nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

132 let - opravdu to jde!

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Dnes se objevila v Lidových novinách zajímavá zpráva - včera v Gruzii zemřela jistá Antisa Chvičavová, a to ve věku 132 let. Zvláštní souhrou náhod přichází tato zpráva jen pár dní po článku, ve kterém píšu o výzkumech pana Břetislava Kafky, významného českého experimentátora na poli psychotroniky. Jeho výzkumy, shrnuté v knize „Kultura rozumu a vůle“, píší o dosažitelném lidském věku 120 - 140 let a i moje - byť zatím jen předpovězená zkušenost;-) - je stejná...

 
Pro zájemce o originální článek uvádím odkaz na něj, ovšem o moc více se tam bohužel nedozvíte. Bulvárním bonbónkem je informace, že žena pravidelně konzumovala alkohol, jednu sklenku denně. To by možná ocenil Doug Badman, majitel Trigger Whisky Saloonu z Limonádového Joa, ale já si myslím, že to není ten hlavní důvod k dlouhověkosti, jíž byla tato paní obdařena.
 
Určitě by stálo za to dozvědět se o té ženě více - jak žila, jaký měla jídelníček, čím se až do smrti zabývala, jak si dovedla uspořádat svůj život. Jak se dokázala vypořádat s historickými změnami, kterých v Rusku, pak Sovětském Svazu, opět Rusku a nakonec ve svobodné Gruzii, bylo víc než dost. Bohužel, pro bulvár to není tak zajímavé, raději napíše nějakou neurčitou informaci o alkoholu.
Daleko spíše než alkoholem je tím pravým elixírem mládí střídmost a trvalá aktivita, které jsou v chudých zemích prostě nezbytné. Lidé se tam musejí poprat s nedostatkem obživy a na nějaké hýření není ani čas ani nálada. Však si to porovnejme: Konzumentů alkoholu je dost i v bohatých zemích, a přesto tam dlouhověké lidi nenacházíme. Naopak, trend průměrného věku, zvláště pak za oceánem, je spíše klesající.
 
Pro nás je nyní nejdůležitější toto sdělení: Skutečně to jde! Dozvídáme se to znovu a znovu z různých zdrojů. Pokud bychom si chtěli zařadit dlouhý život Antisy do nám známých kategorií, je to vcelku jednoduché: Hlavními faktory jsou zde aktivita a životospráva. Bohužel, v moderních „civilizovaných“ zemích obojí docela vázne...
A jak je tomu u vás? Pokud vám už bylo 18, klidně si občas tu sklenku kořalky dejte, ale nedělejte si z ní alibi ani životní styl. Elixír mládí v ní nenajdete. Pohoda? Aktivita? Správná životospráva? Ano - to je ono!
  Komentáře
  Neměli byste vynechat

Životospráva

Zdeněk Breitenbacher
Zatímco moje slova o pohodě a aktivitě jakožto důležitých složkách elixíru mládí mohla být překvapením, o nutnosti správné životosprávy snad nepochybuje nikdo. Co všechno ale patří do životosprávy, už tak jasné není. Tak si to popořádku uveďme.

Melasa je zbytkovým produktem, který vzniká po extrakci cukru ze třtiny nebo cukrové řepy. Obsahuje stále ještě více než 50% sacharidů, ale její chuť je jiná, není sladká. Chutná nahořkle, trošku jako melta, a to proto, že obsahuje tolik minerálních látek a stopových prvků, že její chuť je tím výrazně ovlivněná. Lidé ze třtiny a řepy usilovně dobývají cukr a ten ještě rafinují, aby byla jeho barva hezky bílá a aby byly všechny zbytky melasy dokonale odstraněny. A tak se veškeré minerální bohatství považuje za nežádoucí odpad, který se používá ve farmacii nebo v potravinářství pro kultivaci mikroorganismů, anebo se přidává do krmných směsí. Ti, kdo tajemství melasy znají, ji však považují za černý zázrak a neváhají ji přidat i do svého jídelníčku...

Tento recept vznikl úplně náhodou – chtěla jsem si založit pohankový kvásek na chleba, ale nevyšlo to. Večer jsem si smíchala pohankovou mouku s vodou a naočkovala jsem ji kváskovou kulturou. Ráno jsem ale zjistila, že kvásek nemá žádné bublinky a že nevoní kysele, takže mi v míse zbyla vlastně jen mouka rozmíchaná s vodou. Co teď s tím? Napadlo mě udělat palačinky. Tak jsem se do toho pustila a nakonec jich bylo tolik, že jsem je vzala s sebou do cvičení jógy. A protože všem chutnaly, podělím se o recept i s vámi.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi