdeněk Breitenbacher
Je až s podivem, jak si ubližujeme a jak se ochuzujeme o plnohodnotné prožitky jenom proto, abychom „ušetřili“, abychom využili všechno, co máme, bez ohledu na kvalitu a vhodnost pro nás. Myslíme si, že když už jsme vydali peníze nebo úsilí na získání něčeho (čehokoliv), že to nutně musíme spotřebovat nebo využít celé. Bez ohledu na to, že to svou kvalitu či hodnotu dávno ztratilo, nebo dokonce nikdy nemělo. A tak vznikne tzv. efekt shnilých jablek.

Jáhlové karbanátky

Zdeněk Breitenbacher
Proč zrovna jáhlové? Hned z několika důvodů – za prvé jáhly na rozdíl od pšenice a pšeničné mouky neobsahují lepek, na který jsou někteří lidé citliví. Za druhé, jáhly jen minimálně sají olej, takže spotřebujeme méně oleje než na klasické karbanátky. No a za třetí, je to vítaná změna...

Melasa je zbytkovým produktem, který vzniká po extrakci cukru ze třtiny nebo cukrové řepy. Obsahuje stále ještě více než 50% sacharidů, ale její chuť je jiná, není sladká. Chutná nahořkle, trošku jako melta, a to proto, že obsahuje tolik minerálních látek a stopových prvků, že její chuť je tím výrazně ovlivněná. Lidé ze třtiny a řepy usilovně dobývají cukr a ten ještě rafinují, aby byla jeho barva hezky bílá a aby byly všechny zbytky melasy dokonale odstraněny. A tak se veškeré minerální bohatství považuje za nežádoucí odpad, který se používá ve farmacii nebo v potravinářství pro kultivaci mikroorganismů, anebo se přidává do krmných směsí. Ti, kdo tajemství melasy znají, ji však považují za černý zázrak a neváhají ji přidat i do svého jídelníčku...

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi