Kdo už někdy uvažoval o zákonitostech, které vedou k dobré kondici a dlouhému životu, celkem instinktivně ví, že je potřeba se hýbat. To je správný postřeh, mnohokráte podpořený v literatuře, osobní zkušeností i nejrůznějšími organizovanými aktivitami. Je ale nutné vědět, kde je samotný počátek tohoto blahodárného vlivu, který nesmíme vynechat, abychom celou vynaloženou energii nepromarnili. Heslo z titulku jste už určitě slyšeli. Možná s ním přišel zakladatel Sokola, pan Tyrš, možná někdo jiný, ale slýcháváme ho často. Tak teď vás možná překvapím:

Je až s podivem, jak si ubližujeme a jak se ochuzujeme o plnohodnotné prožitky jenom proto, abychom „ušetřili“, abychom využili všechno, co máme, bez ohledu na kvalitu a vhodnost pro nás. Myslíme si, že když už jsme vydali peníze nebo úsilí na získání něčeho (čehokoliv), že to nutně musíme spotřebovat nebo využít celé. Bez ohledu na to, že to svou kvalitu či hodnotu dávno ztratilo, nebo dokonce nikdy nemělo. A tak vznikne tzv. efekt shnilých jablek.

Jak uvádí Paul Brunton ve své knize „Tajnosti indické“, v meditaci se nestárne. Popsal, že se jogíni, kteří se meditací dostávají do stavu nirvány - jogínského vytržení - dožívají neuvěřitelně vysokého věku. Máme-li věřit tomu, co Paul Brunton slyšel od místních lidí, jde o věk 300 i více let. Ať už to bereme vážně či nikoliv, stojí za to si říci, co to vlastně ta meditace je a co z ní můžeme realizovat zde v evropských podmínkách.

Hladovka je u konce. Trvala, jestli dobře počítám, 86 hodin. Ale neznamená to, že teď do sebe začnu ládovat všechno, na co přijdu. Naopak - návrat z hladovky musí být velmi pozvolný, úměrně jejímu trvání. Začal jsem tedy velmi opatrně, čistou vylisovanou mrkvovou šťávou, a to v 7 ráno po probuzení. V 10 hodin přišel na řadu banán a o půl dvanácté oběd - pohanková kaše s rozinkami, najemno rozsekanými kešu oříšky, banánem a medem. O páté odpoledne to byl jogurt a teprve večer jsem mohl zkusit něco normálního. Tedy - jak pro koho - u nás to byly mrkvo-ovesné karbanátky.

To, co jíme, může zabíjet náš mozek. Tak začíná zajímavý článek, který jsme objevili na internetu. Čerpá z obsáhlé statě uveřejněné v září 2012 časopisu New Scientist a vysvětluje, že podle nejnovějších poznatků Alzheimerova choroba úzce souvisí s nezdravým stylem stravování. Zjistilo se, že Alzheimerova choroba je vlastně cukrovkou třetího typu.

Nevíte, jak dětem zpestřit svačinu? Zkuste jim do krabičky přidat domácí svačinovou sušenku. Sušenky jsou z celozrnné mouky a ovesných vloček a jsou skvělou zásobárnou tak zvaných pomalých sacharidů, které jsou do krve uvolňovány postupně. Není v nich žádný cukr, a přesto mají výtečnou chuť. Nevěříte? Testovali jsme na dětech – na těch vlastních – a výsledek degustačního testu je 100% ano!